Príbeh Bruinen Potomok Vlkov

[mellorn]

Musim na tu malou Bruinen porad myslet,prosli jsme si tim v pul roce zivota arwen taky,nastesti se ji podarilo zachranit a ja od te doby,pokazde,kdyz zvraci nebo projevi nechut k jidlu,zacinam bohuzel myslet na nejhorsi. mela invaginaci,kdy se strevo zamotalo jako ponozka a stalo se nepruchodnym. probehla operace,kdy se cekalo,jestli se to strevo zacne hybat a jednu dobu to vypadalo,ze nezacne. ty proplakane dny a noci si vybavim jeste ted. te nemoci predchazel zanet o kterem se dodnes nezjistilo,kde se vzal....neumim si ani predstavit,ze bych o ni prisla a asi by mi trvalo dost dlouho,nez bych si poridila dalsiho pejska.Pokud vubec. nutne bych je srovnavalo a hlavne by mi to prislo divne poridit si ho nejak narychlo asi jako kdyby se vdova vdala tyden po smrti milovaneho muze.

ja chapu vas smutek velice dobre,ale mam pocit,protoze tomu verim,ze tady jeji dusi drzite,tim jak ji volate. Nechte ji jit dal,takhle neni ani tady ani tam....

[Bruinen]

Originally Posted by mellorn

Musim na tu malou Bruinen porad myslet,prosli jsme si tim v pul roce zivota arwen taky,nastesti se ji podarilo zachranit a ja od te doby,pokazde,kdyz zvraci nebo projevi nechut k jidlu,zacinam bohuzel myslet na nejhorsi. mela invaginaci,kdy se strevo zamotalo jako ponozka a stalo se nepruchodnym. probehla operace,kdy se cekalo,jestli se to strevo zacne hybat a jednu dobu to vypadalo,ze nezacne. ty proplakane dny a noci si vybavim jeste ted. te nemoci predchazel zanet o kterem se dodnes nezjistilo,kde se vzal....neumim si ani predstavit,ze bych o ni prisla a asi by mi trvalo dost dlouho,nez bych si poridila dalsiho pejska.Pokud vubec. nutne bych je srovnavalo a hlavne by mi to prislo divne poridit si ho nejak narychlo asi jako kdyby se vdova vdala tyden po smrti milovaneho muze.

ja chapu vas smutek velice dobre,ale mam pocit,protoze tomu verim,ze tady jeji dusi drzite,tim jak ji volate. Nechte ji jit dal,takhle neni ani tady ani tam....

Ahoj!

asi mas pravdu, ze mam jej dusu nechat odist ale bojim sa toho... Teraz, mam pocit ze je so mnou ale ked jej dusu necham odist uz mi nic okrem spomienok nezostane. Neviem sa s nou len tak rozlucit ale stale mam pocit, ze som ju sklamala lebo som nesplnila svoj slub a to....ze ju zachranim....zlyhala som a strasne ma to mrzi a boli zaroven. A este aj dnes mam pred sebou ten obraz toho dna ako plakala ked dosla na to co sa deje. Existuje jedna vec ktorej verim...a to, ze sa s nou raz zase stretnem a zase budem spolu ako pred tym.

[mellorn]

ztrata blizke bytosti je bolestiva,at uz lidske nebo zvireci a tim procesm toho,jestli jsme opravdu udelali maximum a smirenim se s tim si musime projit vzdy.ja to beru tak, ze vsechny bytosti k nam maji prijit,protoze jsou s nami nejakym zpusobem svazane a vsechno co se deje ma nejaky smysl, i kdyz to tak nevypada.kdyz odejde stene v pul roce zivota,tak si reknes proc se to muselo stat zrovna nam. ale proste to tak melo byt..ja na arwence lpim vic nez na komkoliv jinem {dokonce i vic nez na sve rodine] a kdyby se neco stalo,tezko bych to rozchazela,ale rikam si,ze smrti stejne nic nekonci a to ze se potkame je uplne jiste.akorat to bude treba v jinem case a v jine podobe....zkuste ji nechat odejit,vratit se nemuze,ale bude tam,kde ji nic bolet nebude a tam si na vas pocka...

[CDaniela]

[quote=Bruinen;265702]
Když jsem přišla o svou první Tajgu nebyla jsem schopná o ní vůbec mluvit. I teď mám hned slzy na krajíčku ... žádný jiný lék než další pes (dva, tři ...
neexistuje. Moji další psi nejsou jako ona, jsou jiní a opět jedineční.

[Hanka]

Vím jaké to je přijít o psa- štěně. V den, kdy se "to" stalo a já nemohla ani koukat, jak jsem měla vybrečené oči, mi můj tehdy budoucí manžel dal do ruky dopisní papír a řekl ať si hned napíšu o nové štěně. V tu chvíli mi to připadalo nemožné, absurdní, nesprávné,.....Ale udělala jsem to. Teprve později, až když jsem doma měla nové štěně, tak jsem ocenila, co udělal. Je to nejlepší lék na smutek.
Před třemi roky jsem si koupila dvě štěňata- fenky. Teprve doma jsem zjistila, co jsem si s fenkami nechtěně koupila. Obě jsem měla v bytě, aby byly opravdu dobře socializované a boj s giardiemi a nekončícími průjmy byl opravdu náročný. Nejen pro náš byt, ale i pro moji psychiku. Měla jsem pocit, že nic nepomáhá.....Dovedu si představit tvůj pocit, jaké to je, že děláš maximum, nic se nemění a stejně nemůžeš víc pomoct...Je to zoufalé. U tebe navíc takhle špatně zakončené.....
Přesto se mi nechce uvěřit, že by se chovatelka takhle zachovala (tedy, že by s tebou nekomunikovala úmyslně)....Stále mi tu chybí její vyjádření. Nikoho nelze soudit, pokud si člověk nevyslechne obě strany. Navíc mi to k Saše prostě nesedí.

[saschia]

Ahojte vsetci,

nevyjadrovala som sa, lebo mi doma padol internet. Takze tu je moj prispevok do diskusie a k problemu.

Naozaj som o Brui komunikovala menej ako by sa niekomu zdalo vhodne. Na vlastnu obhajobu uvadzam preco - pretoze ma to trasne bolelo. Keby som vedela ze Janette pomoze so mnou o tom hovorit, asi by som sa donutila, ale kedze podla seba sudim ostatnych, myslela som ze aj jej vyhovuje viac o tomto nerozpravat a pokusit sa to vyriesit najprv v sebe. Uz som jej o tom napisala v PM, a ak som dobre pochopila, jej cielom pri napisani tohto vlakna naozaj bolo skor sa podelit o bolest ako napadnut mna.

K Brui - to stena bolo u mna do tri a pol meisaca - problem s vyhreznutim creva sa u nej objavil asi dva dni potom ako od nas odisiel jej brat k novym majitelom, a kedze nas vet ordinuje az poobede, isla som s nou na inu kliniku. Dodnes neviem ci to bola chyba alebo nie - a tiez ci som nemala potom sa zas vratit k tomu mojmu (prislo mi divne nedoriesit problem s prvym veterinarom, ked sa zdalo ze ten problem je rieseny tak ako ma byt) - ale uz na tom nic nemozem zmenit. Nabuduce to spravim inak, hoci najma dufam ze uz nijake taketo nabuduce nebude. Ked sla Brui z domu, zdala sa zdrava, ved v ten vikend sme boli na navsteve u sestricky Brethil a vsetko sa zdalo byt v poriadku. Kazdopadne kazdy vie ako dokaze stena opantat majitela - a co uz potom povedat o jeho chovatelovi? Keby som tusila, ze sa jej problem zopakuje, nedala by som ju z ruk. Bola moja princeznicka. Ale viem, ze pre nu jej novi majitelia urobili vsetko co bolo v ich silach - takisto ako som robila ja, ked bola u mna.

A tiez si myslim ze najlepsim liekom je dalsie stena. Mne pomaha Frei, pravidelne stretnutia s Berenom a vyhliadka na obcasne stretnutia s Brethil. A nadej ze dalsie Freikine stenky budu zas take vesele, zive a kounikativne ako boli tie prve.