Skrtiaci obojok.. ??

[JaRkA]

MaryAnn: aj môj Jasi "útočil" na psy... a kedže som mala dosť velký problém udržať ho, tak sme si kúpili haltinu a musím povedať, že nám to pomohlo...a má polosťahovací obojik, lebo haltina sa s koženým obojkom nosiť nedá... ale rozhodne je to lepšie ako sťahovák, ani na ňom by som ho neudržala, lebo jemu bolo jedno či ho niečo škrtí alebo nie, ťahal aj tak... ale na haltine nemá šancu ...pretože keď potiahne tak trhne jeho a nie mna ...

[MaryAnn]

No neverila by si akí dokážu byť prešpekulovaní... my sme na haltine začínali ked k nám prišiel, až potom sme prešli na sťahovák a teraz sem-tam už aj na obyčajný hladký obojok..na haltine vie totiž celkom slušne ťahať Nie až tak ako na ostatných ale vie ... zaprie sa nosom (resp. nosnou kosťou) napne krk a ťahá No proste dilino Ale už posledne sa nám celkom darí používať aj klasik obojok, aj ked niekedy nosíme aj haltinu..tak to striedame všelijako

[Vlkodlak]

[quote=saschia;76137]Zdenku, samozrejme mas pravdu, vycvik systemom permanentneho obesenca, ako som uz spominala, nie je o nicom. Stahovak nefunguje pokial je tah na obojok staly (jedine ze by cielom bolo uskrtit psa, ale to cloveka napadne naozaj snad len v najhorsich emocionalnych situaciach). Ale sklbnutie voditkom je predsa vyraznejsie pri stahovacom obojku (najma pri retiazke este doplnene zvukom), hoci nemusi byt ani silne, ani nemusi psa pridusit. Prave to je problem pri obycajnom obojku ze sklbnutie posobi len na hrdlo, kdezto stahovak by mal posobit po celom obvode (ak je dobry a spravne nasadeny). Navyse trhnutie voditkom vyvolavajuce tah na krk smerom hore a reakciu psa na tah smerom dole (alebo do boku a do boku) je zly aj na krcnu chrbticu.

Na každém cvičáku co jsem kdy byla v kurzu pro začátečníky tvrdili, že stahovací obojek za účelem cuknutí zapnut vždy na nestahování, protože při cuknutí stahovákem zapnutým na stahování se napřed utáhne obojek a až s velkou časovou prodlevou dorazí cuknutí ke krku psa. Tolik teorie, zkušenosti se stahovákem vůbec nemám, při výcviku preferuju navádění pamlskem

[Pavel]

Originally Posted by Vlkodlak

Na každém cvičáku co jsem kdy byla v kurzu pro začátečníky tvrdili, že stahovací obojek za účelem cuknutí zapnut vždy na nestahování, protože při cuknutí stahovákem zapnutým na stahování se napřed utáhne obojek a až s velkou časovou prodlevou dorazí cuknutí ke krku psa. Tolik teorie, zkušenosti se stahovákem vůbec nemám, při výcviku preferuju navádění pamlskem

O časovou prodlevu nejde jako spíše o to, že velká část energie, se kterou psovod cukne s obojkem, jde na jeho stažení a ne na vlastní cuknutí. Takže pes cuknutí nevnímá jako cuknutí ale jen silnější stažení obojku kolem krku. Stahovák je dobrý tam, kde potřebujete mít jistotu, že se pes z obojku nevyvleče. Ale při výcviku by měl být používán jako pevný obojek.

[Anathema]

Nevím, jestli to tady už někdo zmínil (celé jsem nepročítala), ale výborný obojek jak proti tahání, tak pro krocení např. agrese na jiné psy je obojek Cesara Milana - vypadá jako postroj na malého pejska nasazený na krku velkého psa - postroj má za účel držet stahovací tenkou šňůru těsně pod ušima, kde je pes nejcitlivější a nejlépe manipulovatelný. Cuknutí je mu opravdu nepříjemné a velmi rychle se naučí, že tahat nebo vrčet nemá. Reakce jsou hodně rychlé, takže neprobíhá žádné 30s chrčení a dušení, pokud tedy není cílem ubrat psovi kyslík. Je rozdíl, máte-li stahovák někde vlající psovi skoro na hrudi a nebo těsně pod ušima. (Ten Cesara Milana používám vyloženě jen v situacích, v kterých vím, že to ještě nemáme dořešené a jinak chodí na volném polostahováku - i když se utáhne, neškrtí, je to zkrátka pohodlnější pro mě, jen mu ho přetáhnout přes hlavu - psa si za běžných okolností vodím na jednom prstu ať už má ten nebo ten, ačkoliv samozřejmě ví, co má na krku - důležité je, používat obojek jen k zamezení nežádoucího chování a správné chování upevňovat, pak není problém s vyčůraností psa. Netvrdím, že je to dokonalá metoda, ale je to dobrá výcviková pomůcka k zvládnutí určitého chování, ale samozřejmě by tomu měl ze začátku asistovat zkušený cvičitel. Vynikající je to např. pokud má psího puberťáka s přebytkem energie slečna, která váží tolik co její pes a některé situace ještě nemají plně zvládnuté.)

[Vlkodlak]

Vynikající je to např. pokud má psího puberťáka s přebytkem energie slečna, která váží tolik co její pes a některé situace ještě nemají plně zvládnuté.)[/quote]

Ať každý používá, co mu vyhovuje, ale specielně tohle je věc, kterou nepochopím. Že si někdo pořizuje obrovského psa a pak argumentuje že ho neudrží, tak musí používat podobné pomůcky. Trochu extrémní, ale reálný případ - paní měřící tak 1,5 m a obrovská doga na ostnáči. Líbí se mi kavkazáci, ale dospělý kavkazák bude nakonec těžší než já a představa, že ho dávám na ostnáč, na haltinu, škrťáky a další vychytávky (nějaké ty slabinové postroje, nebo co to všechno dneska existuje), jen proto, abych ho byla schopná udržet, tak je to jeden z důvodů, proč si takového psa prostě nepořídim. Samozřejmě jiné je to u psů z útulku a všelijak jinak "neplánovaně" získaných. Tam je člověk asi vděčný za každou pomoc.

[Anathema]

Originally Posted by Vlkodlak

specielně tohle je věc, kterou nepochopím. Že si někdo pořizuje obrovského psa a pak argumentuje že ho neudrží, tak musí používat podobné pomůcky

Nesouhlasím. Člověk s citem pro psa si může pořídit jakékoliv plemeno a nesejde na tom, jestli pes váží stejně nebo víc než pán. Důležité je si psa vycvičit, aby byl na vodítku i bez zvládnutelný. Někteří psi jsou lépe cvičitelní než jiní, některým bude celý život stačit jeden obyčejný obojek, bude poslušný a nebude potřebovat zkušeného cvičitele a jiný bude potřebovat třeba stahovák i s dobrým výcvikářem. Každý pes reaguje na něco jiného a některým psům mohou více vyhovovat jiné výcvikové metody než jiným. Samozřejmě, že podobné výcvikové pomůcky nepatří do rukou lidem, kteří nejsou v cvičení svého psa důslední a dlabou na to, nebo jsou krutí nebo jinak narušení. A nepatří ani do rukou nikomu nezkušenému bez vedení zkušeného. Proto bych třeba ten obojek Cesara Milana nedala svým rodičům, kteří mají úžasného křížence NO, který si i v dospělosti uchoval neskutečnou hravost a absolutní nekonfliktnost, přestože na něj chrlí hromadu "povelů" - každý říká něco jiného, psa nesocializují a naprosto ho matou svým chováním. Nicméně na vodítku se chodit nikdy nenaučil a protože vím, že je to čistě nedůsledností a absencí motivace psa, i tento obojek by jim nepomohl a akorát by Ravenovi znepříjemnil procházky. Myslím, že tyto věci jsou o úhlu pohledu a především o postoji majitele psa k psovi samotnému a k tomu, co po něm i po sobě vlastně chce. Každý pes je jiný a nejde škatulkovat výcvikové pomůcky a říct, že tahle je úplně absurdní. Taky nejsem zastáncem např. ostnáčů a když vidím psa, co ho má na krku, stahuje se mi žaludek, ale pokud bych měla agresivního psa a věděla, že jeho výcviku obětuju týdně několik hodin na cvičáku a trénuju i doma, že ho nezanedbávám a poctivě socializuju, ale že mu prostě v hlavě chybí kolečko, tak ten ostnáč používat budu, protože raději chodit na procházky na ostnáči, než zavřít psa na celý jeho život do kotce proto, že se zdráhám použít to nebo ono. (samozřejmě to neplatí, pokud bych výcvik a socializaci zapinkala, to by bylo na vyfackování) Prostě jsou i psi magoři a nemusí to být nutně tím, že ho zkazil majitel (i když to tak většinou je).
Nevidím rozdíl v tom, jestli si nějaký drobný člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho, nebo si velký člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho.

[Vlkodlak]

Originally Posted by Anathema

Nesouhlasím. Člověk s citem pro psa si může pořídit jakékoliv plemeno a nesejde na tom, jestli pes váží stejně nebo víc než pán. Důležité je si psa vycvičit, aby byl na vodítku i bez zvládnutelný. Někteří psi jsou lépe cvičitelní než jiní, některým bude celý život stačit jeden obyčejný obojek, bude poslušný a nebude potřebovat zkušeného cvičitele a jiný bude potřebovat třeba stahovák i s dobrým výcvikářem. Každý pes reaguje na něco jiného a některým psům mohou více vyhovovat jiné výcvikové metody než jiným. Samozřejmě, že podobné výcvikové pomůcky nepatří do rukou lidem, kteří nejsou v cvičení svého psa důslední a dlabou na to, nebo jsou krutí nebo jinak narušení. A nepatří ani do rukou nikomu nezkušenému bez vedení zkušeného. Proto bych třeba ten obojek Cesara Milana nedala svým rodičům, kteří mají úžasného křížence NO, který si i v dospělosti uchoval neskutečnou hravost a absolutní nekonfliktnost, přestože na něj chrlí hromadu "povelů" - každý říká něco jiného, psa nesocializují a naprosto ho matou svým chováním. Nicméně na vodítku se chodit nikdy nenaučil a protože vím, že je to čistě nedůsledností a absencí motivace psa, i tento obojek by jim nepomohl a akorát by Ravenovi znepříjemnil procházky. Myslím, že tyto věci jsou o úhlu pohledu a především o postoji majitele psa k psovi samotnému a k tomu, co po něm i po sobě vlastně chce. Každý pes je jiný a nejde škatulkovat výcvikové pomůcky a říct, že tahle je úplně absurdní. Taky nejsem zastáncem např. ostnáčů a když vidím psa, co ho má na krku, stahuje se mi žaludek, ale pokud bych měla agresivního psa a věděla, že jeho výcviku obětuju týdně několik hodin na cvičáku a trénuju i doma, že ho nezanedbávám a poctivě socializuju, ale že mu prostě v hlavě chybí kolečko, tak ten ostnáč používat budu, protože raději chodit na procházky na ostnáči, než zavřít psa na celý jeho život do kotce proto, že se zdráhám použít to nebo ono. (samozřejmě to neplatí, pokud bych výcvik a socializaci zapinkala, to by bylo na vyfackování) Prostě jsou i psi magoři a nemusí to být nutně tím, že ho zkazil majitel (i když to tak většinou je).
Nevidím rozdíl v tom, jestli si nějaký drobný člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho, nebo si velký člověk pořídí velkého psa a nezvládne ho.

Jojo, takhle pěkně když to rozepíšeš, nezbývá než souhlasit. Ono vlastně všechno je o úhlu pohledu. A pes od psa.

[Anathema]

Originally Posted by Vlkodlak

Jojo, takhle pěkně když to rozepíšeš, nezbývá než souhlasit. Ono vlastně všechno je o úhlu pohledu. A pes od psa.

Ono by se asi mohlo snadno zdát, že podle toho co píšu, mám precizně vycvičeného psa. Bran teď oslavil první rok života a stejně jako v lese, tak na sídlišti s ním můžu chodit na volno, poslouchá, nechá se přivolat, jen cesty přecházíme s držením za obojek (přecijen je to zdivočelé mládě). Ale... asi v osmi-devíti měsících začal být dost nepříjemný na psy samce. Naježí se, vrčí, provokuje se zvednutým ocasem, vzpřímenou hlavou a vyprseným hrudníkem, je jako kohout, zkrátka se chová jako fracek. Socializaci jsem nezanedbala, ale nikdy jsem neřešila jeho štěněčí drzost - dávání paciček na hřbet, hrrr na neznámé pejsky (ve hře) a příliš ho nekrotila (v podstatě vůbec, jeho divokost se mi líbila). To tedy byla školácká chyba z neznalosti. Je to sice laskavý, ale velmi horkokrevný vášnivý pes - takový ital a dost dlouho jsem si s tím nevěděla rady a neuměla si s ním v tu chvíli poradit, nevěděla jsem jak ho za to trestat, abych z něj naopak neudělala rváče. Protože dospělé psy jsme na volno potkávali zřídka - máme velké štěstí na fenky, nebyla jsem nikdy připravená a vždycky mě ohromilo, jak se to s každým dalším setkáním rapidně zhoršovalo - a tím nereagovala dost rychle - a ani jsem nevěděla jak. Pak mně náš figurant (Mirek Valentin) poradil tento obojek a rovnou mně na něm Brana i předvedl a musím říct, že se to dost zlepšilo. Kontakt s dospělými psy vyhledáváme co nejvíc, na cvičáku cvičíme ve dvojici vždycky se psem, na kterého dělá největší ramena a vyplácí se to. Bohužel ale při prvním střetu (příchodu na cvičák, míjení se na úzké cestičce atd) potřebuje opravdu tak trochu "ubrat kyslík", aby se vzpamatoval. Po asi deseti minutách klidnění, když úplně vychladne, si s dotyčnými psy normálně hezky hraje (jednou nahoře on, jednou oni, opravdu pěkně a bez košů). Smiřuju se s tím, že čím bude starší, tím menší bude šance, že bude mít i psí klučičí kamarády. Ale zkrátka vrčet na psy a ježit se na ně jen proto, že se na něj podívají nebo jsou poblíž, to prostě dělat nebude, natož aby se rval. Po všech ostatních stránkách je ale moc šikovný a jsem na něj hrozně pyšná Prostě jsem ho rozmazlila a teď je to pubertální fakan; jako drzý štěník byl velmi roztomilý a jeho dětské zdánlivě nevinné oťukávání, které mu všichni psi odpouštěli, bylo k popukání. No teď už to moc k popukání není. Jinak zákazový povel nepovel NE! v těchto situacích taky funguje - ale není to myslím dostatečné, protože sice vrčet přestane a sklopí uši, ale až po tom, co zavrčel a postavil se - a nebyl za to v tu chvíli po zásluze odměněn, tak proč by to příště neudělal zas. Prostě si myslím, že říkat NE při činnosti, kterou v mé přítomnosti dělat rozhodně nebude, má smysl jen párkrát, pak už by měl následovat nějaký hodně nepříjemný, nejlépe ale nebolestivý trest. No, tak s tím zatím pořád válčíme, je to na dlouhou trať. Lámat přes koleno ho nebudu, trpělivostí to snad zvládneme ale je to nepříjemné a krocení je nehezké, většina pejskařů od nás prchá a tak se málokdy poštěstí, že dojde k onomu hraní si, což si myslím, že je právě hrozně důležité. Škoda.