Prodej štěněte ČsV

[Helenasotis]

Já myslím, že to podstatné Pavel řekl a popsal poměrně vyčerpávajícím způsobem. Přesto mi to nedá, abych se minimálně nepozastavila nad Tvým podivem, co je špatného nad překupnictvím se psy - tedy především se štěňaty. Buď o tomto "oboru" podnikání nemáš nejmenší potuchy nebo jsi člověk značně otrlý.
Především osud štěňat, která nakoupí překupník, je naprosto nevyzpytatelný! Naprostá většina překupníků se zvířaty k nim nemá absolutně žádný vztah a tak mnohdy dochází i k jejich týrání (nevyhovující ustájení při převozu apod.) - prostě peníze a čas jsou na prvním místě, "tovar" až na tom druhém. Určitě Ti z amerických či jiných zahraničních filmů není neznámý obrázek z obchodu se zvířaty, kde kromě klecí s křečky a akvárií s rybičkami mají i klec se štěňaty. Ovšem to není filmová kulisa, to je realita, bohužel. Umíš si představit, jak u takového zvířátka probíhá socializace!? Já tedy ne. Smozřejmě štěně nemusí nutně skončit v "kamenném" obchodě, ono stačí, když zažije 1 - 2 traumatické týdny pro v něj v tak důležitém věku, než se dostane ke konečnému majiteli. Umíš si vůbec představit, co to je pro psychiku malého štěněte, když je odebráno od matky, od sourozenců, ze známého prostředí a putuje někam, kde je hromadně ustájeno bůhvíkolik dalších psů (tyto obchody se dělají vždy ve velkém, jinak by to nebylo až tak rentabilní a čím větší "podnik" tím horší přístup k individuálním jedincům a také případné ztráty se tam snadněji z finančního hlediska ztratí). Nikdo se štěnětem individálně nezabývá, nesaznumeje s novými věcmi, ale hlavně neposkytuje mu pocit psychické opory a bezpečí. Jen co je vyřízeno vše potřebné pro další prodej, štěně opět putuje, v tom šťastnějším případě ke konečnémumajiteli. Nezřídka ale síť obchodníků se zvířaty má kaskádový charakter - tedy nad malým obchodníkem je větší a ten teprve např. zařizuje převoz za moře apod.
Já jako chovatel, bych v životě nechtěla své štěně vystavit nečemu podobnému!

A teď bych se ještě pozastavila nad Tvými úvahami o cenách. Ono totiž i zde platí, že čím menší úsilí do něčeho investujeme (tedy i finance, které svým úsilím musíme vydělat), tím méně si toho vážíme. Uvedu příklad ze svého života, který skončil až u soudu.
Z Německa se mi ozval zájemce o štěně, ale nelíbila se mu mnou požadovaná cena a snažil se smlouvat (moje největší chyba, že jsem s ním v tomto momentě neukončila komunikaci). Trpělivě jsem mu vysvětlila, od čeho se tato cena odvíjí a proč je taková, jaká je (přesto stále mnohem nižší, než cena štěněte v Německu). Zkoušel to na mě tedy tak, že jim nějaký bývalý zaměstnavatel dluží a že teď nemají a opět žádal slevu s tím, že si hrozně moc přejí štěně právě ode mě. Nakonec jako zázrakem peníze měli a chtěli si pro štěně přijet (znova lituji, že ani v této chvíli jsem ho neposlala do ...). Po příjezdu pán sáhodlouze vybíral, aby fenka byla taková a maková. Dostal všechny možné pokyny ohledně krmení a péče, vyměnili jsme si kontakty, podepsali smlouvu atd. Vše začalo dotazy a určitou nespokojeností, jak je štěně málo přítulné a mazlivé (ehm - kdo z Vás měl mazlivé štěně ČSV ?), jak je neposlušné (v 9 týdnech !) a nechce přijít ihned na přivolání, jen když mají v ruce pamlsek (podle svých slov už ČSV měli, měli tedy nějaké zkušenosti - no nevím ). Drama začalo vrcholit 10. (!!!) den po odběru, kdy se pán ozval s tím, že jim nějaký přítel ke dveřím přivázal psa (zl. retrívra), přítel je nezvěstný a tyto 2 feny se absolutně nesnesou a moje štěně tedy musí prodat! Řekla jsem mu, že dle smlouvy je povinnen štěně mi vrátit, pokud se o něj nemůže nadále starat - opět po nějakých dohadech jsme se nakonec domluvili, že mi fenku přiveze zpět. Když zvířátko vyskočilo z auta, měla jsem málem šok! Fenečka s miniaturníma ouškama, měla tato ouška spadlá a lezla jí všechna žebra! Orientačním převážením přibrala během 14 dní necelý 1 kg (na veterině jsme později upřesnili na 1/2 kg ! ) - v tomto věku je normální přírůstek cca 1 kg týdně. K tomu zánět spojivek a vybočená LP končetina v karpálním kloubu, na kterou fenka kulhala. Z těchto uvedených důvodů a naprosté neschopnosti vysvětlit mi racionálně příčinu, proč nalezeného psa si nechávají a koupené štěně musí z domu, jsem pánovi odmítla vrátit plnou částku zpět. Navrhovala jsem 1/3, ale to se mu nelíbilo, navrhovala jsem, ať si najde nového najitele, vyřeší s ním finance, ale štěně bude odebíráno ode mě - to se mu taky nelíbilo. Nakonec jsme zavolali policii (obvinil mě z krádeže psa) a podal na mě žalobu k občanskoprávnímu soudu za neoprávněné obohacování. Soud nakonec dopadl dobře - paní soudkyně měla zdravý rozum a žalobu v celém rozsahu zamítla a soudní řízení dala k náhradě žalující straně.
Nakonec to tedy dopadlo dobře, ale kdybych byla při výběru majitele přísnější, mohla jsem si toto martirium ušetřit a fenku jsem mohla ušetřit těchto zážitků a zbytečných zdravotních komplikací. Ostatně nevhodným výběrem majitelů jsem zcela přišla o jiné štěně - 2 měsíční fenečku zavřeli do kotce k buleriérce, která ji roztrhala! Popravdě řečeno, je to něco, co si nikdy neodpustím...