Obranné práce

[yzengrin]

Originally Posted by Helenasotis

Omlouvám se za "román", ale snad můj příspěvek bude alespoň někomu inspirací a pomocí v tápání kolem obran

Jj, i já děkuji za osvětu. Sofa byla jako malá taky lidumil a jak se vše změnilo. Obrany měla dobré (teď je bohužel neděláme). Problém nastal spíš s příchodem šera a tmy, kdy si nebyla často jistá, ani lidmi, které dobře znala. "Řešila" každý stín. Za světla byla naopak v naprosté pohodě.

[Helenasotis]

Originally Posted by yzengrin

Problém nastal spíš s příchodem šera a tmy, kdy si nebyla často jistá, ani lidmi, které dobře znala. "Řešila" každý stín. Za světla byla naopak v naprosté pohodě.

Vydrž, Jani - s příchodem puberty (která bývá u ČSV bohužel dost dlouhá ) často nastane i u jedinců do té doby naprosto vyrovnaných období jakýchsi "úletů" - u některého psa častějších, u jiného třeba 1 x za půl roku. Každopádně s klidným přístupem majitele se s odezněním puberty opět vše srovná (hlavně na takový úlet nereagovat nepřiměřeně a vlastně tak v psovi nepodpořit přesvědčení, že jeho reakce byla oprávněná).

[Hanka]

Moniko, ptáš se na povahové vlohy. Ano jsou skupiny čsv (nemůžu napsat ani rodiny ani linie, protože by mě zase hned nějakej šťoural chytal za slovo), kde jsou taková čsv, která štěkají, aportují, mají rychlé a razantní obrany a k smrti rádi cvičí. Ta povaha by se dala přirovnat k malinoisovi. Dělat s nimi je radost, visí na člověku očima a povely plní pomalu rychleji než je stačíte říct. Opravdu je motivuje jen to, se zavděčit páníčkovi. Poslušnost je rychlá, aktivní a pes ji dělá s radostí. Obrany jsou opravdu rychlé a razantní, žádná taková ta vlčákovská vlažnost. Takových vlčáků není moc, ale dají se najít.
Ale je to zase vyváženo něčím jiným. Pokud můžu psát sama za sebe, tak takový vlčák může být nesnášenlivý k ostatním psům, pořád dělá doma ve smečce rozbroje, musí být za každou cenu ve všem první, žádný jiný pes jej nesmí "zastínit", pokud ano, tak je hned zle, vždycky je to on, kterému se páníček musí věnovat nejvíc (dle jeho představ), pořád si na ostatních psech dokazuje že on je ten "nejvýš", je to nesnesitelnej vťoura, až podbízivej a život s ním není lehký. Je to taková typicky psí snaha se zavděčit člověku dovedená až ad absurdum. Prostě- cvičit s takovým psem (nejen obrany) je radost, ale běžný život s ním je trošku na palici.
Ale stejně- takových povahových kombinací se u vlčáků najde asi dost. Já píšu jen o tom, co znám na vlastní kůži.

[Monika Edgamo]

To že celkový vývoj čsv od šteňacieho veku a dospievanie je pomalé mi nerobí problém, nič sa nesnažím uponáhľať. Nevyhnutné trendy v športovej kynológii posúvajú samotných NO ku skoršiemu dozrievaniu, ja viem čsv nie je NO, kedysi tak preferovaný čisto koristnícky pud a k tomu lov veľkej koristi-figuranta je v podstate v dnešnej športovej kynológii nežiadúci, a nie je to len o návrate k starému zvazarmovskému. Žiadúce sú až agresívne obrany, kde nejde len o pýtanie a ulovenie si koristi ale o naozajstný boj s figurantom, pes je zameraný na človeka, nie na rukáv, a od toho sa odvýja nácvik obrany u NO od šteňacieho veku, tým, že pes sa čisto dráždi na osobu-firuranta do určitého veku, všetko sa robí z kľudu, na povel psovoda psovi, držanie a lovenie sa robí zvlášť. Sama tak cvičím svojich NO a u nich to krásne funguje. Ale zrejma u čsv to takto nepojde.
Moj Bref - vyberala som si najvačšieho kúsača z vrhu- sa doteraz vobec nechcel s ničím preťahovať, napriek mojej obrovskej snahe, bolo mu odporné čokolvek držať v zuboch-handra, koža, iné, okrem mojej ruky, nohy inej časti tela. Tak pred týždňom začal s peškom. Rozvýjam to, každý deň troška, hlavne večer, vtedy sa mu chce najviac. Som šťastná že pozornosť konečne zameral na to čo držím v ruke-na šnúrke a nie na to čo tou vecou hýbe, čiže moju ruku. Peška si pekne odchytáva, ťahom si ho vzbojuje, dostane obrovskú pochvalu, ak s ním leží, stráži si ho, má tendenciu vrčať a chňapať, tak to nechcem moc prepísknuť. Peška si aj vyšteká, dostane ho, zase preťahovanie a samozrejma výhra. Aj korisť si nosí, bežká s ňou, potom prinesie a zase hra.To všetko však robím na seba a strašne sa teším z takého "vývinového pokroku", ale keď sa o to pokúša figurant, tak len kuňká, jazykom plieska a lízať a lízať. Ale asi to nebude beznádejné, zrejma že by potreboval vatší kontakt s figurantom, lebo asi to, že ho vidí 3krát za týždeň je preňho veľký "sviatok".

[Helenasotis]

Originally Posted by Monika Edgamo

Nevyhnutné trendy v športovej kynológii posúvajú samotných NO ku skoršiemu dozrievaniu, ja viem čsv nie je NO, kedysi tak preferovaný čisto koristnícky pud a k tomu lov veľkej koristi-figuranta je v podstate v dnešnej športovej kynológii nežiadúci, a nie je to len o návrate k starému zvazarmovskému. Žiadúce sú až agresívne obrany, kde nejde len o pýtanie a ulovenie si koristi ale o naozajstný boj s figurantom, pes je zameraný na človeka, nie na rukáv, a od toho sa odvýja nácvik obrany u NO od šteňacieho veku, tým, že pes sa čisto dráždi na osobu-firuranta do určitého veku, všetko sa robí z kľudu, na povel psovoda psovi, držanie a lovenie sa robí zvlášť.

Tak to se asi každá pohybujeme v inej športovej kynológii

Samozřejmě, že s pouhým lovectvím a kořistnictvím si na obraně vystačit nelze. Ale bez nich se sportovní obrana prostě udělat nedá. Pes, který nemá lovecké a kořistnické chování, nikdy nebude schopen udělat hladké zadržení nebo zadržení s protiútokem na velkou vzdálenost. I vyžadovaná bojovnost po zákusu je odvozena z boje s kořistí - pes aktivním protitahem (při nácviku se nechává vyhrát tím, že přetáhne figuranta na svou stranu) a případnými náznaky otřásání kořistí (obvykle je to vidět těsně před pouštěčkou) aktivně bojuje s kořistí - je to snaha o její imobilizaci a ochromení bolestí - to vše vychází ale opravdu z loveckého chování vůči velké kořisti. Samozřejmě obranný pud je do obrany zapojit rovněž třeba, ale nikdy by nemělo jít o vyhrocenou agresi vůči člověku (to neříkám s ohledem na nějaké pochybné aktivisty propagující zákaz obran, protože psa učí "agresivitě vůči člověku", ale z důvodu, že skutečná agresivita - tedy vnitrodruhový způsob řešení konfliktů - má se sportovní obranou pramálo společného).
Poznámku o požadavcích na agresivní obranu ve sportovní kynologii opravdu nechápu - pokud ovšem nezaměňuje někdo agresivitu za tvrdost a bojovnost - a to nejsou zaměnitelné věci. Ale možná jsem opravdu jen nezkušená a špatně se dívám jak na MČR podle ZVV3, na výběrácích či na Mistrovství světa belgických ovčáků 2009, když nikde nevidím na obranách psy s agresivním projevem = zježené, cenící zuby atd., ale pouze psy, kteří jsou tvrdí, rychlí a razantní

[Monika Edgamo]

Samozrejme, nehovorím o čisto agresívnom prejave NO, ale aj o tvrdosti taktiež o razancii ale aj o tom, že proti tým správnym "šporťákom" by sa može figurant postaviť aj bez rukáva, alebo ho pred ním odhodiť a pes by nelovil rukáv a nemal by problém ísť do živého, proti figurantovi...
Ale to sú, aj keď doležité, polemiky okolo športu. Aj ja robím šport, smažím sa pokiaľ možno vrcholovo s mojimi NO, taktiež som psovodka profesionál-PZ, tiež sa snažim vrcholovo, so psami pracujem od 13r. Určite sa nepokladám za vševedka, a pri čsv som absolutný začiatočnik. Je to pre mňa veľká neznáma. Strašne ma čsv lákal už dlhé roky, teraz sa mi moj sníček splnil. Bolo by úžasné vrátiť čsv do služobnej kynológii, alebo to aspoň skúsiť, jasné že keď to nepojde tak to nebudem siliť. Možno je to len idealizovaná predstava. Preto chcem vedieť ako na nich, čo je pre NICH to najlepšie, tak, aby som toho čo najmenej pokazila
(Mimochodom, vychovávala som služobného NO, bol to agresívny nevypočitateľný "hajzlik" - nie voči mne, my sme sa mali radi - NIKDY nevrčal, neježil sa a neceril zuby. Utočil.)

[Helenasotis]

Originally Posted by Monika Edgamo

(Mimochodom, vychovávala som služobného NO, bol to agresívny nevypočitateľný "hajzlik" - nie voči mne, my sme sa mali radi - NIKDY nevrčal, neježil sa a neceril zuby. Utočil.)

To je v podstatě typické pro superdominantní jedince - ti už nevarují (vrčením, ježením se, ceněním zubů...) - rovnou útočí. (Tedy pokud se nejedná naopak o jedince s narušeným sociálním chováním, kterým ze vzorce vrozených projevů něco "vypadlo" )

Zkrátka rozvoj zlobivosti si nech na období dospělosti, teď se zaměř hlavně na tu kořist - zloba se tam dá u ČSV dostat následně kdykoli. Opačně - první zloba a pak kořist - to jde opravdu hodně špatně, mnohdy už vůbec.

Držím palec, ať rozšíříš řady ČSV se zkouškami