nedůvěra vůči cizím

[moncikkk]

Tak co se týká sociializace, Xara se mnou od malička chodí témeř všude. Každý den na vycházce ji odmalinka obdivovali lidé a každý den se našel a najde někdo, kdo se s ní pomazlí. Bereme ji na různé výlety, takže nové lidi potkává neustále. Bezproblémů je zvyklá i na lidi v hospodě, samozřejmě na zahrádce
Jak jsem psala, že se ted bojí všech cizích, není to pravda. Jsem se unáhlila. Bojí se jenom chlapů a to jen některých, stáhne ocas a couvá, pokud o ni projeví zájem. Agresi neprojevuje.
Dotaz spíš zněl, jestli má někdo osvědčenou metodu, jak psovi ukázat, že se není čeho bát??Nebo ji mám nechat tak, když mě osobně to nevadí? Jde mi spíš jen o tu bonitaci. Protože u nás stejně jako u dalších co tu psali, žádné uplácení neplatilo. A když jsem se ji snažila přidržet, aby si ji ten dotyčný mohl pohladit nebo vůbec přiblížit, bylo to ještě horší a začala strašně vyvádět.

[CDaniela]

Originally Posted by moncikkk

Tak co se týká sociializace, Xara se mnou od malička chodí témeř všude. Každý den na vycházce ji odmalinka obdivovali lidé a každý den se našel a najde někdo, kdo se s ní pomazlí. Bereme ji na různé výlety, takže nové lidi potkává neustále. Bezproblémů je zvyklá i na lidi v hospodě, samozřejmě na zahrádce
Jak jsem psala, že se ted bojí všech cizích, není to pravda. Jsem se unáhlila. Bojí se jenom chlapů a to jen některých, stáhne ocas a couvá, pokud o ni projeví zájem. Agresi neprojevuje.
Dotaz spíš zněl, jestli má někdo osvědčenou metodu, jak psovi ukázat, že se není čeho bát??Nebo ji mám nechat tak, když mě osobně to nevadí? Jde mi spíš jen o tu bonitaci. Protože u nás stejně jako u dalších co tu psali, žádné uplácení neplatilo. A když jsem se ji snažila přidržet, aby si ji ten dotyčný mohl pohladit nebo vůbec přiblížit, bylo to ještě horší a začala strašně vyvádět.

Žádná osvědčená metoda neplatí, rozhodně jí do kontaktu s cizími nenutťe, tudy cesta naprosto nevede. Ona musí chtít sama. Pokud nechce, nechala bych ji být. Můžete maximálně požádat dotyčného až jí podá něco dobrého, nebo i hodí. Ať sama pozná že s ní žádné nekalé úmysly nemá. Mezi čsv se vyskytují nedůvěřiví jedinci a u některých zvířat se tato přirozená vlastnost postě 100% odstranit nedá i kdyby jste se snažila sebevíc. Někteří majitelé mají štěstí a jejich pes dostane povahu od pána Boha, jiní si jí musí setsakramensky zasloužit. jen tak pro zajímavost - i vlci mají různé povahy. S některými se pracuje snáze s jinými je spolupráce téměř nemožná.
Vaše fena se časem "ochodí" a bude lepší, uvidíte. Musíte jí stále brát do neznámých prostředí a využívat každé možnosti k zlepšení tohoto chování, jiná možnost není. Co se bonitace týče, pokud jen couvá není důvod proč by neměla být zbonitována. Občas jsou zbonitována i skutečně bázlivá zvířata.

[Mackie]

moncikkk je to dlha cesta, narocna, vyzaduje si doslednost, pevnu volu, sebavedomie a hlavne cas
skoda, ze sem nechodia ludia, ktori sa praci s takymito psami venuju, niektori su znamejsi, niektori menej, najlepsie je asi skontaktovat sa s nimi priamo
v Cechach to budu ludia okolo pana Desenskeho, snad aj ini, ale .. neviem, nepoznam.. na Slovensku napr. Rea - vlcica (.sk)
(nemyslim pracu s problemovymi psami, ale kazdu jednu malickost, ktoru sme schopni pokazit - ako bolo spomenute, kym pozitivne veci treba neustale posilnovat, negativna staci jedna a sme na zaciatku - vidim to na svojom psovi, ked sa 100 ludi nezlakne, ale 101veho ano)

[jerabekj]

U Dakouše se (naštěstí v nevelké míře) projevuje něco, čemu já říkám "dopředná plachost". Za necelý rok jsme narazili snad jen na dva lidi (oba špinaví santusáci), ke kterým se přiblížil jen na 50 cm a pak vždy uskočil. Zkusili jsme Dakouše s oním homelesem nalákat na větvičku a sice si ji vzal, ale vzdálil se s ní. Samozřejmě se to celé neobešlo bez halasného štěkání. Jinak pokud má z někoho obavy, má spíš tendenci jít do toho pohlavě - proto "dopředná plachost". Naštěstí je Dakouš zatim v jádru velmi hravej a kamarádskej a tak pokud už se náhodou stane že na někoho takhle vyběhne, velmi rychle zjistí, že ten člověk může bejt kámoš a výhružky se změní ve vítání. Tohle nám dělal na dovolené před apartmánem i u lidí které znal - nejdřív je vyštěkal a pak se kámošil. Za těch 9 měsíců co jsme spolu jsem ho dost nepoznal na to, abych z tohodle chování neměl vždycky osypky ... v tuhle chvíli ještě těžko říct, zda by byl ochotný i kousnout, ale snad ne, na dovolené nám hlídal fleka a pokud šel náhodou někdo okolo, tak se spokojil se štěkáním a tím, že toho člověka zastavil. Tohle chování je průser hlavně u malých dětí, protože prckům do cca 5ti let Dakouš prostě nevěří a nevim proč - špatnou zkušenost neměl kde získat. Bohužel v okolí nemáme dost odolných dětí a rodičů, abychom tohle mohli trénovat. Celkem chápu i lidi, že pokud se na ně vyřítí štěkající ČSV 70cm/39kg, tak mají problém to ustát a moc nepomáhá ani vysvětlování, že to je štěňátko :-). Jinak taky nemá rád maskáče a tmavý brejle :-). Nestává se mi to často, Agyr mne svou dominancí vůči psům naučil být při venčení velmi pozorný ... na druhou stranu, jemu byli lidi u p***** :-). Když se mu nelíbili, tak si jich nevšímal a začal až když šlo do tuhýho a i tak byl dost benevolentní :-). U něj se dalo spolehnout na jeho "vyjadřovací schopnosti" - štěkání-zastrašování, vrčení-vlažná hrozba, vrčení s ohrnutými pysky-vážná hrozba.

[yzengrin]

Originally Posted by jerabekj

U Dakouše se (naštěstí v nevelké míře) projevuje něco, čemu já říkám "dopředná plachost". Za necelý rok jsme narazili snad jen na dva lidi (oba špinaví santusáci), ke kterým se přiblížil jen na 50 cm a pak vždy uskočil. Zkusili jsme Dakouše s oním homelesem nalákat na větvičku a sice si ji vzal, ale vzdálil se s ní. Samozřejmě se to celé neobešlo bez halasného štěkání. Jinak pokud má z někoho obavy, má spíš tendenci jít do toho pohlavě - proto "dopředná plachost". Naštěstí je Dakouš zatim v jádru velmi hravej a kamarádskej a tak pokud už se náhodou stane že na někoho takhle vyběhne, velmi rychle zjistí, že ten člověk může bejt kámoš a výhružky se změní ve vítání. Tohle nám dělal na dovolené před apartmánem i u lidí které znal - nejdřív je vyštěkal a pak se kámošil. Za těch 9 měsíců co jsme spolu jsem ho dost nepoznal na to, abych z tohodle chování neměl vždycky osypky ... v tuhle chvíli ještě těžko říct, zda by byl ochotný i kousnout, ale snad ne, na dovolené nám hlídal fleka a pokud šel náhodou někdo okolo, tak se spokojil se štěkáním a tím, že toho člověka zastavil. Tohle chování je průser hlavně u malých dětí, protože prckům do cca 5ti let Dakouš prostě nevěří a nevim proč - špatnou zkušenost neměl kde získat. Bohužel v okolí nemáme dost odolných dětí a rodičů, abychom tohle mohli trénovat. Celkem chápu i lidi, že pokud se na ně vyřítí štěkající ČSV 70cm/39kg, tak mají problém to ustát a moc nepomáhá ani vysvětlování, že to je štěňátko :-). Jinak taky nemá rád maskáče a tmavý brejle :-). Nestává se mi to často, Agyr mne svou dominancí vůči psům naučil být při venčení velmi pozorný ... na druhou stranu, jemu byli lidi u p***** :-). Když se mu nelíbili, tak si jich nevšímal a začal až když šlo do tuhýho a i tak byl dost benevolentní :-). U něj se dalo spolehnout na jeho "vyjadřovací schopnosti" - štěkání-zastrašování, vrčení-vlažná hrozba, vrčení s ohrnutými pysky-vážná hrozba.

Jsme na tom dost podobně..Sofi taky "vybíhá". U dětí jsem taky nezaznamenala špatnou zkušenost..ale od jisté doby je taky nemusí-do určité výšky/věku dítěte. Jediné, co mě napadá, je situace, kdy si ji chtělo pohladit asi 20 dětí školkového věku naráz..ale nikdo ji neublížil. Bohužel, v těchto případech pak často rovnou chňape.

[Undertaker]

Originally Posted by yzengrin

Jsme na tom dost podobně..Sofi taky "vybíhá". U dětí jsem taky nezaznamenala špatnou zkušenost..ale od jisté doby je taky nemusí-do určité výšky/věku dítěte. Jediné, co mě napadá, je situace, kdy si ji chtělo pohladit asi 20 dětí školkového věku naráz..ale nikdo ji neublížil. Bohužel, v těchto případech pak často rovnou chňape.

My chodili za dětma k nám do MŠ a pohoda. Pak ale jednou v zoo v Praze se mě ptali, jestli si ho můžou děcka z nějaký MŠ pohladit. Neměl jsem žádnou špatnou zkušenost, tak říkám, že jasně. No a když Akkon viděl jak se na něj sesypalo 15 děcek, začal si chňapáním dělat okolo sebe prostor. Potom říkám pojďte postupně po dvojicích a to už bylo v pohodě. Všeho moc škodí. No a teď ho nechávám hladit už jen občas, protože se ho dost dětí bojí a rodiče je v tom podporují nebo mám strach já, protože štěňátko je jak hrom do police a kdyby si třeba na děcko vyskočil, výsledek by byl jasnej. Jinak se mi už taky brání třeba proti opilcům, kteří si ho musej za každou cenu pohladit, ale tam mu to i schvaluju

[yzengrin]

To já těm děckám tehdá taky říkala, ať na ni nejsou tak hrr, ale ukočíruj 20 školkováků:-(. A první negativní reakce byla u jednotlivce a ne skupiny..což trvá i nadále.