trest nebo pochvala?

[Kometa]

Že je něco špatně je mi jasné Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit

[Pouliche]

Originally Posted by Kometa

Že je něco špatně je mi jasné Akorát nevím co... opravdu jsem si dávala pozor, abych ho nevolala a hned nepřipnula na vodítko, nebo netrestala nebo cokoliv... ale zřejmě jsem přece jen udělala něco, co jsem nepostřehla a on jo Každopádně jak ho nalákat, aby přišel, fakt netuším... pamlsky venku nechce, hračky ho nezajímají vůbec, jediné, co ho opravdu baví, je kousat do nás (dělá to od prvního dne, co jsme si ho přinesli a celou tu dobu se marně snažíme přeorientovat ho na ty hračky, už je to trochu lepší, ale pořád jsou naše ruce a nohy mnohem, mnohem větší zábava)... ale učit ho, že když přijde, smí se do mě zakousnout je dost postavené na hlavu, když se ho to jinak snažíme odnaučit

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí

[Kometa]

Originally Posted by Pouliche

Ruce samou modřinu budete mít asi ještě hodně dlouho...já vypadala jako týraná, než mi vlkouš vyrostl, ale stejně mi ještě rád minimálně vezme ruku do tlamy a oslintá. Mnohem větší zábavou je ale štípanec do zadku nebo proběhnutí mezi nohama Doporučila bych zkusit malého pešíka - Bolt si mi hraček nikdy nevšímal, ale pešek se dá dobře "trhat" a to on vždy rád
Jinak venku jsem ho lákala na sebe nejlépe vlastním útěkem na opačnou stranu a následným úkrytem, pokud se za mnou nerozeběhl. Když chce ale pes venku věčně něco požírat, tak je nejlepší dlouhá šňůra. Košíkem si "delikatesu" umí Bolt nadhodit do tlamy snad ještě rychleji než bez něj, když o ni opravdu stojí

Pešek už mě taky napadl, že nápadně připomíná nějakou lidskou část těla, paži nebo tak, že se mu to bude líbit
Odchod na opačnou stranu taky občas používám, zavolám a jak se otočí, tak vyrazím co nejrychleji od něj, což ho vždycky zaujme, ale jen někdy se rozhodne mě následovat Někdy usoudí, že mi asi kape na maják, když jsem šla jedním směrem a najednou se rozhodnu jít na druhou stranu, a že aspoň jeden ze smečky si musí zachovat zdravý rozum, a pokračuje v původním směru... jelikož to většinou dělám, když potřebuju, aby zareagoval hned (třeba pes v dohledu, blížíce silnice apod.) je to celkem k vzteku Schovat jsem se mu taky už párkrát zkoušela s nadějí, že si to zapamtuje a bude si mě víc hlídat, ale houby... je schopný si tam deset minut něco čichat, lovit klacky, hrát si a je mu úplně jedno, že tam nejsem... když mu to nakonec dojde, začne zmatkovat a hledat mě a nakonec vyrazí naprosto opačným směrem, takže musím vylézt a zavolat ho, načež přiběhne, celou mě nadšením poskáče a pokouše a jde si zase po svém Jo, máme doma, co jsme chtěli - nezávislého vlka

[jerabekj]

8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat. Ostatně je žádoucí, aby si pes zvykl na pohyb v blízkém okolí pána a nikoliv na pobíhání v okruhu několika desítek či stovek metrů. Dakoušovi je přes dva roky a stopovačka je pořád součástí každé vycházky (samozřejmě ji neni nutné pořád držet, ale v zástavbě ji mám v ruce prakticky pořád a využívám ji ke cvičení). Povely fuj a pusť zná, ale občas se je rozhodne ignorovat. Pokud už něco sblajzne, neuteče díky stopovačce trestu a jeden se nemusí tolik vztekat, že se pes trestu vyhnul půlhodinovým pobíháním okolo. Stopovačka je možná omezování svobody psa, ale rozhodně do výcviku i běžného života vnáší klid a jistotu. Mě osobně to za to stojí.

[Vlkodlak]

[quote=jerabekj;367866]8m stopovačka poskytuje psovi dostatek volnosti, i když je třeba troše trpělivosti, než se naučí na ní moc netahat.

Asi jak kterému psovi. Moje se na 10 m stopovačce nevyběhá. Můžu s ní ujít třeba 15 km, ale jak jí nedopřeju šílený trisk a sprint, řádně vyvenčená není. Ani běh u kolo to nenahradí. Pro temperamentnější psy je stopovačka sice řešením (taky často používám), ale plnohodnotné vyvenčení to prostě není.

[Pouliche]

Originally Posted by Vlkodlak

Asi jak kterému psovi. Moje se na 10 m stopovačce nevyběhá. Můžu s ní ujít třeba 15 km, ale jak jí nedopřeju šílený trisk a sprint, řádně vyvenčená není. Ani běh u kolo to nenahradí. Pro temperamentnější psy je stopovačka sice řešením (taky často používám), ale plnohodnotné vyvenčení to prostě není.

V tomhle mám stejný "problém"...na plnohodnotné vyvenčení potřebuje alespoň chvilku pořádného běhu na volno, aby si protáhl svaly. 10 m lano vždy bylo, je a bude zoufale málo, ale někdy to jinak nejde

[Undertaker]

Tak ta stopovačka by měla bejt jen jištěním a nástrojem k naučení přivolání. Tam, kde nehrozí žádnej průšvih to jde asi i bez ní, ale nám hrozil průšvih každou chvíli někde, takže ji fásnul někdy v pěti měsících, půl roce a nosil dokud neměl zažitý přivolání aspoň za normálních podmínek bez rušivých vlivů. Co mám teď čubinu z útulku, tak ta mi od druhého dne chodila v pohodě navolno. Ono je to pes od psa a většinou stačí jenom použít rozum a přijít na to, co je u kterýho psa dobře a co ne a odkud jsem schopnej ho odvolat. Rhillien tiše závidim... všichni maj tak hodný štěnda a já měl takovýho obluďáka

[Stela]

Ahojky,
nám pomohlo toto - k původnímu přivolání ohledně žrádla a všelijakých "pochoutek". U starší feny nebýval problém - důrazné "Fuj" nebo " NE Nesmíš" většinou na 99% zabere. Byla naučena z domu a věděla co to znamená.
U mladší feňule (teď 15 měsíců) - praktikuji zcela jiný postup. Na přivolání neragovala. Tak jsem otočila : " No co ty to máš, no honem mi to pojď ukázat, ty jsi šikulka" dělám, že mám strašnou radost a ona mi většinou z 90% příjde svoji "mňamku" vesele ukázat, když příjde pochválím ji a držím za obojek tak řeknu "FUJ". Teď už si zvykla i na to fuj a už nic moc ani netahá. Ale když byla menší dělala jsem, jak jsem nadšená. Ono když přinese nějakou polotekutou rybu, tak to není žádná chuťovka, ale příjde a nesežere to .... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj, kdy nereagujeme ani trestem ani extrémní pochvalou (možná jen "fuj" - "hodná" ale nemít přehnanou radost přece jen dělala nežáducí činnost) - odvést a zkusit dát svůj pamlsek. Tak to tedy alespoň funguje u nás, není to žádný výcvikový postup jen zkušenost. Tak hodně trpělivosti :-)

[Pouliche]

Originally Posted by Stela

.... Zkuste otočit a místo okřiknutí dělat jak moc vás zajímá co našla/našel.Nijak netrestat, ani extra moc nechválit - prostě přivolat - pochválit a pak to fuj...

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

[RadeKKK]

Originally Posted by Pouliche

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

Jo jo, věřte

[mája]

Originally Posted by RadeKKK

Jo jo, věřte

víra hory přenáší....Ben se taky zklidnil...ve 12

[Beruska]

Zdravime Bestinku Přidala se mezi ostatní sourozence-bufíky
Máte několik možností,jak situaci řešit...
1)nasadit Bestě dlouhé tenké vodítko (10-15m), se kterým si bude normálně běhat a tahat za sebou a které použijete pouze v případě, že objeví něco mňam. A)Když už něco objeví, tak si nejdříve uchopíte v klidu vodítko, pak řeknete rázně FUJ/NE a cuknete. Okamžitě veselým hlasem přivoláte jménem a MUSÍ následovat veliká pochvala + hraní!! B)Pokud je to věc, která je v tlamičce - kapesník - tak je dobré naučit výmněnu. Jak ho sezobne, tak přišlápnout vodítko, v klidu chytnout Bestu, nachystat nějaké mňam kokino, otevřít tlamičku a zároveň durazně povel PUST, vytáhnout kapesníček a dát kokino do tlamičky.Opět velká pochvala, klidně i dát více malých kokinek a odvést pozornost a hrát si.
2)zkusit upoutat pozornost - na hračky, pamlsky, útěkem... nevím, jak se osvědčí-Brena si vždycky zblajzla fujku a pak doběhla, popřípadě to do sebe soukala za běhu, nebo když to bylo velký, tak mě s tím následovala, ale chytit se nenechala, dokud to nesnědla...a i pak se jakoby bála přijít (tak jak popisujete)

Vždy prosím dodržujte základní pravidlo, že kdykoliv dojde (i když se spožděním, po tom co to zblajzne), je pochválena a dostane pamlsek. Oni totiž někteří ČSV přemýšlejí "dopředu", a velmi snadno se může stát, že pak situaci vyhodnotí jinak (že udělala něco špatně) a bude se bát přijít.
A potěšující zpráva - Bela Siva se "výměnu" naučila za 14 dnů - pravda, v Praze je asi hooodně na čem trénovat

[malkovicz]

Originally Posted by Beruska

Zdravime Bestinku Přidala se mezi ostatní sourozence-bufíky
Máte několik možností,jak situaci řešit...
1)nasadit Bestě dlouhé tenké vodítko (10-15m), se kterým si bude normálně běhat a tahat za sebou a které použijete pouze v případě, že objeví něco mňam. A)Když už něco objeví, tak si nejdříve uchopíte v klidu vodítko, pak řeknete rázně FUJ/NE a cuknete. Okamžitě veselým hlasem přivoláte jménem a MUSÍ následovat veliká pochvala + hraní!! B)Pokud je to věc, která je v tlamičce - kapesník - tak je dobré naučit výmněnu. Jak ho sezobne, tak přišlápnout vodítko, v klidu chytnout Bestu, nachystat nějaké mňam kokino, otevřít tlamičku a zároveň durazně povel PUST, vytáhnout kapesníček a dát kokino do tlamičky.Opět velká pochvala, klidně i dát více malých kokinek a odvést pozornost a hrát si.
2)zkusit upoutat pozornost - na hračky, pamlsky, útěkem... nevím, jak se osvědčí-Brena si vždycky zblajzla fujku a pak doběhla, popřípadě to do sebe soukala za běhu, nebo když to bylo velký, tak mě s tím následovala, ale chytit se nenechala, dokud to nesnědla...a i pak se jakoby bála přijít (tak jak popisujete)

Vždy prosím dodržujte základní pravidlo, že kdykoliv dojde (i když se spožděním, po tom co to zblajzne), je pochválena a dostane pamlsek. Oni totiž někteří ČSV přemýšlejí "dopředu", a velmi snadno se může stát, že pak situaci vyhodnotí jinak (že udělala něco špatně) a bude se bát přijít.
A potěšující zpráva - Bela Siva se "výměnu" naučila za 14 dnů - pravda, v Praze je asi hooodně na čem trénovat

Děkujeme za rady budeme trénovat Bestinka je moc chytrá tak si myslím že to brzy zvládnem. Až bude něco nového tak se určitě podělíme z úspěchu :-)

[jerabekj]

Originally Posted by Pouliche

U typu jako je můj asi nepomůže žádná taktika, protože je to "prvotřídní sobec" (nemyslím ve zlém), který chce všechno jen pro sebe a nemá sebemenší potřebu se přijít ukázat (mimo téma totéž s aportem: ukořistit, utéct a zničit - to je vrchol uspokojení) Stále ale věřím, že se s věkem trošku zklidní

To znám .... taky jsem měl psa "deportéra" ... sebrat a odnést co nejdál

[Helenasotis]

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle :
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

[Helenasotis]

A ještě jedna věc - když něco děláte, musíte si věřit, že to je správně! Jakmile budete něco zkoušet s rozpačitými pocity, zda to vůbec zafunguje, pes to na Vás pozná a taky tomu věřit nebude - tedy kýžený efekt na 99,9% opravdu nenastane (to s tím utíkáním od psa a schováváním se je třeba naprosto ukázkový příklad )

[jerabekj]

K té dlouhodobosti .... já mám takovou mantru "když vydržim - jednou to začne fungovat". Prostě výchovu vedu jak ji vedu a nic nikam nehonim, neposlušnosti bránim stopovačkou a vklidu čekám, až si zvykne. Nepotřebuju a ani nečekám, že se ve 4 letech budem účastnit soutěží, natož vrcholných a tak mám vlastně na výchovu celý psí život. Třeba to nikdy nebude dokonalý, ale je příjemný sledovat ty drobný změny. Jako příklad uvedu přecházení ulice. Možná nikdy nebude zastavovat na kraji ulice sám, ale už zastaví, když řeknu "čekej" a je vidět že ví proč. A už taky ví, že přes ulici ho povedu za obojek a nikoliv na vodítku a tak má tendenci rovnat se tak, abych ho mohl chytit - držení za obojek je drobnost, ale je v tom úzký kontakt. Takových podpůrných drobností je spousta, jen je objevit a systematicky využívat. Kdybych to měl shrnout nebylo by to "Takhle si Tě vycvičim" ale "Takhle spolu žijeme"... je to pomalý, občas teču, ale funguje to.

[Kometa]

Originally Posted by Helenasotis

Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle :
"...párkrát jsem zkoušela..."
"...někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."

Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.

Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).

Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)

Na všem lze pracovat a zlepšovat to - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)

Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...)

S tím nezávislým vlkem jsem to myslela tak jako odlehčení na konec, aby to nevypadalo, že jsem si pořídila "náročné plemeno" a teď si jen stěžuji Rozhodně ne tak, že nad ním pokrčím rameny a nechám ho růst jako dříví v lese
Jinak náš pejsek žere pamlsky, on žere naprosto cokoliv, co je jen trochu k jídlu, pro kus žvance je schopný ztropit neuvěřitelnou scénu, co nám to dalo práce, než jsme ho naučili, aby se nepokoušel se srdcervoucím řevem vyskočit na linku, když mu chystáme jídlo, neskákal nám do misky, když jí pokládáme na zem (to oboje dělal od prvního dne, co jsme ho přivezli, zírali jsme na to jako blázni), když vezmu doma nebo na zahradě do ruky pamlskovník, tak se přiřítí a začne si zkusmo sedat a lehat, za co z toho by mohl dostat tu ňamku, v očích výraz šílence, co týden nejedl Ale jak vylezeme z baráku, nezájem, naprostý... ještě tak v cizím prostředí, kde to nezná, tam i docela na zavolání přijde a pak si i ten pamlsek někdy vezme, ale v místech, kam chodíme častěji, tam na mě totálně kašle a když už náhodou přijde a já ho chci odměnit, tak mi to prostě vyplivne a jde dál... vyzkoušeli jsme už různé druhy pamlsků, ale zjevně to nemá vliv...
Co se týče hraček, tak to si myslím, ať jsme v jeho výchově zanedbali cokoliv, tak tohle fakt ne Od prvního dne, co jsme ho měli doma, mu místo ruky cpeme hračky, od začátku stylem ruka je "fuj" a pokud možno ignorace a hračka je "super", nadšení a jdeme si hrát... Až teď po nějakých dvou měsících to pomaličku začíná chápat a vydrží se třeba i chvilku o něco tahat nebo běhat s míčkem, ale je na něm vidět, že je to jen z nouze, nikdy se u toho tak nerozdovádí, třeba nezačne vrčet, když se tahá o uzel, jako když se tahá o ruku... Ještě tak ho maximálně baví, když si může něco hryzat (kost, klacek...), ale jinak...
Co se týče nácviku přivolání, tak mám pocit, že jsme ho to učili od mala a důsledně, ono to ani jinak nešlo, on prostě vždycky přiběhl, nadšený, že může přiběhnout, že něco dostane... klidně i od psa, od čehokoliv, ale i jen tak... chodíme s ním často na výlety po lese nebo jinde po přírodě, kde je na volno a každou chvíli ho přivoláváme, když se třeba trochu opozdí, začuchá nebo naopak vyběhne trochu napřed, přiběhne, dostane odměnu a může zase běžet... ale jak říkám, nějakou dobu to 100% fungovalo a pak jak když utne, ze dne na den konec...
Jinak nezávislý a vyčůraný on je, od prvního dne, co ho máme doma na nás dělal machry, žádné, že by byl plachý, vyděšený z nového prostředí, nic takového... jen jsem ho postavila po příjezdu v předsíni na zem, vrhl se na likvidaci našeho bytu a vzápětí i nás Nebojí se naprosto ničeho, zvuků, psů, lidí... kam přijde, tam je hned jako doma... takže možná to i trochu vyplývá z toho, prostě se tváří, že nás za zadkem nepotřebuje, že si všude poradí sám
Každopádně děkuji za rady, začneme s tou stopovačkou a zkusíme taky toho peška, myslím, že by se mu mohl aspoň trochu líbit, minimálně ze začátku, než si ho okouká) Pravda třeba je, že to, že nechce jít na vodítku, třeba si lehne a nechce se hnout, jsem docela napravila tím, že řeknu jdeme a když nejde, tak přitáhnu a jde, ať chce, nebo ne... už to pochopil a na povel se sám zvedne a jde, takže by ta stopovačka mohla fungovat podobně, nácvik tohohle nám trval asi dvě procházky... chápe rychle, když chce
Jo a ještě k těm klíčům, těmi ho mám jako trefit? Mě kdosi poradil, že je hodí za psa, že jak to zarachotí, tak se lekne a přiběhne, viděla jsem to několikrát v praxi a funguje to... ale u nás ne, ten náš blboun se nelekne ani trochu, naopak si jde ty klíče očichat

[Šakalka]

Jako kdyby se tu psalo o našem ďáblovi.
Nám se osvědčila stopovačka. Nebyl ani problém se zvykáním, trvalo jí to jen jednu procházku a pak pohoda. No a když je problém, jednoduše jí stopovačku přišlápnete. Dbám na to, aby se netoulala moc daleko ode mě, protože někdy ty tendence má.
A hned jak něco sebere a že je to co minutu, tak jí přitáhnu a doslova vysypu psa, protože povel Pusť je mluvení do dubu. Bere to tak, že je to její a prostě to nepustí.Zároveň s tím samozřejmě důrazné FUJ.
Co se týká kousání nás, to je kapitola sama o sobě. Nahrazování hračkami nefunguje, tedy zatím nefunguje...trpělivost růže přináší...doufám. Ruce mám samou modřinu.