Trest - kdy a jaký

[Kometa]

Já bych se ještě vyjádřila k tomu vrčení. Je vrčení a vrčení a čévéčka jsou prostě obecně ukecaná... Dingo vrčí každou chvíli, pro každou blbost... ale není to vrčení typu: "Ruce pryč, nebo tě kousnu!" Je to spíš vrčení: "Pěkně mě štveš, ale ty si tu pán, tak co nadělám?". A to je podle mě třeba rozlišovat. Pokud zavrčí výhrůžně, cení zuby nebo prostě dává najevo, že to myslí vážně, tak dostane, ale to udělal párkrát v životě. Pokud jen tak otráveně kručí a mručí, obvykle mu na to řeknu, ať si nechá kecy a víc si toho nevšímám.
Podle mě není důležité, jak se pes vyjadřuje, ale co tím myslí, to by měl majitel umět poznat. Ostatně Dingo vrčí i když nás vítá a za to ho fakt neřežu A nedávno jsem viděla, co dokáže udělat u čévéčka přehnané řešení jeho zvukových projevů. To zvíře z toho pak bylo úplně zmatené, protože vůbec nechápalo, co se děje, když za tiché zakručení pro sebe dostalo nářez... v sebeobraně začalo vrčet víc, dostalo ještě víc a pak už bylo úplně mimo... a přitom úplně zbytečně a to jen pro to, že majitel nechápal, co mu chce pes sdělit.

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

Podle mě není důležité, jak se pes vyjadřuje, ale co tím myslí, to by měl majitel umět poznat. Ostatně Dingo vrčí i když nás vítá...

Já mám doma "kňourací typ" - při vítání kňourá radostí, kňourá i nedočkavostí, když se někam chystáme nebo když nechce být sám apod.
Jednou se mě ptala překvapeně i sousedka, proč kňourá, když se s ní vítal přes plot. On měl jen takovou radost. Zrovna u nás to čévéčkovské běžné vrčení moc nebývá.

[Anathema]

Eliško to máš pravdu, je vrčení a vrčení. Ale každý trochu soudný majitel snad pozná, kdy to jeho pes myslí výhružně a kdy je v tom jen "nějaká ta ukecanost" . Bran je taky hrozně upovídaný a třeba hrát si bez vrčení, no to by tedy nešlo. A že je to opravdu řvoucí vrčení, jako by předváděl medvěda ale je to něco naprosto jiného, než když zavrčí vyprsený se vztyčeným ocasem na psa a nebo tiše na přítele ve stylu - teď na mě nešahej.
To by prostě nešlo ale člověk míní život mění... však jsi Brana viděla
Ono ne, že by přítele nebo psy neměl rád. On si prostě usmyslí, že teď si postaví hlavu a přes to nejede vlak a já mu to zatím dost jasně vymluvit neumím
Nicméně, drtivou většinu času s námi je tuze roztomilý (i když se to na vlčích výletech nezdá )

[CDaniela]

Originally Posted by Anathema

Eliško to máš pravdu, je vrčení a vrčení. Ale každý trochu soudný majitel snad pozná, kdy to jeho pes myslí výhružně a kdy je v tom jen "nějaká ta ukecanost" . )

Nepozná, a to je právě ten problém. Tohle se lidi, kteří mají své první čsv musí soužitím s ním teprve naučit. Jsou rodiny čsv vyloženě ukecané - jako třeba štěňata(samozřejmě ne všechna) po naší Tajze (dědictví po Grey wolf) a rodiny, které ke komunikaci hlasové projevy zas tak moc nepoužívají.

[Kometa]

Originally Posted by Pouliche

Já mám doma "kňourací typ" - při vítání kňourá radostí, kňourá i nedočkavostí, když se někam chystáme nebo když nechce být sám apod.
Jednou se mě ptala překvapeně i sousedka, proč kňourá, když se s ní vítal přes plot. On měl jen takovou radost. Zrovna u nás to čévéčkovské běžné vrčení moc nebývá.

My máme zřejmě kombinovaný typ Při vítání vrčí, kňučí a vyje zároveň, obvykle u toho ještě stíhá držet něco v tlamě Nedočkavostí taky většinou kňučí, nebo když se něčeho dožaduje, ale někdy to přechází až ve vrčení nebo štěkání Momentálně se tu velmi hlasitě dovolává večeře, snaží se mě přemluvit, že šest hodin už fakt bylo, že už na ní má nárok. Hlasové projevy přecházející mezi kňučením a nespokojeným kručením doprovází neméně výmluvnými gesty typu ohryzávání rukou, lezení mi na klín, olizování obličeje... a já se opravdu poctivě snažím tvářit, že vůbec nechápu, o co mu jde Šest ještě nebylo...

[Vlkodlak]

Jakožto majitel čsv výcvikový začátečník dodám jediné: při výchově a výcviku se vyvarujte metod "nejlelpší je ....". Každý pes je originál. Nebo "je potřeba rázně zakročit a ukázat kdo je pánem..." každý pes má jinou míru dominance a nebo nejistoty. Jeden pes výchovu typu "cuk a odměna" snese, druhého zlomíte a třetí může v sebeobraně zaútočit. Míra jak "ukázat kdo je pánem.." je velmi individuální od fyzického trestu, zalehávání psa atd..až po "pouhé" odvolání či odlákání psa z kolizní situace (např. obsazený gauč bránící s výhružným vrčením - tato situace by při správné výchově nastat neměla, ale ..) a odměnu - prosadíte si svou nenásilně bez přímé konfrontace. Prostě záleží na psovi, psovodovi a situaci. Rovněž bych se asi vyhýbala cvičákům a výcvikářům typu "ten to umí s čsv, čsv jsou jiní a musí se na ně jinak". Znám už pár případů, kdy právě tito majitelé a cvičitelé čsv ve snaze cvičit jinak postupují dle jednoho modelu na všechny psy. Hledala bych cvičák, kde jsou výcvikáři otevření všem plemenům a nemají tendenci sklouzávat ke stereotypu. A hlavně, každý sebezkušenější výcvikář má pouze hlas poradní, nejlíp by svého psa měl znát majitel, všechny postupy konzultovat, ale nakonec se rozhodovat podle sebe. Podle mě je znakem dobrého výcvikáře, že naslouchá a respektuje, poradí, ale nevnucuje "jediné správné řešení". Jinak hodně štěstí všem při výcviku a výchově, ať je co nejvíc čsv správných parťáků a členů smečky svým majitelům.

[tayanita]

Kira na nás nevrčí nikdy, ať si drží mezi packama sebelepší dobrotu (a že je žravá), kecne se s tim třeba doprostřed pokoje a my kolem chodíme a jí je to šumák. Když jí při tom někdo pohladí, jen zavrtí ocasem a hryže si dál. Ale pamatuju si, že když byla hodně malá, vrčela pokaždé, když dostala tvaroh - tak jsem jí kelímek při žraní začala držet a velice rychle si zvykla, že ruka v blízkosti jídla nic hroznýho neznamená.
Když se jí něco nelíbí, tak nevrčí, ale jen tak si brumlá. Jedinej případ, kdy vrčí je, když mě vítá s kostí v tlamě - ono vítězoslavné "koukej, co mám", ale ušiska má přitom připláclý k hlavě a dělá kolem mě kolečka. To na hru přistoupím a říkám jí, jak jí tu oslizlou kost děsně závidim a ona se celá tetelí a vrčí si ... je vlastně strašně hodná a úžasná
Souhlasím s Anathemou, že pes by na pána rozhodně výhružně vrčet neměl, ale nějak se mi nezdá, že by za tím mohla stát "domýšlivost a ješitnost", to už mi trochu zavání antropomorfismem... jinak naše babička má teď psa z útulku, a to rozhodně vděčné a milé stvořeníčko není

[Saerithra]

Originally Posted by tayanita

Když se jí něco nelíbí, tak nevrčí, ale jen tak si brumlá.

Nemá někdo video nebo něco, kde je takové brumlání zachyceno? Docela by mě zajímalo, jak to zní.

[sdivokoukrvi]

Originally Posted by Saerithra

Nemá někdo video nebo něco, kde je takové brumlání zachyceno? Docela by mě zajímalo, jak to zní.

ftipně prostě ti brumlá pes jak medvěd, taky to příšera používá.Ale málokdy, ona ukecaná je jen při vítání a když už se nudí

Jinak můj otec naučil Aryu úžasnou věc. Nerada jí bez asistence. Ideální je, aby ji otec či já, to jídlo dal až pod nos, buď držel misku nebo podával další sousta. Jednou sem byla u Alči. A dala jsem ji jídlo na zahradu do pspolečnosti druhýho psa( též ne moc žravého čévéčka) a ta moje Megera stála nad miskou a čekala než si přijdu pro misku, já sem si říkala, že ji asi barf nechutná a tak sem to vzala do ruky a nabídla ji. Sežrala takhle bez keců celou misku. ( Jo když se nad tímhle zamYslím, vypadalo to asi ftipně, ale co bych pro mojem iminko neudělala že)

[Czertice]

Taky nemáme moc vrčivého psa, ale v posledních týdnech nám přibylo zlé vrčení na cizí feny. Už nám to zvíře asi dospívá.

Její vrčení nad jídlem bylo trestáno už od štěněte, pak už s tím nebyl problém. Akorát začne šíleně hltat, kdykoliv se přiblížíme, ačkoliv jsme jí nikdy ani kousíček nesebrali. Až později jsem si přečetla, že je dobré krom sáhnutí do misky a odebrání misky na chvilku nejen pochválit, když pes neprotestuje, ale s vrácením misky ještě vždycky tochu žrádla přidat. Možná by se teď o své žrádlo tolik nebála, ale nevím. Už jsem pár měsíců nekontrolovala, jak jsme na tom s hlídáním jídla, je mi jí trochu líto, jak to prakticky vdechuje aniž by si to žrádlo vychutnala;]

Když venku našla napůl sežraného králíka, tak si sice odmítala vzpomenout, co tak asi může znamenat "fuuuj", ale byla nešťastně zticha, když jsem jí rozevřela tlamu a třepala jí hlavou, dokud králík nevypadl. Dostala místo něj pochvalu a frolíka, ale mám takovej pocit, že se přeci jen cítila ošizená:P

Vrčela si při přetahování na obranách, a občas tedy vrčí při přetahování o klacek atd., ale jak píšete, je poznat, že to není skutečná hrozba. (tón, spláclé uši, vrtění ocasem, tetelení se...)

Radostné pískání a kňučení známe, občas to přejde i ve vytí. To obvykle před vycházkou. Před jídlem je zticha, ale někdy samou chutí drkotá zubama, zní to trochu jako tišší vrčení.

Ad. "donucení prostou silou" - například k chůzi u nohy jsem v průběhu času zkoušela různé věci (okřikování, chválení, tahání, pamlskování, škubání), a zdá se mi teď zrovna nejúčinnější prosté prudění:] Když mě předběhne, tak se zastavím nebo i zacouvám a ona musí nejen zastavit (ó hrůzo), ale přímo se otočit a vrátit k noze, jinak prostě nepokračujeme dál. Tak si dává mnohem větší pozor, jestli nepředbíhá, páč na vycházce tak strašně pospíchá, že každé zastavení a vracení se k noze jí šíleně zdržuje...ony by jí ty počůrané patníky totiž utekly, kdyby si nepospíšila;]

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

My máme zřejmě kombinovaný typ Při vítání vrčí, kňučí a vyje zároveň, obvykle u toho ještě stíhá držet něco v tlamě Nedočkavostí taky většinou kňučí, nebo když se něčeho dožaduje, ale někdy to přechází až ve vrčení nebo štěkání Momentálně se tu velmi hlasitě dovolává večeře, snaží se mě přemluvit, že šest hodin už fakt bylo, že už na ní má nárok. Hlasové projevy přecházející mezi kňučením a nespokojeným kručením doprovází neméně výmluvnými gesty typu ohryzávání rukou, lezení mi na klín, olizování obličeje... a já se opravdu poctivě snažím tvářit, že vůbec nechápu, o co mu jde Šest ještě nebylo...

Také máme jídlo v šest večer, ale pravidelně se dožaduje už od 4 jídla (jindy i mnohem dřív) a nepřestává se připomínat až do šesti převážně podáváním pacek do klína, položení hlavy na notebook (když na něm jsem), vrhá nesmírně nešťastné pohledy a k němu výjimečně přidá i zoufalé pískání a jindy si jde raději kousnout do kocoura nebo shazovat věci na zem. Prostě jídlo střed vesmíru Už jsem nevěděla jak, tak jsem si nastavila budík na mobilu na šestou a na zvuk se rychle naučil - jen se nesmím splést a dát si připomínku se stejnou melodií

[Šakalka]

Originally Posted by Pouliche

položení hlavy na notebook

Tohle vynucování pozornosti a jídla vážně miluju, občas mi odchází nečitelné e-maily a příchází nechápavé odpovědi

[Kometa]

Originally Posted by Pouliche

Také máme jídlo v šest večer, ale pravidelně se dožaduje už od 4 jídla (jindy i mnohem dřív) a nepřestává se připomínat až do šesti převážně podáváním pacek do klína, položení hlavy na notebook (když na něm jsem), vrhá nesmírně nešťastné pohledy a k němu výjimečně přidá i zoufalé pískání a jindy si jde raději kousnout do kocoura nebo shazovat věci na zem. Prostě jídlo střed vesmíru Už jsem nevěděla jak, tak jsem si nastavila budík na mobilu na šestou a na zvuk se rychle naučil - jen se nesmím splést a dát si připomínku se stejnou melodií

Sakra, a já si myslela, že to je tím, že mu občas dám už dřív (např. když někam jedeme ráno, tak nedostane snídani, aby nám v autě neblil a pak je mi ho líto a dám mu třeba už v pět), že když budu důsledná, tak si zvykne na šestou a nebude otravovat dřív... tak to jsem byla asi naivníD Jdu vybrat nějakou vhodnou melodii na upomínku