pozor zlý pes
 

Zdravím všechny příznivce čs. vlčáků.
Sama jsem tomuto plemeni propadla a dřív, než si chlupatou kouli přivedů domů, pokouším se zjistit o něm co nejvíc, abych nenarazila na problém, se kterým bych si nebyla schopná poradit. Největší otázkou pro mě zůstává, jestli je agresivita čévéček (tohle slovo je fakt roztomilej úlet :-) ) vyšší než je běžný průměr. Nemám obavy kvůli sobě, dominantní postavení ve většině případů není těžké si uhlídat, když člověk ví, jak na to. Jde mi spíš o chování psa/feny k okolí. Vzhledem k tomu, že jí (chtěla bych fenku) chci brát sebou kam to jen půjde a to i do zaměstnání, kam kromě stálého personálu přichází spousta jiných lidí, nerada bych nám přivodila nějakej malér. Je mi jasný, že důležitý je výcvik, jenomže tak jako se některá plemena vymykají průměru co se počtu napadání jiných psích jedinců týče, mohlo by chování čsv v tomhle ohledu být také jinde? Proto se obracím na Vás, zkušené majitele a chovatele, s prosbou o objektivní odpověď. Ani kladná mě nejspíš neodradí od koupě, většina věcí se dá přizpůsobit, jen bych chtěla být v reálu a vědět co mě čeká. V podstatě jsem se rozhodla pro fenu proto, že se o nich obecně tvrdí, že jsou prý mírnější a snáz ovladatelné (zatím jsem měla jen psy). Platí to i u čsv?

Odpověď jsem hledala v článcích a knihách, ale našla jsem jen náznaky. Tak jak to tedy doopravdy je?

S pozdravem všem hodným čévéčkářům Suuva

Tohle jako co? Špatné téma???

Hanka
 

Ale ne, to je jen výsledek ankety mezi majiteli čsv. Kde jste četla o agresivitě? Já jsem jich měla už 7 a pár navíc i přechodně. Z tohoto počtu mám problém jen se svým psem. Je silně dominantní k ostatním psům. (Možná jako většina čévéček, možná trochu víc). Jinak všechny fenky byly naprosto normální, bez jakékoliv agresivity k jiným psům. Teď mám jednu, která vysloveně miluje všechny lidi a i zloděje by olízala od hlavy k patě. Ale také jsem měla jednu, která byla vysloveně tvrdá. Výcvik šel ztuha, stále jsme se přetlačovaly. Prostě silná osobnost. Takže si myslím, že co pes, to jiná povaha. Ale rozhodně ne horší, než jiná plemena. Hanka

Ano Evo, není nic lepšího, než obsáhlá, jasná, profesionální odpověď pro osobu, zajímající se o naše plemeno... 8)

Re: pozor zlý pes
 

Naprostý souhlas s Hankou. Mám dnes třetí ČsV a protože jsem ve velice úzkém kontaktu s prakticky všemi majiteli svých štěňat, tak jsem mohl pozorovat jejich vývoj i v tomto směru.

Ze statistik NRL toto vyplývá ale je to zkresleno mnoha jinými faktory. "Nejkousavější" se totiž jeví právě ta plemena, která jsou dnes považována za jakési "sociální psy". Tedy psy, které si pořizují lidé ke zlepšení své sociální situace. Je tedy se třeba i ptát nejen, jakého plemene je pes, ale i jakého má majitele a jak ho tento vychoval. Z neoficiálních průzkumů bylo ověřeno, že velké množství napadení mají na svědomí psi ve vlastnictví lidí, kteří je mají jen jako tzv. "domácí mazlíčky". Znáte přece velice dobře tu scénu, kdy babička o holi jde se svým knírašem po ulici a ten štěká a snaží se napadnout každého kolemjdoucího. Nebo ne ? :cheesy:
Z údajů NRL vyplývá, že psi s výcvikem (nikoli prověřený údaj, jen to tak uvedli majitelé) se na napadení lidí podílejí zcela mizivým procentem.

Pavel

PS : "nejkousavějším" plemenem je podle statistik NRL německý ovčák a jeho kříženci :shock: .

Nejen knírači Pavle :cheesy: !
Já jsem se svou fenkou moc spokojená, je přátelská, učenlivá, temperamentní a nenapadá ani psy ani lidi.
Když svou fenku budete vychovávat s láskou, trpělivostí a spravedlivostí určitě budete mít toho nejlepšího psa na světě :cheesy:

Rocco - ´ch taaak, odkaz. Trochu mě zlobí prohlížeč, takže jsem se přes něj nikam ani nedostala, nehledě na to, že jsem tomu podtržítku napřed přikládala jiný význam (to asi kvůli těm očím). ;-) Jaký je tedy výsledek té ankety?

Hanka - Kde jste četla o agresivitě?
- no především mě zarazil článek na těchto stránkách. Jmenoval se Agresivita I., autor: amaruk, překlad: Pavel, 12/12/2002. Hned první věta zní: Na základě mých zkušeností s českosl. vlčáky jsem zjistila, že většina z nich se chová agresivně.
Bum bác, tak nevím, dál se autorka zmiňuje o agresi z nejistoty a chybách ve výchově.
A pak jsem si poskládala pár věcí dohromady, jako např. neopomenutelný fakt, že tohle mladé plemeno má vlčí genový základ a ostřejší krev německých ovčáků. Mimochodem tento fakt by leckteré babičce s kníračem v náručí lehce přivodil srdeční kolaps i při nevinné srážce s takovým psem. Plus příběh vlčice chované zkušenými dobrými lidmi od malička v zajetí, která se k nim chovala taky moc fajn, až na to, že se stávalo, že ty samé lidi, kterým dávala najevo svoji náklonnost někdy vzápětí pokousala. Což mi trochu připomíná - sice indivindi- nešťastný případ Mc Navara, kdy se právě mohlo stát, že páníček podcenil povahu svého psa. Pak i v jednom z příspěvků toho téma je zmínka o psu, který by ho asi "sežral", kdyby si Navara vzali (stále indivindi?). Plus pro mě právě objevené Pavlovo podhoubí téhle problematiky: "nejkousavějším plemenem je podle statistik NRL německý ovčák a jeho kříženci".

Tím nechci říct, že tohle jsou neochvějné důvody, proč si něco takového hned myslet, pro mě jsou to ty náznaky, o kterých jsem mluvila a víc mě zajímají zkušenosti dlouholetých chovatelů, kteří by průměr chování čsv mohli znát. Když to tak shrnu, já to snad ani vědět nechci, tak moc bych ráda čévéčko..! :-DD

A jestli se důslednou výchovou v mezích možností kynologa-amatéra dá z čsv vychovat nejlepší pes na světě, pak vlastně není co řešit. :-)

Tady jsi právě narazila na jádro problému. Jak sis všimla, tak v obou případech je zmiňována zásadní chyba ve výchově. A jsme u toho zpátky. Nemá to nic společného s plemenem, ale jen a jen se socializací, výchovou popř. s výcvikem.
Článek "Agresivita I" je napsán původně v holandštině, holandskou majitelkou ČsV. Měli jsme velké dilema, zda ho zveřejnit tak, jak ho napsala. Nicméně jsme tak učinili, protože je to skutečně jen a jen její problém, jaký má názor. Možná, že v Holandsku jsou skutečně většinou ČsV bázliví a ze strachu útočí ? Ale těžko soudit, a i ona, jak je vidět, přiznává zásadní pochybení ve výchově.


V kampani v roce 2000 proti tzv. "kořistkovu zákonu" jsme tyto jednotlivosti nevytahovali, protože by mohly být vytrženy ze souvislosti a použity proti kynologii. Nicméně, zamysli se. Logicky je "nejkousavějším plemenem" to plemeno, které je nejpočetnější. Jinak v porovnání počet pokousání/velikost populace vycházejí nejhůře knírači, kokršpanělé a jezevčíci.

Drtivá většina majitelů ČsV jsou právě "kynologové amatéři". Nechci tím ale vůbec říci, že ČsV patří do ruky zcela každému. Pro Tvou lepší informovanost a eventuální volbu doporučuji se především s našimi psy a jejich majiteli seznámit osobně. Příležitostí je k tomu dost. Hned první je 13.12.2003, kdy pořádáme vánoční setkání se závodem ČsV v Hrádku/Nisou. Tam můžeš vidět ČsV od štěňátek až po staré psy. Psy se zkouškami i ryzí "domácí mazlíky". Psy v rukou zkušených kynologů i psy jež jsou pro majitele prvními čtyřnohými přátely v životě. Rádi Tě tam přivítáme. Tady je pozvánka (jen zde klikni a otevře se Ti :D ).

Re: pozor zlý pes
 

Ahoj Suuvo,

přispěju také svou troškou zkušeností do mlýna.

Osobně si myslím, že pokud si štěně od malička zvykne na ruch a velký počet lidí ve svém okolí, tak by to neměl být problém, brát ho například i do zaměstnání. Verča Brunhoferová si do práce vodí Natálu a jsou také v pohodě. I Pavel si občas brává své psy do práce.

Rozhodně nesmíš podcenit řádnou socializaci, výchovu a výcvik štěněte. Na tom to všechno stojí. Doslova "jak si to vychováš, takový to máš".

Určitou roli ovšem hraje také výběr štěněte z té které chovatelské stanice. Osobně bych například nebrala štěně z chovu, kde se matka štěněte uteče přede mnou schovat apod.

Já se svou fenou byla x-krat s dalšími lidmi ze cvičáku například v mateřské školce ukazovat dětem, jak psi cvičí atd. Bez košíku, v pohodě, ač děti jinak nemusí, nechala se od všech hladit a to i v případě, že pod dětskýma rukama už nebyla ani vidět.

Se psy už to máme horší, ovšem je to zcela v přímé úměře k tomu, nakolik se feně věnuji ve výcviku a neustálém připomínání, kdo je tady šéfem. Jakmile ji nechám pár týdnů jen tak pobíhat, zvlčí mi a začíná si na psy dovolovat. Tvrdím ovšem, že problém není ve feně, ale pouze a jedině v tom, kolik jí povolím a jak důsledná ve výcviku jsem. Cira je fena velmi dominantní a děsně ráda by to každému dokazovala. Pokud ji cíleně denně cvičím a "péruju", tak si cizího psa ani nevšimne.


Mirka

ale Margo.....mě ty výsledky ty ankety zase nepřišly tam od věci...a proč bych měla já dávat obsáhlé, jasné a profesionální odpovědi :shock: na to tu jsou jiní :roflmao Zase nějaký osobní útok ?? :heul

Ne. :cheesy: Jsem prostě očekávala trochu rozsáhlejĹĄí odpověd.... :mrgreen:

Sem zrovna neměla moc času :sooo_hapy
Jasně můžu napsat o svým zlatíčku, ale to by bylo opravdu dlouhý :cheesy: a mám takový tušení, že by se diskuse posunula zase úplně jinam ...:evil: , tak to nebudu pokoušet :hand

Zlatíčko?
 

Jejda, o tvym zlaticku tu snad radsi nepis, prece nechces tu budouci majitelku cevecka vydesit :shock: Jak bychom ji pak vysvetlovali, ze vsechna cevecka nejsou takova jako zlaticko Rocco? :cheesy:

Mirka

:cunao ale já se klidně ještě vsadím....že to není všechno :smokin

Takže je celkem zřejmé, že celé to visí na kvalitě výcviku. Tak fajn. To bych měla zvládnout. Vlčáčí přírůstek plánuji na jaro a už teď ležím v knihách o výcviku (taky jsem dřív udělala pár chyb).

Ještě bych Vás všechny ráda poprosila o srovnání psa a feny ve smyslu tématu (a cvičitelnosti).


No, právě že neotevře. :(
Ale už jsem o tom setkání četla. Díky za pozvání, ráda bych se přijela podívat, ale s termínem je to špatný.

Mám fenu a už druhého psa. I tady si myslím, alespoň z mé zkušenosti, že je to také velice individuální a nezáleží ani tak na pohlaví. Jiná věc je, že fena 1x (nebo i 2x ročně) hárá a to má pochopitelně vliv i na její chování. U psa takovéhle výkyvy samozřejmě nejsou.


Máš asi nějaké problémy s prohlížečem. Tak tady je plná adresa pozvánky - http://www.wolfdog.cz/ces/events/121.html. Jinak stačí kliknout na hlavní stránce v kalendáři akcí na její název a měla by se Ti také otevřít.

Pak není problém, pokud jsi z Prahy, aby ses přijela podívat někdy k nám na cvičák do Hloubětína. Býváme tam o víkendech (ale je to různé, podle toho, jak je čas). Jinak jsme tuto sobotu v Hluboké nad Vltavou (popis cesty je také v setkáních - tentokráte 10.1.2004). Bude tam minimálně 6 ČsV. Je to od 14:00 hod.

Pavel

Chcela som len poznamenat, ze CVcka nie su ani tak agresivnejsie voci ludom a psom, ale ze sa skor lahsie pokazia zlou socializaciou a nedoslednostou vo vychove a vycviku.
Tiez co sa psov a fien tyka - ja som si brala sucku, lebo som ako prveho psa vo svojom zivote chcela mat "pritulnejsie, miernejsie a lahsie cvicitelne" zviera a skoncila som s velkou dominantnou bitkarkou. Nie ze by ju aj tak cela rodina nemilovala, ale o to tazsie s nou bolo robit - no aj tak sme zvladli agility, takze urcite sa to aj s CVckom da zvladnut.
Dolezite je asi aj vyberat stena, ci to ma byt nebojacny drzy fafrnok, alebo skor maznavec.

Pes versus fena
 

Já souhlasím se Saschiou, pes nebo fena, kromě hárání v tom není žádný rozdíl. Alespoň z mé zkušenosti. Před Cirou jsem měla psa (sice z utulku) a přes pravidelný výcvik se rval jako kůň. Tenkrát to byl můj první pes a já si řekla, že příště chci fenku, že bude klidnější a mírnější.
Byla, tak do roka věku, a pak začala řádit taky. Jenže teď už vím, jak na ni.
Přesto všechno si myslím, že fena je lépe ovladatelná (a zvladatelná), a to nejen díky menší velikosti a váze. Je rozdíl přetahovat se s 45-50 kg psem, který si to chce vyřídit s uštěkaným voříškem, nebo s lehkou 30 kg fenkou.

Mirka

No, ta moja konkretna potvora vazila minimalne 35 kg, takze natahovat sa s nou bola tiez sranda. ale kazdopadne, myslim ze fenka je najma v meste vyhodnejsia uz len preto, ze sa cely rok neobzera po harajucich susedkach.
Kazdopadne si myslim, ze ci ma clovek fenu alebo psa, podstatne je spravna socializacia, brat von medzi ludi a psov, presviedcat ze vsetci su kamarati, a ked to pokazi druha strana, problemy by sa nemali vyskytnut.

To Wolfdog:
 

...vzdyt jsem nepouzil slovo "...",ani jine adekvatni ?:!), tak ceho jsem se dopustil?


BTW:Jinak L´Rocco je mazlicek a celou cestu v aute do Polska se jal vyndavat moji malickosti pomerancovou zvykacku z ucha :!))...

Re: To Wolfdog:
 

Dragosani (a možná i jiní),
na celém Wolfdog.org, a tím i na tomto fóru, platí elementární pravidla slušného chování a základní pravidla internetu. Proto budou všechny příspěvky, které toto porušují, bez milosti mazány. Týká se to především užití vulgárních slov nebo příspěvků, které se netýkají tématu (tzv. OFFTOPIC).
Pokud někdo chce diskutovat na téma zcela nevážné a "plácat páté přes deváté", má možnost přejít na některé na to specializované servery nebo založit k tomuto účelu zvláštní fórum na Wolfdogu (samozřejmě i tady v míře rozumné).
Náš server slouží především pro informaci a pomoc majitelům a zájemcům o naše plemeno a nepovažujeme za vhodné přetěžovat ho a obtěžovat jeho návštěvníky nesmyslnmi tématy nebo příspěvky.

Za Wolfdog team

Pavel

PS : Tímto slibuji, že toto je poslední offtopic, kterého jste se dočkali.

..respektuji rozhodnuti tohoto soukromeho webu..., mozna by nebylo od veci merit stejnym metrem,ale fakt je ten,ze to neni muj web...

S pranim primereneho dne

Ahoj, Suuvo,

děkuju za hezký článek. Nejsem příliš zkušený majitel ČV. Měli jsme v rodině několik psů a teď máme 2 roky ČV Happinku. Můžu o ní se vší odpovědností říct, že je: nejchápavější, nejrychlejší, nejhodnější a nejposlušnější ze všech pejsků (oříška, boxera a labradora), které jsme měli. Nikdy jsme jí v pravém slova smyslu necvičili - míním nechodili na cvičák. Nejhorší "potrestání", které kdy zažila bylo vyhubování . Umí naprosto spolehlivě základní povely jako přivolání, zastavit se na dálku a počkat na nás, sedni a tak. Čistotě se naučila velmi rychle. Je to pes za plotem hlídací, jinak olizovací a vítací. Je velmi přátelská k lidem, kteří k nám příjdnou, na chodníku se k lidem chová přátelky, ale rezervovaně. Občas jsem jí vzala do práce, kde po seznámení s místností zalehla a byla v klidu.
Od malinka je s námi v bytě, žije s námi se vším všudy. Jezdí s námi na výlety, na dovolenou, vše je bez problémů.
K ostatním psům je přátelská, hraje si se psy i s fenami, malá plemena dost přehlíží. Nepříjemná k fenám byla pouze v čase hárání.
Jediný problém, který s ní máme je, že od mala velmi málo jí a nerada zůstává sama doma nebo před obchodem.
Pokud jsi z Prahy nebo okolí, zveme Tě tímto na návštěvu a na seznámení s Happinkou.
Zdůrazňuji, že nejsem zkušený majitel, ale podle mého názoru je ČV a naše Happinka bezproblémový pes.

Přeju hezké svátky,

Hanka

Zdravím Happinku a její páníčky.

Díky za pozvání. Moc ráda se přijdu podívat. Třeba po Silvestru, kdy budou starosti a zmatky kolem svátků za náma.

btw: za jaký článek mi děkujete? Vypadá to na nějaké cizí peří. :wink:

Suuvo, přidávám s k Happince. I nás můžeš, samozřejmě navštívit (nepsal už jsem to ??? :mrgreen: ).

Pavel

A také jsem si myslel, když jsem si Bruxu pořizoval, že nebude občuravat každej patník.
Blahoslavení chudí duchem....
Ona si k tomu klidně zvedne nohu ...

Nepsal. Ale pozval si mě do Hloubětína na cvičák. Některou neděli po Novém roce se tam rozhodně vypravím.

Medcin:
Bruxa je pěkná feministka (nebo fenynistka?) :D

Jo, a napadla mě další otázka, která by mohla zajímat víc lidí. Mohl byste mi někdo poradit, jestli je při výběru štěněte, které se mnou bude žít ve velkoměstě, vhodnější vzít otrlejšího nebojsu nebo klidnějšího tichošlápka? Nebo že by zlatý střed?

Ja jsem si vybirala tu "nejdrzejsi" fenku z chovu, tu ktera sla neohrozene zkoumat svet, ktera na me reagovala .. no a mam ji doma. Cira jako mala byla a je strasne zvedava, vsude strka cumak, nastoupila by do kazdeho otevreneho auta, cumi lidem do sklepu, sla by ke kazdymu na navstevu .. Na chodniku si prohlizi lidi, nekdy se za nima i otaci, kdo se na ni usmeje, tomu by nejradsi oblizla celou hlavu.

Jestli je to dobre nebo spatne, nevim. Osobne bych asi uvitala, kdyby byla k cizim lidem trochu nevsimavejsi. Rozhodne ovsem nelituju toho, ze se neboji - nevadi ji strelba, nevadi ji ohnostroje, pujde si cuchnouti k pustene vrtacce.

Jo, a ac fena, ocurava patniky, kere, stromy .. a nekdy dokonce i "kadi" se zvednutou nohou! To je dominance ..

Pri vyberu dalsiho - noveho psa bych ja asi volila stejne zvire, i kdyz mozna takovy zlaty stred neni k zahozeni. Bazlive stene, co se schovava v koute, nikdy. Mozna z toho vyroste, ale mozna taky ne.
:wink:

Mirka

Já jsem v tomhle možná trochu "ujetej", ale v tomhle případě jsem vždy vše nechal na "osudu". Nikdy jsem si štěně nevybíral. Vždy jsem prostě vzal první, které ke mně přišlo (rozumí se samo sebou, že muselo být zdravé). A zatím jsem s "výběrem osudu" spokojen. Já si myslím, že kdo vybírá, obvykle přebere :mrgreen:.

To je správná poznámka od Mirky - a důležitá !!! Samozřejmě bych si nikdy nevzal bázlivé štěně nebo štěně po bázlivých rodičích, byť by bylo sebekrásnější. S čévéčkem je už tak práce při výchově a výcviku až dost a ještě si přidělávat starosti napravováním toho, co zanedbal chovatel ...

Pavel

Medcin
 

No, u CVciek by som si uz naozaj takmer nicim nebola ista, pokial to nie je popisane u vlkov. Ale u vlkov je popisane obcasne znackocvanie aj samicou (so zdvihnutou nohou), takze som sa u Keiky ani necudovala. Ale fakt je ten, ze to zvyknu robit skor dominantne suky.

Ahoj Suuvo,

nevím, jestli jsi už své čévéčko našla nebo ještě váháš...
Mám necelého půl roku staré štěňátko, a vyskytla se u něj zajímavá věc co se týče strachu z lidí:

brala jsem si je starší (3 měsíce). Matka i otec byli velice dobře socializovaní, máma vyslovený mazel. Štěňata pobíhala po rozestavěném statku a rozhodně tam nebyla nouze o cizí lidi. Nás také viděly poprvé a můj budoucí miláček mi málem do úst nacpal kus masa co držel v tlamičce a pak mne pořádně vytahal za dlouhé vlasy.... doma se na mne vysloveně upnul a začínám pozorovat, že zbytek rodiny odmítá poslouchat, ale hlavně: pravděpodobně tím, že už mu smečka nedodává sebevědomí (prostě nezastanu 5 psů), odmítá většinu lidí, ustupuje, a nedej bože, aby ho chtěl někdo hladit. Když nemůže utéct, šíleně vrčí a kouše, jak mi v sobotu předvedl na cvičáku (půjčil si ho na mou žádost výcvikář a chtěl po něm, aby si lehl. Byla z toho desetiminutová bitka kdo z koho a Vlček si udělal renomé. Nakonec s krajním odporem zůstal nakrčeně ležet.Všechno jenom proto, že to byl cizí člověk, ale ne pro něho neznámý - a i když vím, že to ten pán číst nebude, chci mu poděkovat, že mi tolik pomáhá). Jinak malých psů si vůbec nevšímá, s některými velkými by si hrál. Agrese naštěstí žádná, beru to jako dobrý vliv jeho otce,ale asi se to změní s dospíváním. Jakýchkoli dopravních prostředků se nebojí, jen ustupuje před kočárem.
Léčím to šokem, dokud je čas - jezdím s ním do města, kamárádi ho povinně hladí. A s radostí musím říct, že je to lepší než to bylo na začátku. Jen nechápu, co se mu tak najednou přihodilo v hlavičce, vybrala jsem si ho právě pro jeho všetečnou a nebojácnou povahu. Chyba se nestala, nikdo mu nic neudělal. Zřejmě teď vysloveně nesnáší určitý typ lidí (začne vyvádět), před většinou ustupuje, a pak existuje naprostý zlomeček lidí, které od pohledu miluje a dokonce si jde pro pohlazení. Většinou jde o pejskaře a na cvičáku s ním nemám problémy, pouze se nenechá pohladit.

...prvně jsem to psala jako příklad, co se může najednou stát, ale teď by mne zajímalo, co na to vy ostatní říkáte?

A Suuvo, pokud čévéčko vážně chceš, tak to toho šlápni a jakýkoli problém pro tebe nebude neřešitelný. Musíš ale počítat s tím, že ty problémy budou.... stejně je to fuk. Bude tě mít rád a tím ti to stonásobně vynahradí :)

Ahoj Jarco,

Stejne tak jako Ty, mame doma stenatko CSV, kterému je 6 mesicu. Brali jsme si ho 6 tydenni. V mem zivote jsem mela uz tri psi a se dvema z nich jsem delala pravidelny vycvik. Presto musim priznat, ze ackoliv jsem si myslela, ze o vycviku neco vim, s prichodem naseho CSV jsem zjistila, ze to co jsem vedela bylo jen minimum. Spoustu veci jsem si vykladala po svem, spatne a proto delala ve vychove nevedomky chyby. Dnes se znovu ucim a to nejen vycvik (protoze CSV neni jako ostatni rasy a pristup je odlisny), ale hlavne porozumet psovi, myslet jako on, vedet co si mysli v urcitych situacich proste mluvit s nim jeho vlastnim jazykem.

Ze zacatku jsem s nim jednala podle vlastnich nazoru a zkusenosti a skoro jsem na to doplatila. Jsem matka dvou deti a tak jsem mela tendence brat to nase stene taky tak. Vedela jsem uz od chovatelu, ze CSV se nesmi nic odpustit. V me dusi to vsak byl maly traumatizovany tvorecek, kterého jsem v sobotu rano odebrala od mamy, v poledne nastoupil do letadla, kde musel pretrpet osmihodinovy let a vecer se ocitl na miste, které neznal s upne cizimi lidmi. Tak jsem si rikala potrebuje cas, aby se z toho sebral. Jake vsak bylo me prekvapeni, kdyz v pondeli odpoledne jsem mu utirala tlapky a najenou na me zavrcel, zakousl se mi do prstu a nepustil. Musela jsem mu otevrit tlamicku, abych uvolnila muj prst. Kuzi mi neprokousl a tak jsem to brala za jeho obranu a myslela si, ze si proste jeste nezvykl.

Prvni dva mesice sel ke kazdemu, ale kdyz ho nekdo chtel hladit skakal na nej, kousal a postipoval. Stejne se choval i k nam. Ruce jsem mela samy sram az po lokty a na nohach skrabance a modriny. Nevedela jsem si s tim rady a tak jsem také zadala o radu. Dovedela jsem se, ze postipovani je bezné mezi vlky, ale také, ze se jedna o dominaci a vytvoreni si postaveni v rodine. Protoze od sameho pocatku jsme nebyli dusledni, jeho agresivita stoupala. Jak se mu neco nelibylo, vrcel a cenil zuby. Kdyz ve trech mesicich po me znovu vyjel, uz jsem pochopila, ze s jeho agresivitou a dominanci musime udelat razny konec. Upevnoval si postaveni "leader" v rodine. Tady jsme si uvedomili, ze s jeho chovanim uz jsme meli davno neco delat a jestlize to pokracuje je toho pricinou nase neduslednost, nejednotnost, nase chybne akce a reakce. Od kamaradu a naseho cvicitele jsme dostavali cenné rady, ale zintenzivneli jsme i hledani informaci na internetu. Kazda rada dobra.
Prisla jsem na internetu na knizku, ktera se jmenuje "Jak vychovat sveho pana". Je to kniha, ktera se nehodi pro vsechny lidi, jen pro ty, kteri jsou schopni vzit se do kuze psa a premyslet jako on. Dale jsem prisla na prislovi, které rika "Zachazej se psem jako s clovekem, on s tebou bude zachazet jako se psem". Myslim, ze neni takovy problém vychovat nebo prevychovat psa, opravdovy problém vsak je predelat "mysleni nebo zvyky cloveka". To je opravdovy orisek! Musela jsem byt dusledna sama na sebe. Slo to pomalu, ale slo to. Dokazu si uz zduvodnit jeho reakce a zaroven zneskodnit kazdy jeho pokus o dominaci. Dnes uz vi, kde je jeho misto. Respektuje a posloucha vsechny cleny rodiny, ale presto to cas od casu jeste zkousi. Vim, ze se na tom musi stale pracovat, protoze k obdobi, kdy si bude chtit znovu vybojovat postaveni jsme jeste nedosli.

Nejsem odbornik, jen zacatecnik jako Ty, ale myslim, ze pokud se ten Tvuj na Tebe upnul a nerespectuje cleny rodiny uplatnuje na Vas svuj dominantni character, at uz se jedna o hlazeni spojene s kousanim nebo desetiminutovou bitku. Tuhle desetiminutovou bitku jsem s nim mela nekoliktrat, kdyz jsem ho ucila povel "lehni". Vrcel, kousal a taky se bil. Tak jsme museli volit radicalni reseni a pridrzet ho na zemi az do doby, kdy se zklidnil. Zasahy byli postupne cim dal tim kratsi a dnes uz s tim nemame problém.

Co se tyka bojacnosti, jsem ted na tom asi jako Ty. Ten nas byl take vyborne socialisovany a ted se najednou zacal trochu bat. Ale lidi se neboji, jen ted na neznamich mistech ze zacatku trochu panikuje. Tak kdyz to na nej prijde, na tom miste zustanu tak dlouho dokud se neuklidni.V podstate delam to same co Ty. Beru ho na rusna mista a hlavne ted na neznama mista. Nez vsak dospeje muze mit techto obdobi, kdy se najednou zacne bat jeste nekolik. Tak si z toho nic nedelej a klidne pokracuj.

Ja jsem do lonskeho leta vubec nevedela, ze tahle rasa existuje, prisla jsem na ni nahodou pri hledani fotek vlku. Dnes bych vsak uz bez toho naseho CSV tezko mohla zit. Dalsi problemy jiste jeste budou, ale CSV za to stoji!

Ahoj Suuvo,

díky za odpověď :)
No Vlčíšek už je lepší, dnes na cvičáku dokonce při kousačkách skočil po figurantovi na hadru a poslední dobou začíná štěkat....
Mám z něj radost, protože ten strach z lidí se mu daří překonávat a věcí se nikdy nebál (ani výstřelů a práskání bičem). A zároveň už téměř nechňape. Ale zato si to pak vynahrazuje s Lupinou, 1,5 roční fenkou čévéčka na cvičáku ;)
bohužel teď nemám moc čas, ale ještě se ti ozvu, ráda si o nich popovídám a nechám si poradit - máš jistě plno zkušeností, nerada objevuji Ameriku, když to přede mnou udělali jiní. Já osobně si ráda nechám poradit. Nechci si Vlčka pokazit :)
Držím ti a tvému chlupáčkovi palce proti strachu. Vlček vypadá, že to zvládne, jen budu moc péče muset věnovat tomu, aby nebyl na lidi agresivní, až bude starší. Je to poměrně velké "štěňátko" (bude mu 6 měsíců, měří 65cm a váží 28 kg)

S pozdravem Jarča

Ahoj Ali,

předem se ti musím omluvit a na pravou míru dát to, že můj předchozí příspěvek nebyl určen Suuvě ale tobě, nepodívala jsem se pořádně na jméno :roll:

No, ten strach z lidí už je vlastně za mnou a za Vlčkem daleko. Jediné, co ho ještě rozhodí, je, když ho chce někdo osahávat. Ale taky jsem se pro to pořádně nadřela. Aplikovala jsem léčbu šokem a procházky zacpaným velkoměstem s třicetikilovým psem polomrtvým strachy.

Vlček si k sobě lidi nepustí a tak je to dobře, ale už před nimi neutíká. Pokud přijde do domu někdo cizí, klidí se mu z cesty, obchází kolem a chvíli štěká, pak si ho přestane všímat.

Naprosto nešťastná jsem ale z rodičů. Přes veškerou mou snahu je neposlouchá. Oni si ale také nedají poradit a nejsou schopni se ke psu chovat tak, jak by bylo potřeba. Takže to došlo až tak daleko, že si psa často musím přijít "spacifikovat" sama. Ještě ke všemu jsem spadla na motorce a odnesla to noha, takže mám berle a nemůžu na cvičák, do toho pes potřebuje ven a tak s ním chodí otec. Vstávají mi z toho vlasy na hlavě. Mám strach, že se mi pes naprosto "zkazí", než zase budu moci chodit cvičit.

I když je můj pes velice divoký a temperamentní, dá se zvládnout. Ale pro mé rodiče je to právě ten malý ubohý pejsánek, kterému hodně věcí odpustí. Pokud nejsem doma, rodiče mi druhý den žalují co všechno stačil provést. A otec mi tvrdí, že se lidí stále bojí. Sama vím, že to není pravda. Pes si z otce prostě buď dělá srandu, a nebo se spíš necítí dostatečně v bezpečí. Ale pokud ho otec chlácholí předem, je to jasné. Já nevím, nic kloudného z táty nevypáčím.

Takže bych teď spíš potřebovala knížku "Jak vycvičit rodiče". Plánuji tátu odchytit a vážně si s ním promluvit (už potřetí), víc prostě udělat nemůžu. Štve mne to.

Přeji tobě i pejskovi pěkný den :)

Jarča

Ahoj Jarco,

To nic. Byl to muj prvni prispevek a abych pravdu rekla, vzhledem k tomu, ze s vychovou CSV nemam zkusenosti, mela jsem trochu trému napsat do fora. I ja potrebuji rady a myslim, ze jeste dlouho potrebovat budu. Monkeyho jak roste pomalu objevuji a nez dospeje budu s nim mit jiste jeste spoustu milych i nemilych prekvapeni. Tak jsem si myslela, ze jsem to asi prehnala radit nekomu, kdyz sama casto potrebuji rady, ale ted mam radost, ze i ja se mohu zapojit do diskuse.

Tak to ja také ne, ale rady Ti bohuzel davat nemohu. Jsme na tom stejne. Mame stenatka ve stejném veku (Monkeymu je dnes 7 mesicu) a obe s CSV zaciname. Proto se s Tebou mohu jen podelit o mé nazory, rady které dostanu od zkusenych chovatelu a vlastnich zkusenosti, které ovsem ziskavam v prubehu vychovy. Mela jsem v mem zivote sice uz tri psi, mezi nimi nemeckého ovcaka, ale s prichodem Monkeym jsem uvedomila, ze i kdyz jsem si myslela, ze o psech neco vim, to co jsem vedela bylo minimum a navic jsem zjistila, ze jsem delala z nevedomosti spoutu casto uz nenapravitelnych chyb, kterych se ted snazim tak jako Ty vyvarovat. Tak se ted ucim vsechno znovu. I ja casto potrebuji radu a priznam, ze jsem rada, nejen ze tento server existuje, ale ze existuji kamaradi a zaroven odbornici, kteri tu dobrou radu maji vzdy po ruce.

Tohle je kamen urazu. Jak uz jsem psala v mem prispevku. Neni takovy problém vychovat nebo prevychovat psa, opravdovy problém je predelat "mysleni nebo zvyky cloveka". Na to se musi pomalu a s obrovskou trpelivosti. V prvni rade clovek musi byt k sobe uprimny a sam si uvedomit, ze dela chybu. No a to je prave ten orisek. Kolik lidi dokaze byt sebekritickych? Tech je velmi malo. Vetsinou se snazi prenest chybu na druhé a teprve kdyz dojde k prusvihu zjisti, ze chyba nebyla v druhych, ale pochazela od nich. Jsou vsak i takovy a je jich dost, kteri pres nesnaze ve kterych se ocitnou nikdy nepriznaji vlastni chybu a naopak budou se citit ukrivdeni. Tohle se tyka vice mene pracovniho nebo kamaradského vztahu. Pokud je to clen rodiny, ktery upozornuje na chybu jineho clena rodiny nebo nedej buh rodice, je to jeste horsi. V teto situaci by bylo potreba, aby je na chybu upozornil a zaroven jim vysvetlil jak se psem jednat nestranny odbornik. Tady bych Ti radila vysvetlit vsechno nekomu, kdo CSV rozumi a kdo bude ochoten bud prijit k Tobe nebo zarangovat situaci, kde budes se svymi rodici a jako nahodou se s nim sejdes. On uz najde zpusob jak jim to vysvetlit. Je to zpusob urcité diplomacie, ale ve spouste pripadu to pomuze.

Nevim sice jestli na ceském internetu existuje program na preklady clanku, ale pokud ano, tady je adresa na knizku "Jak vychovat sveho pana": http://www.fancypawseurope.com/chap12.htm Je napsana v anglictine a ve francouztine, ale jsou v ni kapitoly, které se vztahuji primo na Tvuj problém. Kdyby si to precetli, i to by myslim pomohlo.

Jinak s tou bojacnosti se to u nas stale opakuje. Monkey ma periody, kdy se neboji niceho a pak najednou se stane znovu ustrasenym. Ale trva to tak ctvrt hodiny a pak se uklidni. Jsou ale situace, kdy se dostane do kontaktu s pro nej jeste neznamym hlukem. V tom pripade panikuje. Tuhle slysel hluk igelitoveho pytle. Uskocil tak necekanou rychlosti, ze mi skoro vykloubil ruku. V techto pripadech zustavam na miste dokud se neuklidni. S hluky, které zna, nemam problém, ale situaci, kdy se dostane do styku s dalsimi jeste nepoznanymi hluky bude urcite jeste mnoho.
S hlazenim cizimi lidmi mam take problém. Monkey se sice lidi neboji a za normalnich okolnosti se necha hladit, problém je vsak v tom, ze ho lide hladi bez dovoleni a casto i ze zadu. A tohle v situaci, kdy se pes neceho boji muze byt nebezpecné. Myslim, ze by nebylo na skodu otevrit téma tykajici se hlazeni psa cizimi lidmi.

Preji Ti brzké uzdraveni a Vam obema hezky den

Ali

Zdravím všechny. Koukám, že dost lidí má stejné problémy, jako já. Mám to ale poněkud horší. MámČV teprve 3 dny, má 8 měsíců a mělo haldu problémů. Bálo se jít do auta, lidí, jít do kuchyně a podobně. Za ty 3 dny si však stačil na mne zvyknout natolik, že chodí bez vodítka, do auta i do kuchyně jde sám a přijde se i pomazlit. Doma už začal hlídat a na cizí lidi (návštěvy) si zaštěká. Nemám zase tolik času chodit do města s ČV, neboť je to 10 km daleko, ale i to časem přijde. Raději s ním jdu na výběh, kde se vyřádí. Na lidi si ale zvykat taky musí, protože ho beru do práce. CHodím hlídat a večer a ráno tam lidi jsou. Sám jsem zvědavý, za jak dlouho si zvykne. Po každé jsme zatím pro něho na jiném místě. Pokud tady narazím na nějaký příspěvek, kde bude dobrá rada na zvykání na lidi, rád se poučím.

Zdeňku, mohu Ti z vlastní zkušenosti poradit - každý den zanedbané socializace a výchovy v tomto věku Tě bude později stát týden až měsíc intenzivní a pracné nápravy. V některých případech se nepovede úplná náprava již nikdy. Já bych radil, neříkat si "i to časem přijde" a socializovat svého psa, co nejintezívněji a co nejdříve.

Pavle, jestli můžu mít otázku, tak se ptám. Je vhodné dělat socializaci, když nemáš ještě plnou důvěru psa? Mám ho pár dní a přítel majitelky na něho asi zrovna milý nebyl. Pes ho neměl rád a nedůvěřoval mu. Tam získal pes nedůvěru k lidem. Později el obojek způsobil, že štěně má paniku ze zvuku v městské hromadné dopravě, když se zavírají dveře (myslím tím ten bzučák). Jak chceš dělat dělat tedy socializaci, když jsi nový páneček a jeho důvěru teprve získáváš? Od chovatelky jsem se dnes dověděl, že taký nebýval. Zachraňuji co se dá a jak se dá. Jinak máš pravdu, že čím dřív socializaci udělám, tím líp. Já osobně to vidím minimálně na týden až čtrnáct dní, abych potřebnou důvěru pesana měl. Co ty na to?

Muj pes se možná vymyká plemenné normě, nebo ještě nedozrál... Geron je dvouletý a naprosto srdečně (nikoli však podřízeně) vítá každého člověka i psa...

Jo, a nevím, jak vy, ale termín "ČÉVÉČKO" mi připadá dost nechutný. Zlatým retrívrům se říká zlaťák nebo retrívr, pražskému krysaříkovi krysařík, plemenům se zkratkou pro startovní listiny (RTW, BOM, NO) se říká rotík, maliňák, ovčák...

PROČ SE NAŠIM ŘÍKÁ ZKRATKOU JAKO NĚJAKÉ FIRMĚ???PROČ SE O NICH NEMLUVÍ JAKO O VLČÁCÍCH???? V téhle branži přece nikoho nenapadne považovat termín "vlčák" za nesprávný název německého ovčáka, vždyť ta doba je dávno pryč.
Máme v názvu plemene něco vlčího, a budeme jim říkat "čévéčko"? Navíc, to slovo je středního rodu (to čévéčko), to i jorkšír má důstojný mužský rod, nebo saluka ženský...

David

Ja na tom nic hanlivého nevidim. At uz vezmes slovo CEVECKO nebo VLCAK v obou pripadech se jedna o zkratky, tedy alespon si to myslim (vlk + ovcak = vlcak) a v obou pripadech tyto zkratky prislusi jen a jen tomuto plemeni. Cesi byli odjakziva vynalezavi.Za to muze Karel Havlicek Borovsky :D Nevim sice kdo tyto zkratky vymyslel, ale tusim, kdo stoji za slovem vlcak. Jde vsak o lidi, kteri v obou pripadech se v techto slovech snazili vystihnout rasu a zkratit dlouhy nazev. Kdyz se nad zkratkou cevecko zamyslis trochu vic do hloubky, mozna ze Ti pak prestane pripadat hanliva, ale kazdy na to ma vlastni nazor.

Ali

Ahoj David, je to sice trochu offtopic, ale aj tak pridam aj svoj nazor - clovek hovori o nejakom plemeni vzdy rovnako. A kedze nie vzdy hovoris s CVckarmi, ak pouzijes termin vlcak ci vlciak, dani ludia budu predpokladat ze hovoris o NOckach. Ono by sa aj tak spravne malo plemeno skracovat na CsV, pripadne dokonca CSV (ludia radi zabudaju na podiel nas Slovakov na existencii tohoto krasneho plemena), ale CVcko je proste vzite a tazko to niekto zmeni. My CVckari to neberieme ako len tak hocijaku skratku, je to nasa najoblubenejsia skratka ;-)

Jak na agresivního psa?
 

Ahoj,
mám dva dotazy ohledně zacházení s agresivním psem:
1/ Co dělat, když potkám v lese cizího psa, který mě začne ohrožovat, vrčí na mě a nechce mě pustit z místa? /Stalo se mému strejdovi, že ho takto cizí vlčák držel v lese 3 hodiny, než odběhl útočit na nějakou paní venčící psa/
2/ Co dělat, když na mě začne vrčet a útočit vlastní pes? /Pouze teoreticky, žádného zatím nemám/
Díky, zdraví Kája.

Jak na agresivního psa?
 

Čau,
Tady určitě nebude odpověď jednoduchá a možná, že se žádné konkrétní nedočkáš. Vše totiž závisí na mnoha faktorech.

Tvůj pes na Tebe útočit nesmí. Pokud máš psa od štěněte a přesto se tak stane, tak ho prodej a už si nikdy žádného nepořizuj, protože nejsi zřejmě schopna psa řádně vychovat. A pokud se pes jen v náznaku o něco takového pokusí (a zkusí to každý pes, protože se přirozeně snaží, dostat se na v hierarchii smečky co nejvýše), je třeba pokus zlikvidovat už v počátku aby se už nikdy neopakoval. A pak je třeba rozlišovat - bručení, nevrlé vrčení, vrčení, které je hrozbou a popř. skutečný útok. Nevypadá to jednoduše ale každý, kdo má trochu cit pro zvířata se poměrně lehce začne v těchto oblastech orientovat. Jen to chce mít chuť zvířeti porozumět.

Jak na agresivního psa?
 

Ahoj,
dík za odpovědi. Co se zýče druhého dotazu: Vím, že mám psovi jakýkoli pokus o útok či nějaké výhrůžky hned zarazit, ale právě mě zajímá jak? Povalit na záda, vytřepat za kožich, a co třeba na něho taky vrčet? Měl by se pak asi stáhnout, že? Díky, zdraví Kája.

Jak na agresivního psa?
 

To je právě o tom citu. Někdy stačí se jen ostře podívat a někdy musíš sáhnout k ráznějším prostředkům. Obecný návod Ti níkdo nedá. Ale tyhle všechny rady by měl požadovat a dostat každý především od chovatele od kterého si bere štěně. Je totiž pravděpodobné, že štěně bude mít povahu, podobnou rodičům.

Mám takovouhle zkušenost - když proti tobě běží pes a zjevně Tě chce napadnout nebo se přiblížit a vrčet, zastrašit, zkus se co nejdřív sehnout a dělat, jako že hledáš kámen. Pak lehce naznač, že hodíš. někde jsem to četl a zkusil, protože máme v okolí dost takových agresivních tuláků, a funguje to. Pes dobře rozumí tomuto lidskému chování asi ještě z dob, kdy se lidé bránili kameny proti smečkám vlků - TEHDY v prehistorii, na samém počátku sbližování, agresívním, neznajícím lidi jako nebezpečného tvora s puškou. Dnes je to o něčem zcela jiném.

Pokud je agresivní pes již u Tebe, neporadím. Zatím vždycky zabralo sehnutí pro kámen - to byli ale necvičení psi.

Ke druhé otázce - podle mě se to může stát každému. Těžko si to lze představit u čévéčka, nesetkal jsem se s tím, ale u dobrmana, ridgebacka a pod. určitě, a to je velmi nepříjemné. Takové chování nemusí nutně vyplývat z výchovných chyb majitele, ale většinou je tomu bohužel tak. Slyšel jsem o člověku, který přijde k cizímu agresivnímu psu a nebojácně mu silně sevře horní pysk podobně jako kárání u vlků. Rád bych to viděl na vlastní oči. Bylo to v nějaké reportáži.

Podle mě nejpovolanější člověk na Tvé otázky bude Ruda Desenský. osobně jej neznám, má tady na webu snad i odkaz na své stránky.