Problém s "agresí" ze dne na den

[Libor]

Ahoj,
začali jsme mít doma "malej" problém. Žijeme v bytě v Praze spolu s kamarádem už asi 5 let kterej má svůj vlastní pokoj. Je většinu času ze dne pryč kvůli práci ale to je asi jedno. No a teď ten problém. Máme už přes dva roky Trewise, kterej s námi a spolubydlícím vyrůstal od malička a nebyl mezi námi čtyřmi problém. Pokaždé když spolubydlící přišel v noci z práce, tak se Trewis přihrnul a nechal se mazlit a drbat na půpku a tak. Jenže je to asi týden co místo mazlení začal vrčet, jěžis se a dnes ho i pěkně rafnul do ruky. Psa po každý usměrníme, svalíme na zem (i na záda) a necháme ať si ho podrbe na břichu. Jenže to moc nepomáhá. Pořád bručí a štěká. Piškoty si od něj vezme ale dost nedůvěřivě a pak zase vrčí a ježí se. Napadlo nás s Kamilou, že jestli nezkouší nějakou dominanci nebo jestli mu jen tak necvaklo . Je to náš první vlčoun s kterým jsme si dost užili, i po jeho zdravotní stránce, tak doufám, že nám někdo poradí jak vyléčit i tu jeho duševní...
Předem díky.
Libor

[Pavel]

Trewis prostě dospívá, takže si zřejmě hledá své místo v hierarchii. Nebo se něco mezi ním a spolubydlícím něco přihodilo, o čem nevíš. Ale určitě Ti asi nikdo neporadí bez toho, aby to viděl.

[jerabekj]

Ahoj Libore,
je mu přes dva roky a pravděpodobně si začal uvědomovat, že ten člověk do vaší smečky nepatří. Možná i začal na něm vnímat věci, kterých si jako štěně nevšímal. Stačí abyste se se spolubydlícím pohádali nebo i jen aby vás nějakým způsobem štval (nebo vy jeho) a tohle dospělý pes vycítí a pak se podle toho může chovat. Vztah Agyra k mojí bývalé přítelkyni se vyvíjel od bláznivé lásky, přes respekt, despekt až po (naštěstí jen) naprostou ignoraci, jak náš vztah upadal. Další věcí je, že "nečlen smečky" bude první obětí pokusu o dominanci, což by i sedělo k tomu věku.

Je třeba si uvědomit, že na 90% se VÁM nepodaří psovi vysvětlit, že má JEHO nechat napokoji. Nejlepší by bylo, aby si tohlo (s vaším případným přihlížením) vyřešil váš spolubydlící sám. Kromě venčení a krmení, by pes měl pocítit i dominanci. Nevim jakou má váš spolubydlící náturu, ale když už ho kousnul, měl s nim bez nejmenší milosti a ohledu na to, že je pes váš, vytřít podlahu a pak s nim udělat na vodítku nějakou poslušnost s případnou pochvalou - prostě mu dát najevo kam patří.

Já jsem něco obdobného zažil s Agyrem a nebylo to vůbec příjemný. Nastěhoval jsem se k přítelkyni a její sestře do bytu který si pronajímaly. Tehdy bylo Agyrovi už kolem 6ti let. Byl "oh" (dobrácký, méně dráždivý) a všechno fungovalo asi rok a půl celkem dobře. Bohužel, sestra přítelkyně byla vysoká (185) a dost živelná (radost ze života projevovala výskáním a skákáním až do stropu) a navíc se odmala bála psů. Ironie byla, že Agyr ji během toho roku a půl odnaučil se psů bát. Měla ho ráda, často se s nim mazlila a naopak když od nás dostal do kožichu, tak na nás ječela, že je zvíře, že za nic nemůže a že se k němu nemůžeme takhle chovat. To byl její osudný omyl, který spolu s drobnými ústupky během toho roku a půl, které mu udělala a mazlením o které Agyr nikdy moc nestál (od nikoho), vyústil v otevřený konflikt. Mnohokrát jsem jí říkal, že na ní Agyr při mazlení blbě kouká a odpovědí bylo vždy "když on je tak krásnej a má to tak rád" a "on by mi nic neudělal" atp. Bylo to na Vánoce, měli jsme na návštěvě mámu a další sestru holek, kterou Agyr nikdy nemusel a málem ji nepustil do bytu. Zkrátka byl napjatý a navíc i nevyvenčený, protože jsme zaspali. Šel jsem se napít a Agyr si lehnul do obyváku a čekal až půjdeme ven a Dáša si k němu bohužel dřepla a chtěla se mazlit, on zavrčel, ona se lekla a Agyr po ní jak vstávala skočil. Naštěstí se nezakousl - chytil ji za ruku kterou se bránila a jak jsem ho strhnul, tak byla poškrábaná, i když celkem hluboko. Sestra s námi pak bydlela ještě půl roku a bylo to dost krušný: odcházet později než sestra, vracet se dřív nebo psa zamknout v ložnici, večer hlídat, případně chodil i po bytě s košíkem. Snažil se vyprovokovat další konflikt, když šel okolo ní, tak zvedal ohon, schválně si lehal k jejímu křeslu a čuměl na ni ... prostě provokace a díky jeho tvrdé palici se mi nepodařilo mu vysvětlit, že tohle prostě nesmí ... v tomhle měl bohužel jasno. Asi po dalším roce, kdy jsem v bytě zůstal sám, mne začala chodit učit Angličtinu. Zpočátku jsem Agyra zavíral, pak hlídal a nakonec jsem zjistil, že už ji víceméně ignoruje ... stejně jsem ho ale vždycky při její návštěvě hlídal.

Samozřejmě, když se to tehdy stalo, tak její první argument byl "dyt je to pes, to si nesmí dovolit" ... ironie

[Bára]

Hm, spíš než na dominanci bych to viděla na rozmazlenost. Kdy a proč vrčí nebo vyjíždí?

Já nejsem psí psycholog :-) Ale psa bych začala ignorovat a krmit a venčit by ho začal druhý člen rodiny. Doma by za sebou coural vodítko.

[jerabekj]

Originally Posted by Bára

Hm, spíš než na dominanci bych to viděla na rozmazlenost. Kdy a proč vrčí nebo vyjíždí?

Já nejsem psí psycholog :-) Ale psa bych začala ignorovat a krmit a venčit by ho začal druhý člen rodiny. Doma by za sebou coural vodítko.

Vodítko je fajn na odchycení kvůli trestu, ale jako prevence pokousání rozhodně nestačí, pokud ho člověk nedrží v ruce. V běžném bytě psa od jeho "soka" v okamžiku kdy ho vidí dělí tak 1-2 skoky a takhle rychle po vodítku pán skočit nestihne.

Spolubydlící by se měl podílet na výchově, krmení, venčení ... jenže tak nějak předpokládám, že se psy nemá zkušenost a nijak po vlastním netouží. Takového člověka naučit jak se bránit dotírání psa moc nejde. Odhaduju, že pokud pes "nedostane rozum" sám, tak do roka bydlíte zvlášť.

[yzengrin]

Originally Posted by Bára

Hm, spíš než na dominanci bych to viděla na rozmazlenost. Kdy a proč vrčí nebo vyjíždí?

Já nejsem psí psycholog :-) Ale psa bych začala ignorovat a krmit a venčit by ho začal druhý člen rodiny. Doma by za sebou coural vodítko.

Osobně to vidím spíš na něco podobného co psal JerabekJ. Jako rozmazlenost mi to nepřipadá. A tím, že já začnu ignorovat atd. svého psa, nesrovnám jeho vztah s někým jiným. Ale mám také své první čsv.

Spíše mne napadlo, jestli nedošlo mezi spolubydlícím a psem k nějakému konfliktu, o kterém majitel neví.

[jerabekj]

Originally Posted by yzengrin

Spíše mne napadlo, jestli nedošlo mezi spolubydlícím a psem k nějakému konfliktu, o kterém majitel neví.

... a navíc máte fenky

Bylo by snadný začít podezřívat spolubydlícího, ale toho bych se vyvaroval. Spíš bych to viděl na ústupek. Např. pes poprvé zkusil zavrčet nebo šlohnul spolubydlícímu rohlik a ten vycouval a nikomu o tom neřekl ... to by teoreticky mohl být základ současného konfliktu.

Dakouš nemusí lidi v maskáčích a kolem roku se bál malých kluků mezi 3-6 lety. Děti mu neubližovali a v maskáčích chodí chovatel ... a ten štěňata netýral.

[yzengrin]

Originally Posted by jerabekj

... a navíc máte fenky

Bylo by snadný začít podezřívat spolubydlícího, ale toho bych se vyvaroval. Spíš bych to viděl na ústupek. Např. pes poprvé zkusil zavrčet nebo šlohnul spolubydlícímu rohlik a ten vycouval a nikomu o tom neřekl ... to by teoreticky mohl být základ současného konfliktu.

Dakouš nemusí lidi v maskáčích a kolem roku se bál malých kluků mezi 3-6 lety. Děti mu neubližovali a v maskáčích chodí chovatel ... a ten štěňata netýral.

Asi jsem to špatně formulovala, myslela jsem jakýkoli konflikt..třeba i co popisuješ ty. A že mám fenu....hooodně málo znáš Sofu!

[Bára]

No tak je na druhou stranu těžké chtít od někoho, komu pes nepatří, aby se mu x hodin denně věnoval, aby ho pes nepokousal.

Můžu jen říct, co bych udělala já - pes by coural neustále vodítko a jakmile by si něco zkusil se zavrčením, tak nezájem a okamžitě ať vypadne (zavřít někam, prostě vyhodit "ze smečky")

Pravdou je, že mám fenku a měla jsem jen fenky a od mala jsem je zvykala, že můžu všechno, když si usmyslím.

[jerabekj]

Sofu neznám, ale jak už tady bylo několikrát psáno ... s fenkami většinou co se týká dominance problém nebývá.

Dakoušovi teď budou dva roky a zatim je vše rámcově OK. Sice když chce spát a já se chci mazlit tak většinou bručí, ale já se s nim prostě pomazlilm a dám mu pokoj. S jídlem je to zatim taky vklidu. Dokonce si nad plnou miskou nechá dát pusu na čumák, ale nedělám mu to moc často, protože se netváří úplně šťastně .

[Libor]

Ahoj,
díky za rady a zkušenosti. Všechno naznačuje, že se jedná o zkoušku dominance. Problém je ovšem v tom, že spolubydlící nemá potřebu to řešit. Pracuje jako operátor a to už čtvrtým rokem. Je z toho už posledním rokem vypsychlej a tady doma (ve svým pokoji) to měl jako útočiště před světem, kde mohl vypnout a nic řešit. No a ted´ když se z oázy klidu stalo bojiště o postavení, tak už rezignoval na vše. Před časem u svý přítelkyně řešil stejnej problém ale ovšem s nějakým trpasličím pudlem (nebo co to je) a to mu trvalo prej skoro půl roku, než ho vycvičil, podřídil a tak. A u nás už nemá zapotřebí co opakovat a navíc s 20*větším psem. Už si prej začal hledat nový bydlení. Ještě jsem ho ukecal na pár procházek (jak tu někdo psal) ale kůli jeho časové tísni to vydím bledě.
Asi tentokrát zvítězí čévéčko...

[Undertaker]

Neberte to špatně, ale docela si řikám, kdo z vás Trewise zná, že tady polemizujete co jak a proč To si neuvědomujete, že když toho psa zařadíte někam kam nepatří a doporučíte něco, co není na místě, že mu (a jeho majitelům a jejich spolubydlícímu a v konečné fázi i vztahu) tím spíš uškodíte?
Já Trewise viděl sice jeden víkend (pěknej pes), ale dominanci bych sem vůbec netahal. Trewis není žádnej velkej hrdina, spíš se bojí sám o vlastní ocas a z toho si myslím, že pramení i toto. Ze spolubydlícího má strach a ten se stupňoval až do té míry, že po něm vystartoval. Stačí pokaždé špatný pohled nebo tak něco, aby pes znejistěl a nakonec vyhodnotil, že nejlepší obrana je útok.
Libore rád bych se o tom pobavil, tak když budeš mít někdy čas, pošli PM a dohodnem se na ICQ, skypu, FB nebo tak někde.

Mimochodem taky bych si rád rejpnul. ČVčka šly povahou už trochu jinam a skutečně dominantních psů není zas tolik. Nevím, co je to za módu novým majitelům řikat něco o tom, že je to nejdominantnější štěně z vrhu, je potřeba držet ho zkrátka atd. Já rozhodně nemám žádnýho submisiva, ale problémy který máme nepramení z dominance, ale spíš z rozmazlenosti, zanedbání něčeho nebo špatného přístupu.

[Hanka]

Já zas myslím, že pes jednoduše dospěl. Někdo dospěje dřív, někdo později, nicméně vždy to znamená změnu v chování. Možná, že Trewis bude typický "uvrčený Reolup". Jde o to mu častěji vysvětlit, kde je v rodině jeho místo. Jde o to, kam chcete zařadit spolubydlícího, jestli se bude v blízkosti psa vyskytovat déle nebo jen přechodně.....Ale myslím, že nejlepší je obrátit se na Lucii. Ona ví nejlépe, po kom by pes mohl být, mamku zná, ví jaká je a o tátovi taky něco ví. Myslím, že vám poradí, když se na ní obrátíte.

[Undertaker]

Já měl za to, že dědění povah není tak jednoduché a velmi to ovlivňuje taky výchova už odmala. Je fakt, že už je to asi čtvrt roku kdy jsem Trewise viděl a dospět mohl, ale spíš bych sázel na to, že má z nějakýho důvodu strach. Dost si toho asi prožil díky svým zdravotním problémům, ale to není omluva, jenom jeden dílek skládačky když člověk přemýšlí, jak ke svému psu přistupovat.

[bambas]

Zdar, priseju taky svou troskou do mlyna. Mame sice "jen" 10ti mesicni fenku, ale nekdy juiz drive zavrcela na manzelku, kdyz ji chtel a vyhodit z gauce. Samozrejme jsem to resil ja, ze jsem se prihnal jak velka voda, zalehnul ji a kousnul treba do cumaku, n ebo do masky a vrcel na ni. Manzelce jsem vysvetlil, ze neco takoveho priste musi udelat ona, ze ona ji musi "dat na frak". Kdyz to udelal Bizzy podruhe, byl jsem u toho, tak manzelka ji pekna chytla za tlamu, zmackla, pes zacal knucet a manzlka ji servala. od try doby je klid, s manzelkou se mazli, pusinka, atp., nic si nedovoli. Samozrejme je jeste mlada, mozna starsi neco zase zkusim, ale myslim, ze pokud psovi je jasne dano najevo, kde je jeho misto, nic nezkusi. Takze mozna by mel spolubydlic zkusit jednou se psem vymest podlahu. Ovsem pokud chovani neprameni z domanance, ale ze strachu, tak to ti zde neporadim. Snad je nechat spolu zavreny par dni v jedny mistnosti

[Libor]

Ahoj,
díky za rady a zkušenosti. Všechno naznačuje, že se jedná o zkoušku dominance. Problém je ovšem v tom, že spolubydlící nemá potřebu to řešit.
Pracuje jako operátor a to už čtvrtým rokem. Je z toho už posledním rokem vypsychlej a tady doma (ve svým pokoji) to měl jako útočiště před
světem, kde mohl vypnout a nic řešit. No a ted´ když se z oázy klidu stalo bojiště o postavení, tak už rezignoval na vše. Před časem u svý
přítelkyně řešil stejnej problém ale ovšem s yorkširem a to mu trvalo prej skoro půl roku, než ho vycvičil, podřídil a tak. A u nás už nemá
zapotřebí to opakovat a navíc s 20*větším psem. Už si prej začal hledat nový bydlení. Ještě jsem ho ukecal na pár procházek (jak tu někdo psal)
ale kůli jeho časové tísni to vydím bledě.
Asi tentokrát zvítězí čévéčko...

[Pavel]

Libore, když máš doma psa, tak podnájemník k němu prostě musí mít vztah taky, jinak se problémům prostě nevyhneš. Pro psa je jedno, jestli je to Tvůj brácha, registrovaný partner nebo podnájemník. Pro něj je to prostě jen jeden ze členů smečky.

[yzengrin]

Originally Posted by Pavel

Libore, když máš doma psa, tak podnájemník k němu prostě musí mít vztah taky, jinak se problémům prostě nevyhneš. Pro psa je jedno, jestli je to Tvůj brácha, registrovaný partner nebo podnájemník. Pro něj je to prostě jen jeden ze členů smečky.

..jo, ono se to velmi snadno řekne, ale když někdo nechce, tak nechce (tím teď nenarážím na Liborův případ). Na začátku jsem se Sofou taky bydlela v podnájmu s kolegyní z práce která měla také psa (u rodičů, dělala s ním agility apod.), tak jsem považovala za samozřejmé, že ví, do čeho jde, když bude bydlet v bytě se psem. Omyl!! A jak velký...

[CDaniela]

K žádné agresi nedojde ze dne na den. Je to proces, který ve psu narůstá, to jen my ho nedokážeme včas identifikovat. Přikláním se k názoru Romana, nedůvěřivý pes takhle reaguje. Štěně se spíše stáhne do sebe, ale dospívající nedůvěřivý pes odvrací to, co mu nepůsobí příjemné pocity tímto způsobem. Váš pes nikdy nebude ke spolubydlícímu spolehlivý. Reolupové (a nejen oni) sice vrčí, ale to neznamená že koušou Roelupové prostě povídají.

[Edenseveru]

Tak jsem byla upozorněna , že se tu píše o mém "dítku"
Jak píše Daniela, ono to bude mnohem složitější ...
Libor se sice neozval, ale musím se přiznat i kdyby jo , neuměla bych mu nějak plnohodnotně poradit.
Ten problém je opravdu mezi Trewisem a spolubydlícím a zřejmě to tu není možné vyřešit.
Trewise jsem náhodou nedávno hlídala po dobu celého týdne.
Měla jsem z toho týdne tak trochu strach, že to zas bude okřikování - hlavně ze strany mojich psů (samců).
Ale opak byl pravdou, byl to naprosto klidný týden.
Trewis přijel, ačkoli mě dlouho neviděl, přivítal se a dostal přidělen kotec.
Celý týden nedošlo ani k jediné agresi ani z jeho strany , ani ze strany mojich psů. Kluky jsem sice dohromady nepouštěla to by asi k výměně názorů došlo, ale přes kotce se ignorovali.
Dva dny plakal, ale nic nezničil. (což je u čsv divné)
Když přišla na zahradu moje mamka, nejprve blafal s ostatními kdo to jde, ale potom se choval přátelsky.
Dokonce se 1 den starala o pejsky moje kamarádka Veronika (já byla na svatbě), ta to sice se psy umí, ale Trewis jí rozhodně neznal a tak jsme se báli co bude dělat.
Trewis klidně stál v kotci a koukal co dělá, když viděla že je klidný, tak ho pustila ven. Nevítal jí, nepřátelil se , ale komunikoval a byl hodný - posléze šel sám na povel na místo.
Každopádně když přijeli Libor s Kamilou měl naprosto šílenou radost a jakmile měl svou "smečku" hned se běžel přes kotec poštěkat s nejmladším samcem.
Což mě tak trochu utvrzuje v tom , že si myslí že má ve své "smečce" místo ochránce. Libor bude nejspíše šéfem. A Kamila, která váží téměř stejně co Trewis bude prostě parťák, co je třeba občas chránit.
Ano, Trewis je typický "brumla" a brumlá již od štěněte a co vím často se snažil prosadit svůj názor - Kamila s Liborem si poradili.

těžko takhle poradit jak na vztah Trewis a spolubydlící

Lucie