Trest - kdy a jaký
 

Ahoj všem,

naše nádhera (14 měsíců) naskočila do pubetičky v plné síle, s tím přišla ruku v ruce absolutní ignorace povelů, opět začala požírat své vlastní bobky, vrčí na nás, když má nějakou ňamku (kost, buvolí kostička,..) a startování po psech. A moje otázka zní, jak kočírujete poslušnost u svých miláčků, jaký používáte trest ?
Důslední se snažíme být na maximum, ale ani to už bohužel nestačí, 2x týdně, pokud to vyjde, jsme na cvičáku + imitaci cvičáku praktikujeme i během týdne. Dokonce už nepomáhají ani jinak oblíbené pamlsky a usměrňovací povely Sedni/ Lehni. Příkladně přivolání ze zahrady, když je někde nějaký rušivý element, je nemožné. A pokud ji nechám na zahradě běhat se stopovačkou, tak ji během chvíle překouše. Přestala fungovat už i chvilková separace v jiné místnosti, nebo v kotci.
A jak byste řešili to zmiňované vrčení na nás ? Arwen dostává jednou za čas buď klasickou kost, nebo jinou ňaminku. Ale za poslední dobu se stává, že stačí jen projít okolo ní a zavrčí, nebo sedíme na gauči, Arwen jde k nám sama od sebe s kostí v hubě a vrčí. Má smysl jí kost sebrat ? Nebo stačí jen vynadat a kost nechat ? Nerada bych, aby začala toto chování stupňovat.
A jak dlouho vlastně trvala u vás puberta ?

Moc díky za tipy a triky a pokud není rady, pak mi doporučte nějaké fajn antidepresiva :lol:.

Ahoj,

mám 14měs. psa, který je povahou flegmatik, ale přežírá vodítka taky a vrčí si taky. Jsem hodně dominantní psovod a nemám obavu, že by jeho vrčení byla dominance - vrčí si prostě, protože je teď hrozně důležitý, že si něco nese. Je to takové bublání. Tak jestli ta tvoje fena to taky nemyslí takhle? Shadow mi na povel přinese a pustí do ruky cokoliv, co najde nebo nese - kosti, mrtvý ptáčky (extra chuťovka), cokoli. Ví, že nemá smysl si přede mnou nic hlídat, ale vrčí si, když si něco nese. Já ho většinou ještě pomuchluju a říkám mu "drž si ho, to víš že jo." :-)

Kdyby to tvá fena myslela vážně, řešila bych to tak:
trochu bych poodešla a přivolala si ji i s kostí (pokud neposlouchá, tak na vodítku), pochválila, hladila bych ji po hlavě i přes tu kost, ale bez pokusu o odebrání. Pokud by se vztekala, když se dotýkáš kořisti, dominantním hlasem bych ji upozornila, ať se uklidní (nesmí v tom být strach ani výhružka, jen uklidnění), a pustila bych ji. Tohle bych kombinovala s občasným odebráním kořisti (bez přivolání: ty přijdeš k ní, řekneš pusť, vyndáš jí věc z tlamy, pochválíš, vrátíš jí kořist a dáš volno). Odebírání bych dělala míň než přivolání s kořistí. Fena ti musí věřit: že jí nic nebereš, ale že když má něco na tvůj povel pustit, že prostě pustí. Je to asi složitý, ale funguje to. :-) Žiju se smečkou od dětství a mám leccos odkoukaný.

asi bych si nedovolil radit takhle z fleku... určitě by bylo nejlepší se sejít s někým zkušenějším a nechat si poradit. V každým případě bych nepokládal první otázku "Jak trestat?", ale "Jak vyřešit problém?" To že nepomáhaj pamlsky může bejt tím, že jsou pamlsky málo zajímavý... zkusil bych jiný. Co třeba kousky masa?
Je dobrý, aby pes věděl, kdo má převahu, ale to je celkem alchymie a respekt je lepší získávat jinak než odebíráním dobrot, ikdyž to je dobrý učit psa už odmala... co žrát nemá, zabavim a dám pamlsek nebo něco co kousat má.
Ale tohle je všude individuální, tak asi lepší navštívit nějakou společnou akci nebo se zkontaktovat s chovatelem, případně s někým, u koho máš pocit, že ví co dělá.

Možná si někteří zkušenější budou ťukat na čelo, ale já bych to neřešila :) Mě doma od mala učili, že když zvíře jí, tak má právo na soukromí, nechodí se k němu, nesahá se na něj, neruší se. Je to jeho miska nebo kost nebo co, tak mu do toho prostě nelezu. Pokud nutně musím, pak prostě jdu, chytím si ho za obojek a seberu mu to. Moment překvapení a pes zůstane jen hloupě koukat :D Přijde mi zbytečné ho stresovat tím, že mu polezu do večeře. Dingo taky občas vrčí, když si něco žvýká a moc se přiblížím, ale co? Prostě mi jen oznamuje, že ho prudím u jídla, taky na něj štěkám, když mi chce strčit hlavu do talíře :)
A pamlsky bych taky zkusila změnit. Já vůbec pamlsky hodně střídám, používám asi deset druhů a vždycky mám v palskovníku několik různých. Dingovi některé chutnají víc, některé míň, ale nikdy neví, jaký zrovna dostane, což ho neustále udržuje v napětí:D Netvrdím, že to zachrání všechno zlobení, ale rozhodně to podporuje poslušnost ;)

A v případě, že pamlsky (jakékoliv), skutečně nezabírají?
(o nějakých hračkách apod. nemluvě..)

Pak musíš psa utáhnout čistě na sebe :)

Nám na cvičáku tvrdí, že každý pes se dá naučit na pamlsky. Tak jako se prý dá naučit jiné věci, dá se naučit i fungovat přes pamlsky... My s tím problém nemáme, Dingo sežere cokoliv, co vidí:D

Nám se běžně stávalo, že jsem koupila feně extra mňamku na cvičák - den před tím jsem dobrotu vyzkoušela. Např. olomoucké syrečky. Tvářila se nadšeně a fungovala na ně výborně. Den před cvičákem. Následující den na cvičáku na to ohrnula nos..jakože "tohle Ti žrát nebudu". Cvičili jsme běžně i na syrové maso (jak se na mne tvářili ostatní, si asi umíte představit).
Jako štěně byla fenka taky žravá, s pamlsky nebyl problém. Střídali jsme je, aby nebyly stále stejné..(ačkoliv na cvičáku prosazovali salám, v horším případě piškoty)
Nicméně později až do dnešních dnů, to není ani tak o pamlscích, jako o celkovém rozpoložení feny. A nezabírají ani rady tipu: nechte ji 2-3dny o hladu apod. Když cvičit nechce, tak cvičit nebude. Jiný řekne naopak, že pes má cvičit nažraný..

Trzení typu: "každý pes se dá naučit...", beru s rezervou. Každý pes je individualita a pro moji fenu žrádlo není vždy na prvním místě. Někdy zkrátka funguje bezvadně a to bez pamlsků..je vidět, že ji to baví, má radost, je rychlá, přesná, nadšená. Jindy se tváří, že povel "k noze" slyší prvně v životě a vlastně ani neví, jestli je to na ni..pamlsky nepamlsky.

Ještě k cvičáku: na jednom cvičáku při první hodině nabyli mylného dojmu, že fena bude dobře cvičit na hračku..když jsem upozornila, že to je jen prvních pár chvil a pak ji nadšení pouští, nevěřili mi. Po 2lekcích museli uznat, že s hračkou už to vůbec nepůjde..
Ale to jen tak na okraj. Pes se zatím tváří zcela opačně..tak snad mu to vydrží:-)

Jani, Sofa a Kerb

Co je špatně na syrovém mase? Já ho teda nepoužívám, protože bych z toho byla zapatlaná až za ušima, to ho radši vždycky aspoň trochu ovařím, ale jinak bych ho používala klidně taky. Krom různých typů vařeného masa používám i párky, různé druhy granulí, sýr, případně peču různé sušenky. Piškoty nepoužívám. Ale je pravda, že Dingo, když začne cvičit, tak cvičí na cokoliv, klidně na kousky suchého chleba:D
Ta naše cvičitelka povídala, že někteří její psi taky nechtěli fungovat na pamlsky, že je to musela dlouho učit, trvalo to několik měsíců, než našla takové pamlsky, které jim chutnaly, a postupně z toho přešla na běžné pamlsky, na které jí normálně fungují dneska. Tak to vysvětlovala. Ale jak říkám, já jsem tohle nikdy řešit nemusela, Dingo nežere pamlsky jen pokud je v opravdu krajním stresu a to ještě jen chvíli, pak si to rozmyslí zhltne je stejně:D

Moje fena taky neni žravá - žrádlo je pro ní příjemná tečka, jakože pamlsek vyžaduje, ale rozhodně jí na pamlsek nedonutim cokoliv udělat. Motivace je pro ní akce a po té akci si přijde pro žrádlo jako bonus. Jak to popisuješ, je to podle mě o motivaci. Nejde o to, s jakou hračkou si hraješ, ale jak si s ní hraješ, ta zábava musí jít od tebe ne od hračky, hračka je jen prostředník. Taky sem si neuměla hrát se psem tak aby ho to bavilo, naučila sem se to až na víkendovym pobytu. Na cvičáku za hodinu či 2 tejdně většinou neni čas každýho individuálně učit hrát si se psem. Rozdíl je v tom, např. když mám tahací hračku a staticky jí strčim psovi do huby a čekám že se začne tahat což nezačne, a nebo mu s hračkou utíkám a dělám kolem toho tak šílené divadlo, že prostě pesan nevydrží a jde hračku ukořistit a pak se přetahuje, různě ho u toho rozdrážďovat, střídat období když je úplně vydrážděnej s přerušováním hry a hlavně - vždy končit v nejlepším. Ať se na příště těší, ať je nabuzenej. A mít nějakou svojí hračku, která je psovi normálně nepřístupná, se kterou si nehraje sám, ale výhradně s tebou. A klíďo ho při přetahování nechat vyhrát, ne že musí pokaždé vyhrát páníček, aby si budoval dominantní postavení - taky by mě nebavilo hra, u který pokaždý prohraju. Doporučila bych ti někoho klíďo kdo třeba vede kurz štěňat, nemusí to bejt ani člověk zkušený přes čsv, ať se ti věnuje,ať se podívá, jak si s pesanem hraješ, zkusí to on - kolikrát sem viděla lidi tvrdit, že jejich pes se prostě nechce tahat a pak se nadšeně tahal a "zabíjel" kořist. Třeba to nepomůže, ale za pokus to stojí. Tak hodně štěstí.

Jo, tohle docela odpovídá. Osobně si myslím, že je to hodně o tom, že ani mne samotnou poslušnost nenadchla. Zvláště po určitých zjištěních.

Řekla bych, že hrát si spolu umíme, nemám problém fenu nechat vyhrát..přesně jak píšeš. Na posledním cvičáku jsme cvičili vždy individuálně, s přestávkami. Přesto tam byly obrovské rozdíly mezi jednotlivými lekcemi. Mnohokrát se mi stalo, že jsme opravdu doma poctivě trénovali..vždy chvilku a jak píšeš, i prokládáním her..a výsledek na cvičáku byl katastrofální. Jako bychom nic nedělali. A naopak. Začli jsme zkoušet stopy..měli za sebou, plácnu, 3lekce..pak snad 4měsíce pauzu (na cvičáku, ani doma jsme netrénovali). Po těch 4měsících jsme čistě pro vyplnění času po poslušnostech šli na stopy. Výcvikářky byly nadšené, jak to feně jde..že jsme museli poctivě trénovat. Netrénovali jsme, vůbec. Prostě "jen měla svůj den". Ještě podotknu, že jsme vždy chodili na běžné cvičáky-ne čistě pro čsv.

U té poslušnosti si myslím, že jsme na vině obě...je to složitější a nechci to teď tahat sem. U jiných činností je to lepší. Vím, že fenu baví obrany-právě jako hra. O něco se tahat, ukořistit to a "usmrtit", stejně jako stopy. Takže mám v plánu se zaměřit spíše na tyto činnosti. Na nich je vidět, že to fenu baví a pak to baví i mě. Máme radost obě.

Co se týče té poslušnosti, ráda o tom prohodím řeč v mailu..;-) a za tipy budu ráda:-). Obecně to vidím spíš jak psal Roman.

Jani

Jo, já ho taky používala a často ještě používám. Ale když pak máš něco cvičit s někým dalším, běžným pejskařem, a místo tradičních granulí, případně salámu, mu na ruku vysypeš syrová kuřecí srdce...ne každý to zvládne. Taky nejsem nadšená, že jsem od masa a krve všude možně, ale když vím, že to zabere..,resp. by to mohlo zabrat.

Z toho co píšeš, bych fenu utáhla (ale velmi krátkodobě-tím myslím třeba 5min), na vařené maso, párky. Tím končíme. Granule vůbec, ty žere i normálně z nouze (teď sem tam jo-v konkurenci psa, ale ani ta konkurence pro ni není dostatečná motivace), sýr - to je tak na ochutnání. Na pečení sušenek čas nemám. Někdy si říkám, že budem cvičit na mandarinky..ty zbožňuje, ale taky to není jistota...ještě vařený celer jí občas dost šmakuje..ale ten zas degustuje tak dlouho, že na klasický výcvik to taky není zrovna vhodné (důvod, proč nám na cvičáku doporučovali spíš salám, než třeba sušené plíce - fena fakt vychutnává, což bylo na cvičáku nežádoucí)


Vzhledem k tomu, že u nás to bylo přesně naopak nemám dojem, že by to zabralo. Začínali jsme právě na široké škále pamlsků, které jsem i dost obměňovala (piškoty, syrové, salámy, párky, slanina, sušené plíce apod., sýr..). Postupně na většinu přestala fungovat, takže když už něco, tak to syrové, eventuelně salám/párek..ale ani jedno není jistota, že zrovna ten den na to bude fungovat. Pro fenu to zkrátka není něco, za co by jí stálo udělat to, co po ní chceš. Jak píše Vlkodlak.
Pokud je v nějakém ruchu, stresu, tak si nevezme ani syrové kuře..cokoliv. Na výstavě, na bonitaci apod..psí sraz..Podobně např. když jsme byli týden na dovolené, já se jí jak blbec táhla se syrovými granulema..přijeli jsme a ze psa jsem měla radiátor. Protože měla evidentně tolik zajímavostí kolem, že ji žrádlo prostě nezajímalo. Normální žrádlo-které dostávala večer. A to ani v konkurenci jiného psa, žrádlo jsme zkoušeli i vyměnit..nic platné. Prostě když někam jedem, vím, že víc jak 2hrstě granulí nemá cenu brát.

No jo, tak my cvičíme pozitivní motivaci, tak to Dinga asi prostě baví:D Jak vezmu do ruky klikr a pamlskovník, tak mám pocit, že mám místo čévéčka borderku, úplně šílený výraz v očích a už si zkusmo sedá a lehá a cpe mi packy, co z toho by mohlo být dobře:D Hrozně ho baví vymýšlet, co po něm chci, když to nechápe a nemůže na to přijít, tak se začne vztekat :D Ale taky má své dny, kdy si na "sedni" lehá a naopak, tváří se, že některé povely v životě neslyšel a nakonec se sebere a odejde úplně :) Asi to dělá, protože ho to baví, ale když pamlsky nemám, tak to se na mě vykašle, to zase jako takový blázen není:)
My krmíme masem, takže granule jsou pro něj zajímavé, takže používám jako pamlsky. V cizím prostředí mi žere bez problémů, od mala ho tahám po všech čertech, ob týden ho vozím do školy, o víkendech jsme taky skoro pořád pryč, takže kdyby žral jen doma, tak už asi chcípnul hlady:) Výstavy a srazy pro něj nejsou stres, ale něco, co zbožňuje, takže s tímhle problém nemáme. Spíš naopak, všichni ti psi a lidi jsou tak hrozně zajímaví, že nějaká panička s pamlskama je mu někde. Ale když se mi ho podaří soustředit na sebe, tak "přepne" a je schopen s relativně dobrým soustředěním cvičit třeba uprostřed výstsavní vřavy. To asi dělá ta pozitivní motivace, jinak si neumím vysvětlit, jak je možný, že je z toho roztěkaného blázna najednou soustředěný pes:)

Samo taky primárně cvičíme na pozitivní motivaci. To bez debat. Ale zrovna u feny mi na ni na cvičáku nasadili stahovák jakmile zjistili, že jí nevadí, tj. ani ne ve 4měsících (taky už tam dávno necvičíme). Ale moje fena je zkrátka jiná. Socializovaná je velice dobře, si troufnu říct. Ale velké akce-na celý den (což výstavy apod. jsou), prostě nemusí. Nedostává nažrat jen doma, ale v ruchu, nebo při zajímavějších podnětech, ji žrádlo zkrátka "netankuje". Na dovolené žádný stres nebyl. Naopak, spousta pohybu, samí známí lidé, psí kámoš na hraní..Zas je fakt, že "když má svůj den", funguje sama, bez pamlsků, nebo hračky.
Krmím obojím, granule spíš jako doplněk, nebo nouzovka (na výlety apod., když nemám maso)..ale granule zkrátka nemusí a mohou být sebelepší. Zkrátka, mám jiného psa;-). Co funguje na jednoho, nemusí fungovat na druhého.

Akorát bych ještě podotkla, že je rozdíl při poslušnosti na cvičáku a při poslušnosti v "civilu". Tedy samozřejmě u slušně vychovaného psa by poslušnost měla být pouze jedna, ale o tom až jindy:twisted: Tady řeším hlavně tu poslušnost cvičákovou - cvičák je od mala zábava, místo kde je sranda, jiní psi, spousta dobrot, činností..takže když řeknu, že mám vzorné přivolání, tím myslím při výcviku, kde ostatní psi jsou na vodítkách, já vypustím bestii a mám si jí přivolat-tam funguje pozitivní motivace výborně. Mimo cvičák je to o něco horší, ale jak říkám-to sem nepatří:rock_3

A co zkusit ten klikr, když na hračky a pamlsky nejde?

Klikr je založen na odměně pamlskem...

Pravda, že o tom moc nevím, ale jde přece hlavně o to, aby si zvuk klikru spojil s něčím příjemným = bude to chápat tak, že udělal něco správně. Nemyslím si, že by bylo nutné vytvořit spojitost klikr=vykonáno dobře jen díky pamlskům, ale třeba pomazlení, hračka, pochvala.. Jen si myslím, že by to mohlo stát za zkoušku.

na cvicak nechodime,ale chtela jsem k tomu vrceni. Ja bych to taky neresila,cuba ma ruzne zvukove projevy,mezi ne patri i takove chrceni/vrceni,kdyz ji neco beru co nema zrat,ale jsem si stoprojista,ze se do me neotoci,proste oni jsou ukecani.Nikdy jsem ji cvicne neodebirala misku,proste kdyz potrebuju,tak ji ji treba podrzim,at s ni nesoupe po podlaze a myslim,ze vi,ze se o jidlo bat nemusi.Babicka se divila,ze me nerozsapala pote,co jsem ji misku takhle pridrzela,protoze jeji pudl jednou moji matce prokousnul ruku,kdyz si dovolila vzit mu kost. A vubec bych byla s trestanim opatrna,pokud bych si nebyla stopro jista,ze pes tomu,co po nem chci rozumi a jen si stavi hlavu....

Pokud funguje i jen na pochvalu (Dingo třeba ne, tomu je upřímně jedno, co já si myslím, hlavně když dostane ten kus žvance), tak by se teoreticky asi dal klikr použít. Ale prakticky si to neumím moc představit :) Ale když tak nad tím přemýšlím, možná by to i tak pomohlo. Pokud žere aspoň někdy aspoň nějaké pamlsky, tak by se dalo přes to vytvořit vazbu klik-pamlsek. A když si to pak zafixuje jako reflex v podstatě, možná by to mohlo pomoct v ochotě přijímat pamlsky i v situacích, kdy je normálně nechce, protože by to prostě měla tak spojené a nepřemýšlela by nad tím. Je to ale čistě můj teď zrovna momentální nápad a netvrdím, že je to samospásné, jen že by to třeba mohl být jeden způsob, jak tomu napomoct. Nemám tušení, jak tyhle situace řešit, na Dinga klikr a pozitivní motivace funguje 100%, mohl by být učebnicovým příkladem :D Ale každý pes je hold jiný a na každého funguje něco jiného:)))

Pamlsky také zkoušíme různé, od sušeného kachního masíčka, přes psí salámek, až po vařená srdíčka, ale někdy jsou dny, kdy "si to mám prý sežrat sama, když jsem tak chytrá" :D .

Jinak k tomu vrčení, do klasického jídla jí nesahám, ale je zvláštní, že při normálním jídle ani necekne, děje se to jen při dodatečném pamlsku. A nevrčí jen při tom pamlsku, má to třeba i jen v momentě, kdy si leží u kamen a já si jdu na deku lehnout taky a ani na ní nemusím sáhnout, nebo promluvit, prostě zavrčí.

Také se ještě vrátím k nezodpovězenému dotazu, který jsem v tom množství měla, vím, mám jich pořád spousty. Ale jak dlouho trvala puberta u vás ? Myšleno tedy u psa :lol:.

Co jsem tak slyšela a všude možně četla, pes se začne zklidňovat cca 3 až 4 rokem, ale osobní zkušenost zatím nemám.

Souhlasím, i když je to také dost individuální a spekulativní:) Ale většinou to tak bývá:);)

U nás trvala cca od 8 do 16 měsíce, pak se to srovnalo a pak kolem 2,5 roku znova, ale už to nebylo tak hrozný a trvalo to mnohem kratší dobu....;)

[quote=Kometa;424185]No jo, tak my cvičíme pozitivní motivaci, tak to Dinga asi prostě baví:D Jak vezmu do ruky klikr a pamlskovník, tak mám pocit, že mám místo čévéčka borderku, úplně šílený výraz v očích a už si zkusmo sedá a lehá a cpe mi packy, co z toho by mohlo být dobře:D Hrozně ho baví vymýšlet, co po něm chci, když to nechápe a nemůže na to přijít, tak se začne vztekat :D Ale taky má své dny, kdy si na "sedni" lehá a naopak, tváří se, že některé povely v životě neslyšel a nakonec se sebere a odejde úplně :) Asi to dělá, protože ho to baví, ale když pamlsky nemám, tak to se na mě vykašle, to zase jako takový blázen není:)

To je super, že máš takového žrouta:rock_3 Ale pozitivní motivace není jen o žrádle, v ideálním případě by (prý:shock:) pro psa měla být vrcholem štěstí pochvala. Tak třeba těm našim jen cpeme žrádlo a oni přitom čekají na pochvalu:lol:. By mě zajímalo, jak by se na to Dingo tvářil, kdyby po kliknutí dostal místo odměny pochvalu. Jen tak mimochodem - žravost u psů je skvělá věc na výcvik, ale např. při vodní záchranařině se krmit nesmí - ani drobné odměny - prostě nic - prý zvýšené riziko torze - a taky se cvičí na pozitivní motivaci a tam člověk nic jinýho než pochvalu - případně hračku (ale když je pes 10 m od břehu, tak se moc tahat nelze) a vlastní charisma k dispozici nemá;-)

Pokud s ním začnu cvičit bez pamlsků, tak udělá pár cviků, kouká co bude a když nic nedostane, tak se sebere a odkráčí s výrazem "Si děláš srandu, ne?". Tak ono u všech těch zkoušek a závodů v poslušnosti a nevím čem taky pamlsky používat nesmíš, tak by skoro bylo ideální učit to bez nich :D Ale to si jednak neumím asi u 99% plemen psů představit a jednak mi to přijde trochu divné, proč by ten pes měl ze sebe dělat šaška zadarmo? Pokud mu pochvala stačí, tak prosím, ale já si myslím, že většině psů nestačí. Dingovi teda rozhodně ne, tomu je to šumák, jestli ho chválím, nebo nadávám, hlavně když z toho něco kápne ;)

Jano, jsem rád, že tady přispíváš... a potěším tě, tohle je totiž asi v rodině... ikdyž 43kg není úplně málo, tak je to váha někde na hranici. Pak stačí pár dní s háravkou nebo víkendový výlet s jistou dávkou pohybu a kamarádi mi řikaj, že konečně vypadá trochu k světu a za týden zas že nějak zhubnul a takový ty klasický řeči o radiátorech.
A s tou poslušností je to podobný, jenom je tam ta jeho věčná myšlenka, že má koule na to, aby se sám rozhodoval co bude nebo nebude dělat :) Věřim tomu, že mít ho ženská, tak může bejt už dávno někde jinde i s výcvikem, ale mít ho chlap, kterej by na něj neměl, tak bych asi výsledek ani vidět nechtěl. Ale pes je to i přes svoje (a moje) chyby suprovej a řek bych, že i povahově jsme si výborně sedli, jen je tam pořád to zkoušení a přetahování ani ne o pozici, ale jenom o detaily.

A k dalším tématům... jednak mám pocit, že už jsme tak nějak OT, ale co se puberty týká, tak její konec bych viděl v momentě, kdy se člověk se stavem svého psa smíří :lol:

Co se týká pamlsků, tak to jsem zabalil asi chvíli po jeho roce... vystřídaj jsem jich kupu a výsledky se stejnejma pamlskama byly i den ode dne jiný. Pak ale nastala doba, že bylo celkem jedno, co mám za pamlsky, Akkon měl priority postavený jinak. No a když byl hladovej, tak sice na pamlsky fungoval, jenže občas aby ho začly pořádně zajímat, tak byla potřeba 2-3dny hladovka... když ji měl za 14dní dvakrát, tak potom zase následovala pohádka o radiátoru.:) Na základě tohodle jsem se rozhodl, že pamlsky vynechám (vlastně jsem je začal spíš zapomínat) a utáhnu ho na sebe... venku to jde, ale na cvičáku by to celkem určitě nefungovalo.

Já na zahradě někdy vezmu místo pamlsků starý kožešinový límec z bundy a hned se mu rozzáří očíčka a cvičí za něj (jinak je to neskutečný žrout a od mala cvičí za jídlo), ale nevím, jestli se mi to podaří dotáhnout do konce, aby poslouchal i mezi psy na cvičáku výhradně na tohle. Když měl pod nosem hejno kachen, tak raději sledoval cizího psa a lovecký pud šel stranou...ale třeba až plně dospěje, tak to půjde. Největší změny (v povaze) u nás nastávají vždy po narozeninách :vampv

K tomu, že každý pes se dá naučit na pamlsky - každý pes se dá naučit i na prosté granule, když je hladový;-)
Pes který má hlad se víc snaží, musí si jídlo zasloužit a je to přirozené - vysvětlila mi to naše chovatelka. Hladový pes ve smečce je aktivní, pracuje, aby sehnal jídlo. Najezený pes si buď hraje, nebo řeší postavení ve smečce.
Co se týče vrčení, když má pes kost a zavrčí, tak nekompromisně okamžitě seberu. Neexistuje, aby na mě zle zavrčel, prostě ne. Je to velký pes a pokud by si dovolil víc, je to velký malér. Představte si, že budete mít děti a ty to nevyhodnotí správně - děti často nepoznají, kdy je zle a nemůžete uhlídat všechno.
Pokud jde o granule, nebo zkrátka jídlo do misky, není žádný problém. Jakmile ale dostane něco, co si odnese a hlodá to delší dobu, tak si to přirozeně střeží. Ale to prostě neexistuje. Kdyby podřízený vlk zahrozil na vůdce smečky tak ho snad zabije. Pán si může vzít cokoliv kdykoliv - v tomto případě mu to pán taky dal, on si nic neulovil.
Většina psů - včetně toho mého - je rozmazlených a neváží si toho co mají. Vemte si psa z útulku a bude se chovat naprosto jinak, s neskonalou vděčností i za hloupé pohlazení. Můj pes už pohlazení ani nevnímá, protože je to denní chléb a samozřejmost a nikdy nepoznal nic zlého - včetně hladu.
Takže mně se to radí, když sama potřebuju radu:lol:
Ale nechávat psa na vás vrčet (nemyslím škádlivé nebo hravé vrčení, popřípadě brumlání - každý na svém psovi poznáme, když vrčí výhružně) je velká chyba.
To nedělejte. Nikdy svého psa nenechte, aby na vás výhružně vrčel. Nemusíte ho mlátit. Třeba ho vylučte ze smečky, zavřete ho do malé místnosti a zhasněte, dejte mu najevo, že ho nechcete a on bude přemýšlet proč je vyloučený, zatímco bude úpěnlivě brečet za dveřma. Každý pes má určitou tvrdost, můj předchozí pes nepotřeboval v podstatě žádné tresty. Bran je pěkně tvrdá palice.
Jak mně řekla naše chovatelka, nespolehlivější a nejposlušnější psi jsou ti, kteří prošli sparťanskou výchovou a je to svatá pravda. A určitě to neznamená psa mlátit nebo týrat - ale i pro mě je těžké mít pevnější ruku, když je to můj kamarád a parťák, s kterým sdílím byt. Ono vůbec pánečci bytových psů to mají v tomto těžší - nerozmazlete psa, který s Vámi kouká na telku a spí v ložnici, "pomáhá" při vaření a uklízení, zahřívá když je zima nebo nachlazení...
Na chronické utíkání a výsměch do tváře psovodovi i přes ZNALOST POVELU (a to je základ - pes musí umět povel, který po něm chcete) je nejlepší elektrika (když vás někdo povede). Odvolání resp. přivolání je ve výcviku u psa to nejdůležitější ze všeho, zvlášť u velkého a na tom se asi shodneme všichni. Situace vzniklé v důsledku neodvolání jsou dost nebezpečné - psa může srazit auto, může ho něco napadnout nebo on může něco/někoho napadnout. Může ho zastřelit myslivec, nebo vám ho sní bezdomovci.
:) já taky nemám psa 100% odvolatelného a ovladatelného, je to bubák, který sice miluje fenečky a štěňátka, ale s každým psem, který si čichne k "jeho" fence, nebo který se k nám zjevně připojí na procházku, si chce poměřit síly a občas i s těmi, které na těsno míjíme... taky na výstavě, na cvičáku... jsem prostě moc měkká a nezarazím mu to dost důrazně. A v tom je dost často kámen úrazu.

Šakalko, Bran také - když má chuť být sám - tiše zavrčí, když se jde někdo pomazlit. Ale to je všechno špatně. Je to obyčejná domýšlivost a ješitnost, nevyřešené postavení. Ty si můžeš sednout kam chceš a když budeš chtít pohladit svého psa, tak také můžeš - pes by za to měl být rád úplně vždy a ne že si usmyslí, že tě teď vyžene. Taky s tím bojujeme a je to u nás čistě rozmazleností.

Vlkodlaku - ono se toho dá dosáhnout, aby pes byl opravdu šťastný za pochvalu a prosté pohlazení po hlavičce. Viděla jsem to na vlastní oči na cvičáku, kde se nepoužívají pamlsky a odměňuje se pouze pochvalou - ale když pes nechce poslouchat, je k tomu donucen prostou silou - ale zároveň i pochválen, když vykoná správně. Ale ne tím jásavým afektovaným cvičákovským Ááááááno výýýýýýýýýýborněěěěěěě!!!!! Ale prstým klidným dobře, výborně. Zírala jsem na to s vykulenýma očima - ti psi mají (pro mě kupodivu) velmi dobrý vztah se svými pány, na první pohled je vidět, že si vzájemně 100% důvěřují. (a jsou tam i čéva). Ale je to opravdu sparťanská škola (nicméně trenér je ke psům neuvěřitelně vlídný a trpělivý a to i k těm opravdu hodně problémovým a vzteklým, kteří k němu přicházejí na převýchovu).
Myslím, že s klasickým vyčůraným čévem na klasickém cvičáku kde odměňuješ super a nejlepšími pamlsky, které musíš 5x týdně vystřídat a používat ty nej high lvl, ničeho takového nikdy nedosáhneš. Pes je pak prostě rozežraný a to doslova :D
Základní filozofie toho cvičáku je - na začátku výcviku se musí urovnat role pán pes - nejprve je pán, dlouho nic a pak až pes. Když společně zvládnou povelovou techniku, přijde fáze pán a pes = pracovní tým - na konci výcviku už pak je člověk a pes = kamarádi (což neznamená, že by kamarádi nebyli i předtím, je to ale asi nejvhodnější formulace, jak popsat vývoj výchovy - ona se tam totiž cvičí nejprve velmi dlouho výchova a ne klasická poslušnost, to až později)
My jsme z klasického pamlskového cvičáku s jásavým zvoláváním a k něčemu takovému se asi nikdy nedopracujeme. Zato má ze mě pubertální Bran občas dobrou čurinu :)
Každopádně štěňátka takový typ cvičení moc baví :)

no ja mam pocit,co potkavam lidi s cevecky,ze takovejch 80 procent se k nim chova naprosto kretensky a ty psi podle tohol vypadaji.

Mno, já nevím, jediné co bych řekla, že platí stoprocentně a na všechny psy, je - každý pes je jiný a na každého platí něco jiného!:lol:
A hlavně, ze spojení "je nejlepší elektrika" mi naskakuje husí kůže! Jistě může v jistých situacích být dobrý pomocník, ale takto psát v internetové diskuzi by se to snad ani nemělo...?
Ale k tématu, mně je jedno jestli pes vrčí, Bonie si vrčí celý život a neřeším to, protože obě moc dobře víme, že když jí to budu chtít vzít, tak jí to vezmu! I kdyby se na hlavu stavěla, já se jí nebojím ;) Bazíčka to nikdy ani nenapadlo, protože panička je nejhodnější, nejštědřejší člověk na světě a on ji bezmezně miluje, protože ona by mu nikdy nic ošklivého neprovedla :) Tak asi tak, asi nejde mít dvě rozdílnější povahy než mám já:lol:

Nesnažila bych se za každou cenu učit na pamlsky, když pes nemá zájem. Přijde mi to jako hloupost. Nikdy to pak nebude ta pravá odměna. Musí se najít něco jiného.
My pamlsky měnit moc nemusíme, ale pro jeho radost mu je promíchávám při cvičení. Zároveň se ale snažíme učit cvičit bez pamlsků, což je hodně těžké pro psa navyklého na pamlsky, takže bych viděla spíš jako výhodu, když pes nechce za cvičení pamlsky :)

Vrčení jsem taky nikdy netolerovala a ani zlé zabručení. Už za to měl přiraženou hlavu k zemi od štěněte. Je to typ, který si nenápadně testuje lidi, jak moc vážně to myslí a hledá skulinky, který si pak pamatuje. Něco jiného je ale normální "kecání".

Nesouhlasím ani s elektrickým obojkem při odvolání, že je nejlepší. Záleží to podle mě na povaze psa. U některého by mohla mít špatný vliv na psychiku. I když výhoda "trestu" na dálku se mi líbí, nikdy k tomuto řešení možná nepřistoupím. Nerada bych zažívala zase situace podobné tomu, když se dotkl elektrického ohradníku. Následky trvaly docela dlouho.

Poznámečka: Elektrický obojek není elektrický ohradník, aspoň ten náš obojek ne, ani na nejsilnějším stupni. U ohradníku to byla velká rána a velký nářek = jako u obojku nikdy, chuděra:( Následkem je ale, že si na ohradník dává pozor:)

Bolt si nedává pozor. On je nepoučitelný do mala a vydrží mu to asi napořád. :lol: Nemyslím, že by tu musela být stejně velká rána, ale mohl by si to s tím spojit - zrovna on by toho byl schopný, alespoň zatím. :? :)

Já bych se ještě vyjádřila k tomu vrčení. Je vrčení a vrčení a čévéčka jsou prostě obecně ukecaná... Dingo vrčí každou chvíli, pro každou blbost... ale není to vrčení typu: "Ruce pryč, nebo tě kousnu!" Je to spíš vrčení: "Pěkně mě štveš, ale ty si tu pán, tak co nadělám?". A to je podle mě třeba rozlišovat. Pokud zavrčí výhrůžně, cení zuby nebo prostě dává najevo, že to myslí vážně, tak dostane, ale to udělal párkrát v životě. Pokud jen tak otráveně kručí a mručí, obvykle mu na to řeknu, ať si nechá kecy a víc si toho nevšímám.
Podle mě není důležité, jak se pes vyjadřuje, ale co tím myslí, to by měl majitel umět poznat. Ostatně Dingo vrčí i když nás vítá a za to ho fakt neřežu:D A nedávno jsem viděla, co dokáže udělat u čévéčka přehnané řešení jeho zvukových projevů. To zvíře z toho pak bylo úplně zmatené, protože vůbec nechápalo, co se děje, když za tiché zakručení pro sebe dostalo nářez... v sebeobraně začalo vrčet víc, dostalo ještě víc a pak už bylo úplně mimo... a přitom úplně zbytečně a to jen pro to, že majitel nechápal, co mu chce pes sdělit.

Já mám doma "kňourací typ" :lol: - při vítání kňourá radostí, kňourá i nedočkavostí, když se někam chystáme nebo když nechce být sám apod.
Jednou se mě ptala překvapeně i sousedka, proč kňourá, když se s ní vítal přes plot. On měl jen takovou radost. Zrovna u nás to čévéčkovské běžné vrčení moc nebývá.

Eliško to máš pravdu, je vrčení a vrčení. Ale každý trochu soudný majitel snad pozná, kdy to jeho pes myslí výhružně a kdy je v tom jen "nějaká ta ukecanost" :). Bran je taky hrozně upovídaný a třeba hrát si bez vrčení, no to by tedy nešlo. A že je to opravdu řvoucí vrčení, jako by předváděl medvěda :) ale je to něco naprosto jiného, než když zavrčí vyprsený se vztyčeným ocasem na psa a nebo tiše na přítele ve stylu - teď na mě nešahej.
To by prostě nešlo :? ale člověk míní život mění... však jsi Brana viděla :lol:
Ono ne, že by přítele nebo psy neměl rád. On si prostě usmyslí, že teď si postaví hlavu a přes to nejede vlak a já mu to zatím dost jasně vymluvit neumím :(
Nicméně, drtivou většinu času s námi je tuze roztomilý :) (i když se to na vlčích výletech nezdá :D)

Nepozná, a to je právě ten problém. Tohle se lidi, kteří mají své první čsv musí soužitím s ním teprve naučit. Jsou rodiny čsv vyloženě ukecané - jako třeba štěňata(samozřejmě ne všechna) po naší Tajze (dědictví po Grey wolf) a rodiny, které ke komunikaci hlasové projevy zas tak moc nepoužívají.

My máme zřejmě kombinovaný typ:D Při vítání vrčí, kňučí a vyje zároveň, obvykle u toho ještě stíhá držet něco v tlamě:) Nedočkavostí taky většinou kňučí, nebo když se něčeho dožaduje, ale někdy to přechází až ve vrčení nebo štěkání:D Momentálně se tu velmi hlasitě dovolává večeře, snaží se mě přemluvit, že šest hodin už fakt bylo, že už na ní má nárok. Hlasové projevy přecházející mezi kňučením a nespokojeným kručením doprovází neméně výmluvnými gesty typu ohryzávání rukou, lezení mi na klín, olizování obličeje... a já se opravdu poctivě snažím tvářit, že vůbec nechápu, o co mu jde:D Šest ještě nebylo...

Jakožto majitel čsv výcvikový začátečník dodám jediné: při výchově a výcviku se vyvarujte metod "nejlelpší je ....". Každý pes je originál. Nebo "je potřeba rázně zakročit a ukázat kdo je pánem..." každý pes má jinou míru dominance a nebo nejistoty. Jeden pes výchovu typu "cuk a odměna" snese, druhého zlomíte a třetí může v sebeobraně zaútočit. Míra jak "ukázat kdo je pánem.." je velmi individuální od fyzického trestu, zalehávání psa atd..až po "pouhé" odvolání či odlákání psa z kolizní situace (např. obsazený gauč bránící s výhružným vrčením - tato situace by při správné výchově nastat neměla, ale ..) a odměnu - prosadíte si svou nenásilně bez přímé konfrontace. Prostě záleží na psovi, psovodovi a situaci. Rovněž bych se asi vyhýbala cvičákům a výcvikářům typu "ten to umí s čsv, čsv jsou jiní a musí se na ně jinak". Znám už pár případů, kdy právě tito majitelé a cvičitelé čsv ve snaze cvičit jinak postupují dle jednoho modelu na všechny psy. Hledala bych cvičák, kde jsou výcvikáři otevření všem plemenům a nemají tendenci sklouzávat ke stereotypu. A hlavně, každý sebezkušenější výcvikář má pouze hlas poradní, nejlíp by svého psa měl znát majitel, všechny postupy konzultovat, ale nakonec se rozhodovat podle sebe. Podle mě je znakem dobrého výcvikáře, že naslouchá a respektuje, poradí, ale nevnucuje "jediné správné řešení". Jinak hodně štěstí všem při výcviku a výchově, ať je co nejvíc čsv správných parťáků a členů smečky svým majitelům.

Kira na nás nevrčí nikdy, ať si drží mezi packama sebelepší dobrotu (a že je žravá), kecne se s tim třeba doprostřed pokoje a my kolem chodíme a jí je to šumák. Když jí při tom někdo pohladí, jen zavrtí ocasem a hryže si dál. Ale pamatuju si, že když byla hodně malá, vrčela pokaždé, když dostala tvaroh - tak jsem jí kelímek při žraní začala držet a velice rychle si zvykla, že ruka v blízkosti jídla nic hroznýho neznamená.
Když se jí něco nelíbí, tak nevrčí, ale jen tak si brumlá. Jedinej případ, kdy vrčí je, když mě vítá s kostí v tlamě - ono vítězoslavné "koukej, co mám", ale ušiska má přitom připláclý k hlavě a dělá kolem mě kolečka. To na hru přistoupím a říkám jí, jak jí tu oslizlou kost děsně závidim a ona se celá tetelí a vrčí si :D... je vlastně strašně hodná a úžasná :)
Souhlasím s Anathemou, že pes by na pána rozhodně výhružně vrčet neměl, ale nějak se mi nezdá, že by za tím mohla stát "domýšlivost a ješitnost", to už mi trochu zavání antropomorfismem... jinak naše babička má teď psa z útulku, a to rozhodně vděčné a milé stvořeníčko není :D

Také máme jídlo v šest večer, ale pravidelně se dožaduje už od 4 jídla (jindy i mnohem dřív) a nepřestává se připomínat až do šesti převážně podáváním pacek do klína, položení hlavy na notebook (když na něm jsem), vrhá nesmírně nešťastné pohledy a k němu výjimečně přidá i zoufalé pískání a jindy si jde raději kousnout do kocoura nebo shazovat věci na zem. Prostě jídlo střed vesmíru :lol: Už jsem nevěděla jak, tak jsem si nastavila budík na mobilu na šestou a na zvuk se rychle naučil - jen se nesmím splést a dát si připomínku se stejnou melodií :lol:

Tohle vynucování pozornosti a jídla vážně miluju, občas mi odchází nečitelné e-maily a příchází nechápavé odpovědi :lol:

Sakra, a já si myslela, že to je tím, že mu občas dám už dřív (např. když někam jedeme ráno, tak nedostane snídani, aby nám v autě neblil a pak je mi ho líto a dám mu třeba už v pět), že když budu důsledná, tak si zvykne na šestou a nebude otravovat dřív... tak to jsem byla asi naivní:oD Jdu vybrat nějakou vhodnou melodii na upomínku:D

[quote=Anathema;424440]
Vlkodlaku - ono se toho dá dosáhnout, aby pes byl opravdu šťastný za pochvalu a prosté pohlazení po hlavičce. Viděla jsem to na vlastní oči na cvičáku, kde se nepoužívají pamlsky a odměňuje se pouze pochvalou - ale když pes nechce poslouchat, je k tomu donucen prostou silou - ale zároveň i pochválen, když vykoná správně.

Týýý blááho. S tou první částí souhlasim a doufám, že se k tomu, aby pes fungoval za pochvalu časem dopracujeme (jinak to ani na nejnižších zkouškách pokud vím nejde-myslím tím, že tam se krmit nesmí, jak tu někdo uvedl). Ale k tomu ostatnímu ... no comment, jen pokud vážně cvičíš a zastáváš názory, jak popisuješ ve svém příspěvku, tak hodně štěstí a trvanlivého, psychicky odolného psa, který to unese. Třeba jo, a dotáhnete to daleko. Uznávám, že na některé psy, se asi trošku rázněji občas musí, ale to není jen o drilu na cvičáku, ale o celkovém soužití - hyerarchii nevyřešíš tím, že psa párkrát vydriluješ při poslušnosti. Když používáš jako "neljepší na odvolání elektřinu" a ani tak ho neodvoláš, tak bych se asi nad metodikou tvého cvičáku trošku zamyslela. Neříkám zavrhla, jen zamyslela. Kór když tvrdíš, že ani změnou cvičáku se nedopracujete tam, kam chceš, protože si začínala na "pamlskovém a chválicím". A docela by mě zajímalo, jak "prostou silou" donutit psa uposlechnout příkaz - např. najít zavalenou osobu při vyhledávání v terénu - i to je výcvik - nejen "sedni, lehni, vstaň". Možná to "prostou silou" jde, ale neumím si představit jak.

Nemá někdo video nebo něco, kde je takové brumlání zachyceno? Docela by mě zajímalo, jak to zní.:confused2

ftipně prostě ti brumlá pes jak medvěd, taky to příšera používá.Ale málokdy, ona ukecaná je jen při vítání a když už se nudí

Jinak můj otec naučil Aryu úžasnou věc. Nerada jí bez asistence. Ideální je, aby ji otec či já, to jídlo dal až pod nos, buď držel misku nebo podával další sousta. Jednou sem byla u Alči. A dala jsem ji jídlo na zahradu do pspolečnosti druhýho psa( též ne moc žravého čévéčka) a ta moje Megera stála nad miskou a čekala než si přijdu pro misku, já sem si říkala, že ji asi barf nechutná a tak sem to vzala do ruky a nabídla ji. Sežrala takhle bez keců celou misku. ( Jo když se nad tímhle zamYslím, vypadalo to asi ftipně, ale co bych pro mojem iminko neudělala že)

Vlkodlaku - ono se toho dá dosáhnout, aby pes byl opravdu šťastný za pochvalu a prosté pohlazení po hlavičce. Viděla jsem to na vlastní oči na cvičáku, kde se nepoužívají pamlsky a odměňuje se pouze pochvalou - ale když pes nechce poslouchat, je k tomu donucen prostou silou - ale zároveň i pochválen, když vykoná správně.
Normální svazarmovský výcvik. Tak to dřív běžně chodilo. Ale mám pocit, že psi byli tvrdší než dnes ...

Taky nemáme moc vrčivého psa, ale v posledních týdnech nám přibylo zlé vrčení na cizí feny. Už nám to zvíře asi dospívá.

Její vrčení nad jídlem bylo trestáno už od štěněte, pak už s tím nebyl problém. Akorát začne šíleně hltat, kdykoliv se přiblížíme, ačkoliv jsme jí nikdy ani kousíček nesebrali. Až později jsem si přečetla, že je dobré krom sáhnutí do misky a odebrání misky na chvilku nejen pochválit, když pes neprotestuje, ale s vrácením misky ještě vždycky tochu žrádla přidat. Možná by se teď o své žrádlo tolik nebála, ale nevím. Už jsem pár měsíců nekontrolovala, jak jsme na tom s hlídáním jídla, je mi jí trochu líto, jak to prakticky vdechuje aniž by si to žrádlo vychutnala;]

Když venku našla napůl sežraného králíka, tak si sice odmítala vzpomenout, co tak asi může znamenat "fuuuj", ale byla nešťastně zticha, když jsem jí rozevřela tlamu a třepala jí hlavou, dokud králík nevypadl. Dostala místo něj pochvalu a frolíka, ale mám takovej pocit, že se přeci jen cítila ošizená:P

Vrčela si při přetahování na obranách, a občas tedy vrčí při přetahování o klacek atd., ale jak píšete, je poznat, že to není skutečná hrozba. (tón, spláclé uši, vrtění ocasem, tetelení se...)

Radostné pískání a kňučení známe, občas to přejde i ve vytí. To obvykle před vycházkou. Před jídlem je zticha, ale někdy samou chutí drkotá zubama, zní to trochu jako tišší vrčení.

Ad. "donucení prostou silou" - například k chůzi u nohy jsem v průběhu času zkoušela různé věci (okřikování, chválení, tahání, pamlskování, škubání), a zdá se mi teď zrovna nejúčinnější prosté prudění:] Když mě předběhne, tak se zastavím nebo i zacouvám a ona musí nejen zastavit (ó hrůzo), ale přímo se otočit a vrátit k noze, jinak prostě nepokračujeme dál. Tak si dává mnohem větší pozor, jestli nepředbíhá, páč na vycházce tak strašně pospíchá, že každé zastavení a vracení se k noze jí šíleně zdržuje...ony by jí ty počůrané patníky totiž utekly, kdyby si nepospíšila;]

Mám pocit, že u nás může pomoct (co se hltání jídla týče) jen nemohoucnost stářím, i když bych se nedivila, kdyby mu to vydrželo i ve vysokém věku :lol: Trochu ho zbrzdí, když má v jídle nějaké kosti, ale i ty dřív polykal celé, popř. co největší části, aby se nezdržoval. Jinak se jen otočím a celá mísa je vtahu :roll:

Zastavování jsem praktikovala, když nesnesitelně táhl. To je pak jako malé týrání :lol:

Nevím čemu se divíte, že hltají,prostě mají strach že jim to jídlo zas vezmete, psům do misky nelezu, dané kosti neberu, když projdu kolem nevrčí, když pohladím při kousání kosti sice zavrčí ale já to ignoruji jako bzučení včel, přesto nemám problém aby mi venku odevzdal nějakej fujtajbl pokud si ho už vezme...většinou stihnu FUJ dřív než to udělá...žijí ve smečce a proto ostatním musí dát najevo že se nemíní dělit, nenapadnou ani mě ani ostatní psy ani zbytek rodiny

Našemu jídlo třeba nikdo nebere. Spíš naopak mu čas od času něco přidám. Některým je to hltání prostě vlastní

Dinouš, když byl menší, byl taky schopný polykat celá kuřecí křídla bez kousání:D Dneska už jí docela klidně, pokud se přiblížím příliš blízko jeho misky, tak taky přidá na frekvenci:) Ale blízko znamená fakt hodně blízko... máme maličkou kuchyň a když chci otevřít špajz a zrovna stojí naštorc u misky, tak ho musím dvířkama poodstrčit :D Je na to zvyklý, poposune se bokem a žere dál, ani nezrychlí... On je celkově v našem pidi bytě zvyklý, že ho neustále někdo překračuje a postrkuje, aby mohl otevřít skříň nebo tak něco, takže mu žádný takový kontakt nevadí. Teda netvrdím že je to jen tím, on je obecně hodně kontaktní a mazlivý, takže to spíš k tomu jen přispělo :)
Když byl malý, tak byl taky skoro schopný sežrat i misku a u každého krmení dělal neskutečné divadlo: http://www.youtube.com/watch?v=s7AXc...61FUAAAAAAAAAA

To je tak roztomilé.. (Asi protože jsem to ještě doma nezažila):lol: Chudáčka malého hladného, tak dlouho trápit.:smileyb

Hrozně dlouho.

Jojo, já když při krmení vidím, jak Rakše chutná, tak totiž vždycky jdu a kus jí sním:D

Roztomilej. A pak to vyroste...;) Mi to připomíná, jak Rakša jednou tak hltala granule, že prorazila dno misky. Ale ta miska byla umělohmotná. Každopádně odteď už jen plechovou:]

Úplný mučení:p A stupňuje se to občas i tím, když ji při tom vidí soused a směje se jí, co to máme za cvičenou opici:]

Malý Boltík si zase zarazil granuli do nosní dírky, jak se na ně vrhl. Teď dostává většinou masovou směs, tak jen chrochtá :lol:
Ale musím mu mísu stavět pod nos, jinak je schopný se na lině umlátit. Když psovi chutná, tak je radost pohledět :lol:

Škovy voči, chudák štěník, ale to mě fakt pobavilo:p
Rakša si zas jednou šprajcla kostičku napříč mezi zuby na horním patře. Furt se tak divně blízala a šklebila a drbala na nose:]

Já jen doufám že to s tou elektrikou nikdo nebere vážně proboha! A když psu něco dám, tak je to jeho a nemá cenu mu to brát. Pak mi nebude věřit a bude si to hlídat víc.

já sem nevrčivost naučila, ne tím že sme to brala, ale že sem při jídle seděla vedle ní a povídala ji kraviny, občas ji něco k snědku nabídla z ruky a teď už nikoho a nic neřeší, nehltá ani kvůli jinýmu psu, je přesvědčená že ji nikdo nic nesní ( čehož už využila i Ebi, takže ta u krmení Aryi není, aby se mi myška napapala.)

Plně souhlasim. Dle mýho názoru není zrovna terno nechat si radit tady a už vůbec ne od někoho, kdo má prvního ročního psa, sám přiznává, že s ním má problémy, volí ty nejtvrdší metody, ale díky nezvládnutý metodice mu to prostě nefunguje. Proti elektrice nic nemám, ale musí bejt použitá správně. A bylo by mi blbý doporučit ji takhle veřejně, když ani nevím co má ten druhej za psa. Přijde mi rozhodně lepší pracovat na vztahu se psem a vzájemném porozumění než začít s elektrikou. Tu beru jako prostředek ke korekci u profesionálů (např. články L. Macha, který má BOM) nebo jako poslední možnost pro lovící psy a tam je dobrý si nejdřív ujasnit metodiku, protože i jedna blbá rána může pokazit hodně věcí.
Puberťáci jsou kapitola sama pro sebe, ale buďte v klidu, za 10let to prý bude o trochu lepší ;-)
Obecne bych se ale v první řadě ptal na to jak se psem vyjít než jak ho trestat. To bych totiž řešil s někým až individuálně. Kdo se naučí svého psa aspoň číst, má napůl vyhráno, aby to v rámci možností klapalo :)