Problem z Nemecka - kdo má žrádlo, má i moc

[z Peronówki]

Radil se prý už s Ericem Ziemenem (kdo tohle jméno neznáte, jedná se
o známého badatele-etologa, který se zaměřuje na psovité šelmy a vlky zvláště) a ten mu řekl, že se jedná o zcela normální reakci, protože vlčata v tomto věku si své žrádlo brání velice urputně a prý to není žádný zásadní problém.

Tady je možno souhlasit pouze částečně. Pan Ziemen má pravdu, to je typické
pro mladá vlčata a také pro mnoho psů. Ale nelze říci, že to není problém.
Možná ne pro vlky, kteří nežijí s člověkem, ale u psů to nelze akceptovat.
Je jednoduché to změnit, pokud je pes mladý. Ale když se to neudělá, co
potom, když pes má 40 kg a napadne majitele u žrádla ?

Násilím se toho moc nedosáhne. Každý polský policista zná starou "dobrou"
metodu: když pes žere, zkusí mu vzít misku a když pes vrčí, tak ho uhodí.
Bohuželvýsledek je zcela opačný, než chceme - pes se nenaučí, že musí
přestat vrčet, nýbrž je to právě tato metoda, kdy se velice rychle naučí
bojovat o své žrádlo "na život a na smrt".

Nejlepší metodu přesně popsala Kamila - "výměnný obchod". Pes se naučí, že
se vyplatí nechat si žrádlo vzít, protože potom dostane více a lepší. Když
je pes mladý stačí 2-3 dny a pes je připraven si nechat vzít cokoliv ).
Háček je v tom, že se to musí dělat pravidelně a nikoliv jen 1x za měsíc....
U všech našich třech ČsV jsme to praktikovali, a funguje to výborně.

Margo