To, že píšeš svou zkušenost, je v pořádku
Větička v závěru "myslím že se nemusíš bát." už ale podle mě v pořádku, jako odpověď na dotazy tohoto typu, není (proto jsem reagovala).
Opravdu nechci být za škarohlída, ale asi je můj postoj způsoben také tím, že vím až příliš o spoustě psů, které majitelé dávali pryč nebo z nich byli minimálně velmi zklamáni a těžce řešili výchovné a výcvikové problémy jen proto, že nebyli dostatečně pravdivě informováni chovatelem či jinými majiteli ČSV o povaze a vlastnostech tohoto plemene.
Ano, také vím o psech, kteří jsou relativně mírumilovní, doma v podstatě nic nezničili, nikdy se nesnažili utíkat nebo nějakým zázrakem téměř neloví. Ale osobně je považuji v rámci plemene spíš za výjimku a jsem toho názoru, že budoucí majitel ČSV by měl být připraven spíš na ty nejhorší varianty. Má pak možnost se zavčasu připravit na jejich řešení a v tom lepším případě bude jen příjemně překvapen, že jeho pes dobře třetinu věcí, před kterými byl varován, neprovádí.
Vím totiž také o lidech, na které jsem podle svého nejlepšího vědomí a svědomí naložila vše, co o plemeni lze říct, včetně těch nejhorších vlastností. Přesto pro ně "srážka s realitou" byla poněkud rozčarováním a zjištěním, že žít s ČSV je ještě o něčem jiném, než poslouchat "humorné" historky o převržených lednicích či dvouhodinových naháněčkách psa kolem paneláku
Zdánlivě jsem asi už někde hodně jinde - ale podle mě je to všechno, co se tu v posledních vláknech probíralo, o jednom a tom samém -
Jaký vlastně ČSV je a na co se mám s jeho příchodem domů připravit?
Přeji každému toho nejhodnějšího vlčáka a novým zájemcům zodpovědné rozhodování