Trest - kdy a jaký

[Šakalka]

Pamlsky také zkoušíme různé, od sušeného kachního masíčka, přes psí salámek, až po vařená srdíčka, ale někdy jsou dny, kdy "si to mám prý sežrat sama, když jsem tak chytrá" .

Jinak k tomu vrčení, do klasického jídla jí nesahám, ale je zvláštní, že při normálním jídle ani necekne, děje se to jen při dodatečném pamlsku. A nevrčí jen při tom pamlsku, má to třeba i jen v momentě, kdy si leží u kamen a já si jdu na deku lehnout taky a ani na ní nemusím sáhnout, nebo promluvit, prostě zavrčí.

Také se ještě vrátím k nezodpovězenému dotazu, který jsem v tom množství měla, vím, mám jich pořád spousty. Ale jak dlouho trvala puberta u vás ? Myšleno tedy u psa .

[Saerithra]

Co jsem tak slyšela a všude možně četla, pes se začne zklidňovat cca 3 až 4 rokem, ale osobní zkušenost zatím nemám.

[Wolf.Love]

Originally Posted by Saerithra

Co jsem tak slyšela a všude možně četla, pes se začne zklidňovat cca 3 až 4 rokem, ale osobní zkušenost zatím nemám.

Souhlasím, i když je to také dost individuální a spekulativní Ale většinou to tak bývá

[Wolf.Love]

Originally Posted by Šakalka

Pamlsky také zkoušíme různé, od sušeného kachního masíčka, přes psí salámek, až po vařená srdíčka, ale někdy jsou dny, kdy "si to mám prý sežrat sama, když jsem tak chytrá" .

Jinak k tomu vrčení, do klasického jídla jí nesahám, ale je zvláštní, že při normálním jídle ani necekne, děje se to jen při dodatečném pamlsku. A nevrčí jen při tom pamlsku, má to třeba i jen v momentě, kdy si leží u kamen a já si jdu na deku lehnout taky a ani na ní nemusím sáhnout, nebo promluvit, prostě zavrčí.

Také se ještě vrátím k nezodpovězenému dotazu, který jsem v tom množství měla, vím, mám jich pořád spousty. Ale jak dlouho trvala puberta u vás ? Myšleno tedy u psa .

U nás trvala cca od 8 do 16 měsíce, pak se to srovnalo a pak kolem 2,5 roku znova, ale už to nebylo tak hrozný a trvalo to mnohem kratší dobu....

[Vlkodlak]

[quote=Kometa;424185]No jo, tak my cvičíme pozitivní motivaci, tak to Dinga asi prostě baví Jak vezmu do ruky klikr a pamlskovník, tak mám pocit, že mám místo čévéčka borderku, úplně šílený výraz v očích a už si zkusmo sedá a lehá a cpe mi packy, co z toho by mohlo být dobře Hrozně ho baví vymýšlet, co po něm chci, když to nechápe a nemůže na to přijít, tak se začne vztekat Ale taky má své dny, kdy si na "sedni" lehá a naopak, tváří se, že některé povely v životě neslyšel a nakonec se sebere a odejde úplně Asi to dělá, protože ho to baví, ale když pamlsky nemám, tak to se na mě vykašle, to zase jako takový blázen není

To je super, že máš takového žrouta Ale pozitivní motivace není jen o žrádle, v ideálním případě by (prý) pro psa měla být vrcholem štěstí pochvala. Tak třeba těm našim jen cpeme žrádlo a oni přitom čekají na pochvalu. By mě zajímalo, jak by se na to Dingo tvářil, kdyby po kliknutí dostal místo odměny pochvalu. Jen tak mimochodem - žravost u psů je skvělá věc na výcvik, ale např. při vodní záchranařině se krmit nesmí - ani drobné odměny - prostě nic - prý zvýšené riziko torze - a taky se cvičí na pozitivní motivaci a tam člověk nic jinýho než pochvalu - případně hračku (ale když je pes 10 m od břehu, tak se moc tahat nelze) a vlastní charisma k dispozici nemá

[Kometa]

Pokud s ním začnu cvičit bez pamlsků, tak udělá pár cviků, kouká co bude a když nic nedostane, tak se sebere a odkráčí s výrazem "Si děláš srandu, ne?". Tak ono u všech těch zkoušek a závodů v poslušnosti a nevím čem taky pamlsky používat nesmíš, tak by skoro bylo ideální učit to bez nich Ale to si jednak neumím asi u 99% plemen psů představit a jednak mi to přijde trochu divné, proč by ten pes měl ze sebe dělat šaška zadarmo? Pokud mu pochvala stačí, tak prosím, ale já si myslím, že většině psů nestačí. Dingovi teda rozhodně ne, tomu je to šumák, jestli ho chválím, nebo nadávám, hlavně když z toho něco kápne

[Undertaker]

Jano, jsem rád, že tady přispíváš... a potěším tě, tohle je totiž asi v rodině... ikdyž 43kg není úplně málo, tak je to váha někde na hranici. Pak stačí pár dní s háravkou nebo víkendový výlet s jistou dávkou pohybu a kamarádi mi řikaj, že konečně vypadá trochu k světu a za týden zas že nějak zhubnul a takový ty klasický řeči o radiátorech.
A s tou poslušností je to podobný, jenom je tam ta jeho věčná myšlenka, že má koule na to, aby se sám rozhodoval co bude nebo nebude dělat Věřim tomu, že mít ho ženská, tak může bejt už dávno někde jinde i s výcvikem, ale mít ho chlap, kterej by na něj neměl, tak bych asi výsledek ani vidět nechtěl. Ale pes je to i přes svoje (a moje) chyby suprovej a řek bych, že i povahově jsme si výborně sedli, jen je tam pořád to zkoušení a přetahování ani ne o pozici, ale jenom o detaily.

A k dalším tématům... jednak mám pocit, že už jsme tak nějak OT, ale co se puberty týká, tak její konec bych viděl v momentě, kdy se člověk se stavem svého psa smíří

Co se týká pamlsků, tak to jsem zabalil asi chvíli po jeho roce... vystřídaj jsem jich kupu a výsledky se stejnejma pamlskama byly i den ode dne jiný. Pak ale nastala doba, že bylo celkem jedno, co mám za pamlsky, Akkon měl priority postavený jinak. No a když byl hladovej, tak sice na pamlsky fungoval, jenže občas aby ho začly pořádně zajímat, tak byla potřeba 2-3dny hladovka... když ji měl za 14dní dvakrát, tak potom zase následovala pohádka o radiátoru. Na základě tohodle jsem se rozhodl, že pamlsky vynechám (vlastně jsem je začal spíš zapomínat) a utáhnu ho na sebe... venku to jde, ale na cvičáku by to celkem určitě nefungovalo.

[Pouliche]

Já na zahradě někdy vezmu místo pamlsků starý kožešinový límec z bundy a hned se mu rozzáří očíčka a cvičí za něj (jinak je to neskutečný žrout a od mala cvičí za jídlo), ale nevím, jestli se mi to podaří dotáhnout do konce, aby poslouchal i mezi psy na cvičáku výhradně na tohle. Když měl pod nosem hejno kachen, tak raději sledoval cizího psa a lovecký pud šel stranou...ale třeba až plně dospěje, tak to půjde. Největší změny (v povaze) u nás nastávají vždy po narozeninách

[Anathema]

K tomu, že každý pes se dá naučit na pamlsky - každý pes se dá naučit i na prosté granule, když je hladový
Pes který má hlad se víc snaží, musí si jídlo zasloužit a je to přirozené - vysvětlila mi to naše chovatelka. Hladový pes ve smečce je aktivní, pracuje, aby sehnal jídlo. Najezený pes si buď hraje, nebo řeší postavení ve smečce.
Co se týče vrčení, když má pes kost a zavrčí, tak nekompromisně okamžitě seberu. Neexistuje, aby na mě zle zavrčel, prostě ne. Je to velký pes a pokud by si dovolil víc, je to velký malér. Představte si, že budete mít děti a ty to nevyhodnotí správně - děti často nepoznají, kdy je zle a nemůžete uhlídat všechno.
Pokud jde o granule, nebo zkrátka jídlo do misky, není žádný problém. Jakmile ale dostane něco, co si odnese a hlodá to delší dobu, tak si to přirozeně střeží. Ale to prostě neexistuje. Kdyby podřízený vlk zahrozil na vůdce smečky tak ho snad zabije. Pán si může vzít cokoliv kdykoliv - v tomto případě mu to pán taky dal, on si nic neulovil.
Většina psů - včetně toho mého - je rozmazlených a neváží si toho co mají. Vemte si psa z útulku a bude se chovat naprosto jinak, s neskonalou vděčností i za hloupé pohlazení. Můj pes už pohlazení ani nevnímá, protože je to denní chléb a samozřejmost a nikdy nepoznal nic zlého - včetně hladu.
Takže mně se to radí, když sama potřebuju radu
Ale nechávat psa na vás vrčet (nemyslím škádlivé nebo hravé vrčení, popřípadě brumlání - každý na svém psovi poznáme, když vrčí výhružně) je velká chyba.
To nedělejte. Nikdy svého psa nenechte, aby na vás výhružně vrčel. Nemusíte ho mlátit. Třeba ho vylučte ze smečky, zavřete ho do malé místnosti a zhasněte, dejte mu najevo, že ho nechcete a on bude přemýšlet proč je vyloučený, zatímco bude úpěnlivě brečet za dveřma. Každý pes má určitou tvrdost, můj předchozí pes nepotřeboval v podstatě žádné tresty. Bran je pěkně tvrdá palice.
Jak mně řekla naše chovatelka, nespolehlivější a nejposlušnější psi jsou ti, kteří prošli sparťanskou výchovou a je to svatá pravda. A určitě to neznamená psa mlátit nebo týrat - ale i pro mě je těžké mít pevnější ruku, když je to můj kamarád a parťák, s kterým sdílím byt. Ono vůbec pánečci bytových psů to mají v tomto těžší - nerozmazlete psa, který s Vámi kouká na telku a spí v ložnici, "pomáhá" při vaření a uklízení, zahřívá když je zima nebo nachlazení...
Na chronické utíkání a výsměch do tváře psovodovi i přes ZNALOST POVELU (a to je základ - pes musí umět povel, který po něm chcete) je nejlepší elektrika (když vás někdo povede). Odvolání resp. přivolání je ve výcviku u psa to nejdůležitější ze všeho, zvlášť u velkého a na tom se asi shodneme všichni. Situace vzniklé v důsledku neodvolání jsou dost nebezpečné - psa může srazit auto, může ho něco napadnout nebo on může něco/někoho napadnout. Může ho zastřelit myslivec, nebo vám ho sní bezdomovci.
já taky nemám psa 100% odvolatelného a ovladatelného, je to bubák, který sice miluje fenečky a štěňátka, ale s každým psem, který si čichne k "jeho" fence, nebo který se k nám zjevně připojí na procházku, si chce poměřit síly a občas i s těmi, které na těsno míjíme... taky na výstavě, na cvičáku... jsem prostě moc měkká a nezarazím mu to dost důrazně. A v tom je dost často kámen úrazu.

Šakalko, Bran také - když má chuť být sám - tiše zavrčí, když se jde někdo pomazlit. Ale to je všechno špatně. Je to obyčejná domýšlivost a ješitnost, nevyřešené postavení. Ty si můžeš sednout kam chceš a když budeš chtít pohladit svého psa, tak také můžeš - pes by za to měl být rád úplně vždy a ne že si usmyslí, že tě teď vyžene. Taky s tím bojujeme a je to u nás čistě rozmazleností.

Vlkodlaku - ono se toho dá dosáhnout, aby pes byl opravdu šťastný za pochvalu a prosté pohlazení po hlavičce. Viděla jsem to na vlastní oči na cvičáku, kde se nepoužívají pamlsky a odměňuje se pouze pochvalou - ale když pes nechce poslouchat, je k tomu donucen prostou silou - ale zároveň i pochválen, když vykoná správně. Ale ne tím jásavým afektovaným cvičákovským Ááááááno výýýýýýýýýýborněěěěěěě!!!!! Ale prstým klidným dobře, výborně. Zírala jsem na to s vykulenýma očima - ti psi mají (pro mě kupodivu) velmi dobrý vztah se svými pány, na první pohled je vidět, že si vzájemně 100% důvěřují. (a jsou tam i čéva). Ale je to opravdu sparťanská škola (nicméně trenér je ke psům neuvěřitelně vlídný a trpělivý a to i k těm opravdu hodně problémovým a vzteklým, kteří k němu přicházejí na převýchovu).
Myslím, že s klasickým vyčůraným čévem na klasickém cvičáku kde odměňuješ super a nejlepšími pamlsky, které musíš 5x týdně vystřídat a používat ty nej high lvl, ničeho takového nikdy nedosáhneš. Pes je pak prostě rozežraný a to doslova
Základní filozofie toho cvičáku je - na začátku výcviku se musí urovnat role pán pes - nejprve je pán, dlouho nic a pak až pes. Když společně zvládnou povelovou techniku, přijde fáze pán a pes = pracovní tým - na konci výcviku už pak je člověk a pes = kamarádi (což neznamená, že by kamarádi nebyli i předtím, je to ale asi nejvhodnější formulace, jak popsat vývoj výchovy - ona se tam totiž cvičí nejprve velmi dlouho výchova a ne klasická poslušnost, to až později)
My jsme z klasického pamlskového cvičáku s jásavým zvoláváním a k něčemu takovému se asi nikdy nedopracujeme. Zato má ze mě pubertální Bran občas dobrou čurinu
Každopádně štěňátka takový typ cvičení moc baví

[mellorn]

no ja mam pocit,co potkavam lidi s cevecky,ze takovejch 80 procent se k nim chova naprosto kretensky a ty psi podle tohol vypadaji.

[Jana_Schubertova]

Mno, já nevím, jediné co bych řekla, že platí stoprocentně a na všechny psy, je - každý pes je jiný a na každého platí něco jiného!
A hlavně, ze spojení "je nejlepší elektrika" mi naskakuje husí kůže! Jistě může v jistých situacích být dobrý pomocník, ale takto psát v internetové diskuzi by se to snad ani nemělo...?
Ale k tématu, mně je jedno jestli pes vrčí, Bonie si vrčí celý život a neřeším to, protože obě moc dobře víme, že když jí to budu chtít vzít, tak jí to vezmu! I kdyby se na hlavu stavěla, já se jí nebojím Bazíčka to nikdy ani nenapadlo, protože panička je nejhodnější, nejštědřejší člověk na světě a on ji bezmezně miluje, protože ona by mu nikdy nic ošklivého neprovedla Tak asi tak, asi nejde mít dvě rozdílnější povahy než mám já

[Pouliche]

Nesnažila bych se za každou cenu učit na pamlsky, když pes nemá zájem. Přijde mi to jako hloupost. Nikdy to pak nebude ta pravá odměna. Musí se najít něco jiného.
My pamlsky měnit moc nemusíme, ale pro jeho radost mu je promíchávám při cvičení. Zároveň se ale snažíme učit cvičit bez pamlsků, což je hodně těžké pro psa navyklého na pamlsky, takže bych viděla spíš jako výhodu, když pes nechce za cvičení pamlsky

Vrčení jsem taky nikdy netolerovala a ani zlé zabručení. Už za to měl přiraženou hlavu k zemi od štěněte. Je to typ, který si nenápadně testuje lidi, jak moc vážně to myslí a hledá skulinky, který si pak pamatuje. Něco jiného je ale normální "kecání".

Nesouhlasím ani s elektrickým obojkem při odvolání, že je nejlepší. Záleží to podle mě na povaze psa. U některého by mohla mít špatný vliv na psychiku. I když výhoda "trestu" na dálku se mi líbí, nikdy k tomuto řešení možná nepřistoupím. Nerada bych zažívala zase situace podobné tomu, když se dotkl elektrického ohradníku. Následky trvaly docela dlouho.

[Czertice]

Poznámečka: Elektrický obojek není elektrický ohradník, aspoň ten náš obojek ne, ani na nejsilnějším stupni. U ohradníku to byla velká rána a velký nářek = jako u obojku nikdy, chuděra Následkem je ale, že si na ohradník dává pozor

[Pouliche]

Originally Posted by Czertice

Poznámečka: Elektrický obojek není elektrický ohradník, aspoň ten náš obojek ne, ani na nejsilnějším stupni. U ohradníku to byla velká rána a velký nářek = jako u obojku nikdy, chuděra Následkem je ale, že si na ohradník dává pozor

Bolt si nedává pozor. On je nepoučitelný do mala a vydrží mu to asi napořád. Nemyslím, že by tu musela být stejně velká rána, ale mohl by si to s tím spojit - zrovna on by toho byl schopný, alespoň zatím.

[Kometa]

Já bych se ještě vyjádřila k tomu vrčení. Je vrčení a vrčení a čévéčka jsou prostě obecně ukecaná... Dingo vrčí každou chvíli, pro každou blbost... ale není to vrčení typu: "Ruce pryč, nebo tě kousnu!" Je to spíš vrčení: "Pěkně mě štveš, ale ty si tu pán, tak co nadělám?". A to je podle mě třeba rozlišovat. Pokud zavrčí výhrůžně, cení zuby nebo prostě dává najevo, že to myslí vážně, tak dostane, ale to udělal párkrát v životě. Pokud jen tak otráveně kručí a mručí, obvykle mu na to řeknu, ať si nechá kecy a víc si toho nevšímám.
Podle mě není důležité, jak se pes vyjadřuje, ale co tím myslí, to by měl majitel umět poznat. Ostatně Dingo vrčí i když nás vítá a za to ho fakt neřežu A nedávno jsem viděla, co dokáže udělat u čévéčka přehnané řešení jeho zvukových projevů. To zvíře z toho pak bylo úplně zmatené, protože vůbec nechápalo, co se děje, když za tiché zakručení pro sebe dostalo nářez... v sebeobraně začalo vrčet víc, dostalo ještě víc a pak už bylo úplně mimo... a přitom úplně zbytečně a to jen pro to, že majitel nechápal, co mu chce pes sdělit.

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

Podle mě není důležité, jak se pes vyjadřuje, ale co tím myslí, to by měl majitel umět poznat. Ostatně Dingo vrčí i když nás vítá...

Já mám doma "kňourací typ" - při vítání kňourá radostí, kňourá i nedočkavostí, když se někam chystáme nebo když nechce být sám apod.
Jednou se mě ptala překvapeně i sousedka, proč kňourá, když se s ní vítal přes plot. On měl jen takovou radost. Zrovna u nás to čévéčkovské běžné vrčení moc nebývá.

[Anathema]

Eliško to máš pravdu, je vrčení a vrčení. Ale každý trochu soudný majitel snad pozná, kdy to jeho pes myslí výhružně a kdy je v tom jen "nějaká ta ukecanost" . Bran je taky hrozně upovídaný a třeba hrát si bez vrčení, no to by tedy nešlo. A že je to opravdu řvoucí vrčení, jako by předváděl medvěda ale je to něco naprosto jiného, než když zavrčí vyprsený se vztyčeným ocasem na psa a nebo tiše na přítele ve stylu - teď na mě nešahej.
To by prostě nešlo ale člověk míní život mění... však jsi Brana viděla
Ono ne, že by přítele nebo psy neměl rád. On si prostě usmyslí, že teď si postaví hlavu a přes to nejede vlak a já mu to zatím dost jasně vymluvit neumím
Nicméně, drtivou většinu času s námi je tuze roztomilý (i když se to na vlčích výletech nezdá )

[CDaniela]

Originally Posted by Anathema

Eliško to máš pravdu, je vrčení a vrčení. Ale každý trochu soudný majitel snad pozná, kdy to jeho pes myslí výhružně a kdy je v tom jen "nějaká ta ukecanost" . )

Nepozná, a to je právě ten problém. Tohle se lidi, kteří mají své první čsv musí soužitím s ním teprve naučit. Jsou rodiny čsv vyloženě ukecané - jako třeba štěňata(samozřejmě ne všechna) po naší Tajze (dědictví po Grey wolf) a rodiny, které ke komunikaci hlasové projevy zas tak moc nepoužívají.

[Kometa]

Originally Posted by Pouliche

Já mám doma "kňourací typ" - při vítání kňourá radostí, kňourá i nedočkavostí, když se někam chystáme nebo když nechce být sám apod.
Jednou se mě ptala překvapeně i sousedka, proč kňourá, když se s ní vítal přes plot. On měl jen takovou radost. Zrovna u nás to čévéčkovské běžné vrčení moc nebývá.

My máme zřejmě kombinovaný typ Při vítání vrčí, kňučí a vyje zároveň, obvykle u toho ještě stíhá držet něco v tlamě Nedočkavostí taky většinou kňučí, nebo když se něčeho dožaduje, ale někdy to přechází až ve vrčení nebo štěkání Momentálně se tu velmi hlasitě dovolává večeře, snaží se mě přemluvit, že šest hodin už fakt bylo, že už na ní má nárok. Hlasové projevy přecházející mezi kňučením a nespokojeným kručením doprovází neméně výmluvnými gesty typu ohryzávání rukou, lezení mi na klín, olizování obličeje... a já se opravdu poctivě snažím tvářit, že vůbec nechápu, o co mu jde Šest ještě nebylo...

[Vlkodlak]

Jakožto majitel čsv výcvikový začátečník dodám jediné: při výchově a výcviku se vyvarujte metod "nejlelpší je ....". Každý pes je originál. Nebo "je potřeba rázně zakročit a ukázat kdo je pánem..." každý pes má jinou míru dominance a nebo nejistoty. Jeden pes výchovu typu "cuk a odměna" snese, druhého zlomíte a třetí může v sebeobraně zaútočit. Míra jak "ukázat kdo je pánem.." je velmi individuální od fyzického trestu, zalehávání psa atd..až po "pouhé" odvolání či odlákání psa z kolizní situace (např. obsazený gauč bránící s výhružným vrčením - tato situace by při správné výchově nastat neměla, ale ..) a odměnu - prosadíte si svou nenásilně bez přímé konfrontace. Prostě záleží na psovi, psovodovi a situaci. Rovněž bych se asi vyhýbala cvičákům a výcvikářům typu "ten to umí s čsv, čsv jsou jiní a musí se na ně jinak". Znám už pár případů, kdy právě tito majitelé a cvičitelé čsv ve snaze cvičit jinak postupují dle jednoho modelu na všechny psy. Hledala bych cvičák, kde jsou výcvikáři otevření všem plemenům a nemají tendenci sklouzávat ke stereotypu. A hlavně, každý sebezkušenější výcvikář má pouze hlas poradní, nejlíp by svého psa měl znát majitel, všechny postupy konzultovat, ale nakonec se rozhodovat podle sebe. Podle mě je znakem dobrého výcvikáře, že naslouchá a respektuje, poradí, ale nevnucuje "jediné správné řešení". Jinak hodně štěstí všem při výcviku a výchově, ať je co nejvíc čsv správných parťáků a členů smečky svým majitelům.