U Dakouše se (naštěstí v nevelké míře) projevuje něco, čemu já říkám "dopředná plachost". Za necelý rok jsme narazili snad jen na dva lidi (oba špinaví santusáci), ke kterým se přiblížil jen na 50 cm a pak vždy uskočil. Zkusili jsme Dakouše s oním homelesem nalákat na větvičku a sice si ji vzal, ale vzdálil se s ní. Samozřejmě se to celé neobešlo bez halasného štěkání. Jinak pokud má z někoho obavy, má spíš tendenci jít do toho pohlavě - proto "dopředná plachost". Naštěstí je Dakouš zatim v jádru velmi hravej a kamarádskej a tak pokud už se náhodou stane že na někoho takhle vyběhne, velmi rychle zjistí, že ten člověk může bejt kámoš a výhružky se změní ve vítání. Tohle nám dělal na dovolené před apartmánem i u lidí které znal - nejdřív je vyštěkal a pak se kámošil. Za těch 9 měsíců co jsme spolu jsem ho dost nepoznal na to, abych z tohodle chování neměl vždycky osypky ... v tuhle chvíli ještě těžko říct, zda by byl ochotný i kousnout, ale snad ne, na dovolené nám hlídal fleka a pokud šel náhodou někdo okolo, tak se spokojil se štěkáním a tím, že toho člověka zastavil. Tohle chování je průser hlavně u malých dětí, protože prckům do cca 5ti let Dakouš prostě nevěří a nevim proč - špatnou zkušenost neměl kde získat. Bohužel v okolí nemáme dost odolných dětí a rodičů, abychom tohle mohli trénovat. Celkem chápu i lidi, že pokud se na ně vyřítí štěkající ČSV 70cm/39kg, tak mají problém to ustát a moc nepomáhá ani vysvětlování, že to je štěňátko :-). Jinak taky nemá rád maskáče a tmavý brejle :-). Nestává se mi to často, Agyr mne svou dominancí vůči psům naučil být při venčení velmi pozorný ... na druhou stranu, jemu byli lidi u p***** :-). Když se mu nelíbili, tak si jich nevšímal a začal až když šlo do tuhýho a i tak byl dost benevolentní :-). U něj se dalo spolehnout na jeho "vyjadřovací schopnosti" - štěkání-zastrašování, vrčení-vlažná hrozba, vrčení s ohrnutými pysky-vážná hrozba.
|
22-08-2009, 12:36
Threaded Mode