Quote:
Originally Posted by CDaniela
Hm, tak to začíná brzy... pro takhle malé štěně je nutné volit přijatelnou formu domluvy, ale rozhodně netolerovat. Takhle si totiž prcek prosazuje svou. Panička si může hladit kdy chce koho chce, on by do toho neměl "mluvit". Ono totiž nejde jen o to "Já tě budu bránit" ale i o " Já si budu dělat co sám uznám za vhodné" . To prvé je sice fajn ale to druhé bývá problém.
|
Je mi jasné, že je to sice velmi roztomilé, ale taky že je to špatně. Jenže co je přijatelná forma domluvy, když vůbec neposlouchá nebo spíš nevnímá neboť je naprosto pohlcen svojí žárlivostí v ten moment.
Na druhou stranu, když si Sofinka brala z jeho krmení, tak neceknul ani slovo. Za to Sofinka se hrozně moc zlobila, i když dlabala z jeho. Jenže jak je to odnaučit? Tím, že jim dáme 220V? Nebo že je vytaháme za kožíšek a řekneme fuj? Spíš by mě zajímala rada, jak na ně. Když něco udělají špatně, jak jim vysvětlit, že se to nesmí.
Třeba nechápu ani to, proč když má žrádlo v mističce, tak nevrčí. Člověk mu do toho hrabe, nabere si a nic. Naproti tomu, když má žvýkací kost, tak je najednou jak proměněný - vrčí a zahlíží. Což si dovolit taky nesmí. Jenže co mám v té chvíli udělat? Říct fuj a vzít mu kost? Protože ono to nezabírá. Někdy si vás ani nevšimne a je jak zlatej. Přitom si ho hladíme jak po těle, tak i po čumáku a nic. Pak nevím co se stane, ale začne vrčet a není to zrovna moc milé. Řeknu fuj a přestane. Ale vím, že když za chvíli příjdu, bude se situace opakovat. Takže co teď?
PS: Zdravíme Sofinku a Akkonka a blahopřejeme k čůrání.