Zkouška povahy na svodech a bonitacích
 

Zkouška povahy u svodu a bonitace


Při podzimní bonitaci Československých vlčáků 2.října 2004 v Hostivicích mě opět zarazily reakce zvířat při zkouškách povah u štěňat i dospělých psů.Tentokrát jsem viděla chování všech psů velmi zblízka a podrobně.Při zkoušce nápřahu nejedno štěně zjevně nechápalo proč má zaútočit na člena komise v civilním obleku, s kterým před malou chvílí navázalo přátelský kontakt.
Majitelé štěňátek se snaží vychovat bezproblémová zvířata.Správnou socializaci jim každý chovatel klade důrazně na srdce .Vúči lidem se má mladý i dospělý pes chovat přátelsky a nenapadat. Kousání se cvičí za pomoci figuranta pouze na cvičácích. Tady má figurant své pomůcky jako je oblek, rukáv,pešek atd.Při kousání se tak pes naučí orientovat na ně .Vychováváme tak dobré sportovní psi s kvalitní povahou.Budemeli u svodu trvat na zkoušce povahy měl by ji proto zde zde provést právě figurant.
Na bonitaci by lépe vyhovovala zkouška chování ve skupině osob za různých podmínek. Například u bonitace BO tvoří skupina osob kruh,který se postupně zužuje kolem psa a psovoda.Jeden člen skupiny následně psa pohladí a skupina se rozejde.Někomu by se toto zdálo být jednoduché ale doporučuji si vyzkoušet. Není to opravdu až tak snadné,když si uvědomíme,že pes i psovod jsou v cizím prostředí.a své tu sehrává nemalou úlohu i nervozita přenášená z psovoda na psa.Uvádím toto pouze pro -příklad protože bonitaci belgičanů znám.
Po této části by následoval samostatně útok figuranta na psa u kolíku a zkouška reakce na nárazový zvuk (střelbu).
Budou mě zajímat Vaše osobní názory a připomínky na toto téma

Proč zarazilo? Vždyť když vás někdo bude chtít napadnout, tak si taky nebude brát figurantský oblek. Navíc myslím, že figurant u bonitace si bere oblek pro svojí bezpečnost a né, aby upozornil psa na to co se bude dít. Vím, že moje fena štěká na figuranta v obleku aniž by něco dělal, za to bez obleku člověku "dovolí" mnohem víc věcí.
Jestli chcete srovnávat bonitaci (resp. zkoušku povahy) s BO tak mrkněte s jakými výsledky jsou psy do chovu... O čem je zkouška povahy (podle někoho složitější = lepší), když tam projde pes s jakýmkoliv výsledkem?

Zdravim a pozdravuju :!)
Priklanim se k nazoru, ze kdyz zkouska povahy tak se vsim vsudy, takze figurant v obleku,obusek...
Dnesni doba se priklani ke sportovnimu pojeti obran(mozna za par let budeme radi, jestli se ve
zkusebnich radech bude vyskytovat oddil "C").Hafani jsou vedeni k tomu,aby si zafixovali toho "supaka"
v tech hadrech, s tim obuchem a s necim v ruce, proste sportaci..., chceme, aby byl pes ovladatelny a zaroven
se dokazal ubranit utoku figuranta, nebo dokazal zabranit jeho uteku, ale to jsem zase nekde jinde.
Podle meho je videt na prvni pohled pri zkousce povah, kdo se psem chodi na cvicak, jestlize pes uvidi figuranta
je mu jasne co se bude dit...s toho se odviji dalsi, jestlize pes rad "kouse" tak tezko bude navazovat s
figurantem po jejo predchazejicim utoku kontakt( nacvik obran se ukoncuje vyhrou psa, tudis pes
si odnasi korist,proste si odnasi toho "supaka"=rukav v morde-vyhral), nemyslim si, ze podrbani za usima je ted to spravne orechove,ale je to jen muj nazor.

Taky si myslím, že tam spousta psů nepochopila důvod proč zaútočit a podle mě by se tento projev neměl vůbec brát na zřetel, hlavní je přeci až o bonitaci ta zkouška povahy, zda-li se pes bojí výstřelu či samotného figuranta...

Slíbil jsem Hance, že se zatím do debaty nebudu vměšovat, přestože můj osobní názor se s jejím víceméně rozchází a nechám diskutovat jiné.
Nicméně, zkuste se zamyslet nad podstatou věci. Co to vůbec je zkouška povahy a k čemu by měla sloužit ? Kde má svůj původ a proč ji vůbec děláme ? Možná že odpovědi na podobné otázky posunou debatu trochu jinam.
Ale je to jen můj skromný názor. :thumbs

Bonitace se v současné době rovná zkoušce.Příprava psů se provádí na cvičácích.Nikdo nechceme,aby náš miláček na zkoušce vybouchl ale naopak prošel se ctí.Jedná se víceméně o dryl. Opakujeme a opakujeme to co nás čeká.Někomu nácvik trvá měsíc a někomu rok.Je proto otázka jak se nakonec projeví skutečná povaha zvířete a jak pravdivý bude kod.
Vývoj obran je opravdu ve hvězdách.Snad nás nečekají zatarasené cvičáky a nadšení ochránci zvířat,kteří musí ubližované pejsky chránit
Bohužel jsem se snažila již párkrát o vysvětlování marně. Odpovídám tímto i na otázku belgičáků.Osobně to,že prošel není známka kvalitní povahy.Lišku musím osobně vidět a ne jen při kousání,vyrovnanost u nich se prokazuje stejně těžko jaku u vlčáků.

Ahoj,
já to,že se pes připravuje na bonitaci-považuji za normální.
Vem to zas z druhý stránky i jiné pracovní plemena jsou připravována na bonitaci. Prošlo mě rukama pár dobrmanů,tedy přípravou na bonitaci a teď připravuji svojí ovčandu a všem to přijde normální a samozřejmé.
Kdyby hafuša na to neměl není co připravovat.
A podobné to je u čévéček,už tím že pes byl schopen projít zdárně přípravou na bonitaci-vlastně prokázal ,že je schopen se učit a zdokonalovat se=tedy být pracovní. :wink:
Pa Lucka

ps: Láďo, Chitunka má další zkoušku a příští týden jdem na zkoušku dospělosti!! Drž nám palce!

Všechny zdravím.

Máme také ČV, byli jsme na bonitaci v roce 2002. Předesílám, že nejsem zkušený chovatel ani cvičitel pejsků. Zkouška povahy tímto způsobem mi nepřipadá příliš vhodná, protože jak bylo uvedeno, každý odpovědný majitel se snaží u svého pejska projevy útočnosti nebo agresivity tlumit nebo úpně potlačovat, což považuji za správné a rozumné.
Jak uvádí Pavel, na ulici se útočník nebude převlékat do vaťáku ani si nevezme rukáv jako na cvičáku. To je pravda. Znovu předesílám, že nejsem zkušený chovatel. Připadá m i ale, hlavně v současném tažení proti všem psům, které pořádají naši ničeho lepšího neschopní politici a v současné hysterii, kterou pomáhají udržovat sdělovací prostředky, že není vhodné toto plemeno učit kousat ani na cvičáku. Protože v současném právním řádu a prostředí tím, že pes v obraně někoho kousne, odsuzuju sebe a hlavně jeho k velkým problémům,které mohou končit i jeho utracením. A za to mi něco takového fakt nestojí.

Moje holka neměla nikdy agresivní sklony a nikdy nebyla cvičena na obranu ani jinak. Přesto mě i moje děti účinně bránila proti útočníkovi
(duševně nemocnému agresivnímu člověku). Na základě těchto zkušeností si myslím, že každý pes se narodí se zubatou tlamou a umí ji účinně používat i bez našeho výcviku a pokud má ke svým lidem - smečce správný vzah, bude je bránit i bez výcviku.

Hanka

Ne že by mi vadilo, že by náhodou naše fenka někoho pokousala, ale pro všechny případy mám pojistku která mi zahrnuje i pejska, takže pokud někoho pokouše, vím ,že pojišťovna mi do 5mil Kč hradí škody...

Zdravím všechny,

chtěla bych jen krátce zareagovat na příspěvek od Hanky. Nejsem taky žádný zkušený cvičitel pejsků. Na cvičák chodíme jen něco přes rok. Nejdříve s ovčákem a teď nám k tomu přibyl i vlčák. Chtěla bych jen říct, že cvičit s pejskem obranu není vůbec na škodu. Člověk se daleko víc naučí zvládat psa, když se na nás vůbec nesoustředí. A pejsek se naučí na povel přestat útočit. Ať už je to rukáv, nebo pešek nebo chlap s klackem. Chci si být jistá, že jsem schopná takového psa zastavit opravdu na jeden povel a proto je třeba to cvičit. Nikdy nevíte, co se na vycházce může přihodit...

Martina

Jedná se mi hlavně o vyjasnění zkoušek povah.Neodsuzuji vůbec přípravu na bonitaci.Naopak tím,že je zvíře schopné se dobře připravit svědčí o jeho cvičitelnosti a dokazuje to,pracovní zařazení vlčáků. Vadí mi ale chaos při teto zkoušce. Štěně projeví povahu již při příchodu a měření.Sama bych v tomto věku nápřah vynechala.U bonitace se mi jedná hlavně o správné rozdělení kolíku a navazování kontaktu.Nemůžeme chtít oboje kombinovat .V běžném životě je to trochu jinak.Na vrozené instinkty Gudiho a Dinky se můžu při strážní službě kdykoli spolehnout.To jak dokáží odhadnout situace mě dodnes udivuje a po pravdě jim závidím.

Máš pravdu Dio, to co dokážou vlčáci poznat za tmy a rozeznají cokoliv, to je vždy fascinující ...

To,že se zvíře na bonitaci musí připravit beru jako samozřejmost.Reakce na výstřel a napadení se dá do určité míry ovlivnit nácvikem ale chování při pokusu o navázaní kontaktu o povaze psa vypovídá daleko víc.Je to věc,která se dá nácvikem daleko hůře ovlivnit (u nedůvěřivců téměř vůbec).Můj názor je,že právě ta část zkoušky,kdy se figurant snaží navázat kontakt, je pro posouzení povahy důležitá.To zda to psům mate hlavu či ne je věc jiná.

"zkoušky"povahy na svodu a bonitaci
 

Všechny zdravím.
Byla jsem se v sobotu podívat v Roudnici nad Labem na svod a bonitaci ČV. Vím, že ČV je považováno za pracovní plemeno. Součástí svodu i bonitace byla „zkouška povahy“, kde je pes hodnocen podle toho, jestli je nebo není schopen neustoupit před figurantem nebo na něj případně zaútočit. Majitelé ČV mi vysvětlili, že psy na tuto „zkoušku“ připravují na cvičáku, dělají obrany. V souvislosti s tím, jaké je dnes postavení psů a jejich majitelů ve společnosti mi připadá, že tím, že psa toto učím, zadělávám sobě na velké problémy a psovi přímo na utracení. Protože naše nynější zákony psovi upírají právo na to, aby se bránil jakékoli agresi a jeho majiteli právo na obranu zdraví i majetku. Jaká je tedy praktická využitelnost této „zkoušky“? Nebylo by lepší vymyslet nějakou jinou formu ke zjištění, jestli má pes pevné nervy? Jaká je v dnešní době praktická využitelnost „obran“? Mezi lidmi a ostatními „pejskaři“ mají dnes ČV pověst agresivních a nespolehlivých, těžko ovladatelných psů.

Zajímal by mě Váš názor, díky.

zkoušky
 

To je v dnešní době velmi citlivá otázka. Kdo chce se psy (nejen s čsv) skládat nějaké zkoušky, tak by je měl obrany učit. Je ale pravděpodobné, že naučenou obranu v praktickém životě ani nevyužije. Je to asi na kždém majiteli. Někdo chodí pravidelně na cvičák, jeho pes má naučeno, jak se k figurantovi chovat. Někdo jde na cvičák jen před bonitací, aby psa naučil "správné" reakci na figuranta (kterou pes může po bonitaci klidně zapomenout) a někdo reakci na figuranta netrénuje vůbec. I takové pejsky jste mohl ( anonyme?) na bonitaci vidět. A bylo to velmi zřetelné, do které kategorie ten který pes patří. Otázkou je, jaký způsob do budoucna vymyslet? Ten stávající? Nebo nějaký úplně jiný, který odpovídá době? Těžko říct. Kolik je lidí, tolik může být rozličných názorů. Jde o to, aby s daným návrhem či řešením souhlasilo co nejvíce lidí, protože všem se zavděčit nedá. Ale blíží se mimořádná konference. Pokud jste členem klubu, můžete dát návrh, který se na konferenci projedná a třeba schválí.
Ale stejně bych ráda věděla, komu vlastně odepisuji. Nerada bych si psala s anonymem. To jsem ještě nikdy neudělala. Teď je to vyjímka.
Hanka

Re: "zkoušky"povahy na svodu a bonitaci
 

To je velký omyl. Povaha psa není hodnocena pouze podle této části bonitace ale jako komplex jeho chování po celou dobu bonitace. Bonitační řád jasně říká : "... Bonitační komise sleduje chování předvedeného jedince po celou dobu bonitace ... zkouška povahy se provádí se psem uvázaným ke kolíku. Bonitační komise sleduje po celou dobu chování psa, srovnává jej s poznatky chování při předchozí činnosti a stanoví příslušný kód povahy...".

Mohu Vás upozornit, že majitelů ČsV, kteří chodí na cvičáky a pravidelně se psem cvičí je, vzhledem k celkové velikosti populace, poměrně málo. Bohužel.

Opak je pravdou. Ze všech dosavadních šetření a statistik jasně vyplývá, že psi, kteří prošli alespoň základním výcvikem (včetně obran) se na počtu napadení lidí podílejí zcela mizivým procentem (lépe řečeno číslem v desetinách procenta). Pes, který prošel skutečným výcvikem obran a má složené i třeba nejvyšší obranářské zkoušky není pro své okolí nebezpečným na rozdíl od velkého počtu rozmazlených "domácích mazlíčků", kteří nejen že svého majitele neposlouchají ale naopak vyžadují aby on poslouchal je.

Vážený "octopusi8" (také bych rád věděl s kým mám tu čest), nevím kde jste na tohle tvrzení přišla ? Můžete mi říci jeden jediný případ, kdy majitel i bylo bráněno v obraně proti agresi ? Pokud na mně někdo namíří zbraň a já na něj pošlu psa, který mu ukousne hlavu :D, budu s největší pravděpodobností osvobozen. Samozřejmě, pokud mi bude kluk trhat v mém sadu jablka a já ho nechám roztrhat smečkou psů, tak asi půjdu za mříže. Ale to neplatí jen u nás ale v celém civilizovaném světě.
Máte ale pravdu v tom, že u nás je hranice mezi oprávněným použitím prostředků pro obranu a jejich použitím neoprávněným velice nejasná. A většina případů obrany není tak extrémním případem, jako ty dva výše uvedené. Ale obecně z toho vyvozovat, že u nás se nelze bránit agresi, je nesmysl.

Praktická využitelnost ? Nevím kolik je Vám let a zda máte děti ale má fena zachránila mou dceru 2x před přepadením opilcem, když s ní byla na procházce. Stačilo, když vycenila zuby a zaštěkala, nebylo potřeba aby ho kousla ...
A jiný případ ? Možná by Vám mohli vyprávět lidé, kterým byli psi ukradeni z kotců na cvičáku nebo když byli na chvíli uvázáni před obchodem.
Zkouška povahy není o tom aby pes bezhlavě útočil na každého cizího člověka (a jak jste mohla vidět ani to tak neprobíhalo - pes se pouze bránil, když na něj figurant zaútočil). Pes, který je skutečně agresivní a bezdůvodně útočí, musí a je bez milosti z chovu vyřazen. Zkouška povahy je o tom, zda pes je psychicky stabilní a má normální reakce. Nevím, zda Vy, když by Vás někdo přepadl, se nebudete snažit alespoň minimálně bránit ?

Vymýšlely už se různé jiné způsoby ale u nich lze chování psa v konkrétní situaci ještě snadněji nacvičit, než u zkoušky "u kolíku". Zkouška povahy nemá prověřit, co pes umí ale jako má skutečnou povahu a proto situace musí být pro psa co nejextrémnější. Protože stejně jako všichni ostatní živí tvorové (člověka nevyjímaje), svou skutečnou tvář ukáže pouze v ve skutečně extrémně krizové situaci.

Obrany jsou dvojí. Prvním typem jsou obrany praktické, kdy je pes využíván pro činnosti, ke kterým byl vyšlechtěn (ano skutečně drtivá většina psů nebyla šlechtěna jako domácí mazlíčci ale k práci). To jsou psi policejní, armádní ale např i psi, se kterými soukromé osoby hlídají majetek firem a společností.
Druhým typem jsou obrany tzv. "sportovní", kdy už psu nejde vůbec o kousání do člověka ale o ukořistění ochranného rukávu. V tomto případě je název "obrana" jen symbolický.
Upozorňuji opět, že psi, kteří prošli skutečným výcvikem, nejsou svému okolí nebezpeční, protože jsou pod plnou kontrolou svého majitele.

Nevím kde tuto pověst mají ? Částečně je pravda, že mají pověst hůře cvičitelných psů (nezaměňovat s "těžko ovladatelných"). Je to ale dáno tím, že v minulých letech šel chov ČsV cestou extenzivního chovu, bez nutnosti udržování pracovních vloh. A tak dnes ČsV je na cvičácích jako šafránu (i když poslední dobou se situace mírně lepší).
Samozřejmě, že i v populaci ČsV, jako u každého plemene, se najdou jedinci agresivní. Ale větším problémem je spíše právě špatná socializace a absence jakéhokoliv výcviku. Takoví psi jsou plaší, bázliví, nesebevědomí a jsou skutečně nebezpeční, protože útočí ze strachu.

Doporučoval bych Vám, přečíst si nějakou literaturu o chování psů a jejich výcviku. Především tam najdete odpovědi na své otázky.

Děkuji za odpověď. Jmenuju se Věra, je mi už dost let.

Pavle, na základě případů z tisku v poslední doby s Vámi nesouhlasím, že psovi ani majiteli zákon umožňuje aktivní obranu. Holka vlezla do objektu hlídaného psy, kluk přelezl zděný plot a chtěl něco ukrást - oba je kousl pes a majitel měl problémy. Kamarád si odskočil něco koupit a nechal svého NO v autě. Někdo rozbil okénko, chtěl auto vykrást, pes ho kousl a kamarád chodil po výslechách několik týdnů. Před lety jsem se na Silvestra ubránila útoku opilce a musela jsem svědecky doložit, že mě ten pán nehctěl jenom pozvat na skleničku. A tak se dá ještě dlouho pokračovat.
Můj pes, který v životě obranu neviděl, mě také chtěl bránit, když si myslel, že je to třeba.
Znám hodně lidí, kteří mají psy ovladatelné a poslušné a na cvičák nechodili. Myslím, že to je o tom, kdo svého psa vychovává a učí ho poslušnosti a kdo ne, a't z lenosti nebo z neznalosti. Na druhou stranu jsou lidi, kteří se psem obrany cvičí, i když nemají poslušnost.
O výcviku psů jsem toho přečetla dost a připadá mi, že se to ještě úplně nevymanilo ze stylu Svazarmu, o psí etologii a o individuálním přístupu k psovi jsem tam toho moc nenašla. Pokud takové knihy jsou, mohl byste mi prosím napsat jejich název? Děkuji. Přiznám, že nejsem zkušený pejskař, ale mám dost bohaté zkušenosti s výchovou problémových koní.

Prostě mi připadá, že v současných poměrech je pro psa i majitele výhodnější psovi vysvětlovat, že se do člověka za žádných okolností nekouše.

U koní je žádoucí ovladatelnost a poslušnost za každých okolností - střelba, hudba, dav lidí, všemožný rámus a tak. U pejsků mi to připadá také hodně důležité. Asi bych tu povahu testovala nějakým takovýmhle nástrojem. Ale to je jenom můj nézor. A pak by neměla Nova o čem vysílat.

Děkuju, Věra

Ale pokud byste naučila psa nekousnout za žádnou cenu, jak by pak dopadlo to "zvaní na skleničku"?

A jak chcete prověřovat zkoušku povahy? Chozením po městě v davu? Bylo by to skutečně přínosné, pokud by každý měl stejné podmínky. Byly by hodně zvýhodněni městští psi. Ale budiž. Jen Vám garantuji, že s dobře zvládnutou poslušností a důkladným cvičením se dá i naprosto nevyrovnaný pes naučit klidnému chování v modelové situaci. Chce to jen citlivý a důslený přístup a vědět jak na to.

Ale garantuji vám, že nejméně naučitelné jsou podle mne právě tyto útoky, které se provádějí nyní. Psi ze cvičáku jsou v jisté výhodě. Ale pokud v psovi tato reakce není, není z čeho brát. Možná pak zvládne tuto zkoušku provedenou známou osobou. Nikdo ale nemá na to, aby to cvičil se 100 lidmi do úplného zvládnutí. Ve chvíli, kdy se pes seznámí, bát se přestane. A tento test byste okamžitě museli zkoušet s někým jiným - pokud prostě pes z nějakého důvodu nebrání, na bonitaci se to pravděpodobně zjistí, i kdyby jste se přetrhli.

...ale je to jen názor :wink:

Věro, díky za alespoň základní představení, :D

Moment, tady si asi nerozumíme nebo si pleteme pojmy. Nepsala jste, že o problémech majitelů psů ale o tom, že nám zákon neumožňuje se bránit. Samozřejmě, že v každé takové extrémní situaci bude muset majitel psa vysvětlovat věci na policii a půjde třeba i k soudu. Ale nepříjemnosti jsou jedna věc a odsouzení je věc druhá. Když do mne někdo narazí autem, tak taky budu mít nepříjemnosti ale neznamená to přece, že zákon mne považuje za viníka ... Navíc, v duchu toho, co zmínila Simona, je mi milejší, že budu chodit po výsleších na policii, než kdybych ležel zmlácen na ulici a můj pes by útočníka ještě olízal ...

Čekal jsem od počátku tento argument :D. Prosím, mluvíme tady o skutečném výcviku, tzn. o výcviku, který vedou lidé zkušení a profesionální. Žádný skutečný výcvikář Vás nepustí do opravdového výcviku obran, pokud pes nebude mít poslušnost. Bohužel, dnes se objevují lidé, kteří se za výcvikáře jen vydávají a cvičí "na kšeft" a je jim úplně jedno jak a jaké to může mít důsledky. Ale opět je to stejná situace, jako v jiných oblastech. Auto si taky můžu dát opravit do dobrého značkového servisu, kde mi ho opraví nebo k nějakému "šmudlovi" do garáže, který na něm udělá více škody, než užitku. Ale oba mají živnostenský list na opravy aut ...

Opět si nepleťme pojmy. Svazarm byl "Svaz pro spolupráci s armádou" a jeho výcvik také tak byl koncipován a směřovat spíše k praktickému využití psa (tak, jak to dneska např. dělá SKS TART). Dnes se na cvičácích vesměs cvičí čistá sportovní kynologie. Nicméně samozřejmě založením ČKS se nevypařili původní výcvikáři a z Marsu nespadli zcela noví. Takže je pochopitelné, že mnohdy jde výcvik ještě tak trochu starou cestou. Ale musím přiznat, že poměrně často jezdím i na jiné cvičáky po republice a jen velmi zřídka jsem viděl něco podobného.

Perfektní knížky vydala DONA. Vydala, dle mého názoru, i knihu, kterou by měl znát nazpaměť každý majitel psa - Řeč psů od Rogera Abrantese.

Lidem, kteří takto smýšlejí, doporučuji jako společníka spíše kočku nebo morče :D ...

Pro Simonu, ten útok od opilce by dopadl stejně, protože se to stalo po cestě z práce, pes u toho nebyl. Mojí přitěžující okolností bylo, že trochu umím bojové umění. Naštěstí u toho byli lidi, co čekali na autobus a svědčili v můj prospěch.
A na to, jak by se měla testova povaha psa já žádné návrhy nemám, to byl právě smysl mojí otázky.
Pavle, děkuju za odpověď a za tu knihu.

s pozdravem Věra

Věro, já Vám poradím ještě jednu knihu - "Poznej svého psa" od MVDr. Mikulici (nezaměnit s jiným titulem téhož názvu, ale od jiného autora, jehož jméno si již nepamatuji). Tuto knihu dodnes považuji za to nejlepší, co jsem kdy o psech četla, byť třeba teorie o původu psa domácího je již asi překonána. Ale o etologii je tam spousta zajímavých informací včetně popisu některých pokusů (např. ohledně schopnosti řešit různé situace apod.). Jsou tam velmi zajímavým způsobem rozebrány emoce psa a nechybí ani již zmiňovaná řeč těla. Asi jedinou nevýhodou této knihy bude její obtížná dostupnost. Na pultech obchodů se naposledy objevila asi před 3 lety, tak Vám nezbyde, než obíhat knihovny či kamarády pejskaře. Po přečtení této knihy určitě pochopíte nácvik a provádění obrany mnohem lépe a budete se i snadněji orientovat v chování psa - zda se jedná o agresivitu či kořistnickou náruživost (ta je totiž základem nácviku sportovních obran).
Než se Vám podaří knihu sehnat, můžete si přečíst článek "Obrana - ANO či NE", kde je tento problém také rozebírán. Článek je sice poměrně rozsáhlý (má 4 díly), ale protože ani toto téma není na pár řádků, odkazuji Vás raději na článek, než abych zde dělala stručný a neúplný výtah.

Helena

Kniha od pana Mikulici se dala zhruba před čtvrt rokem sehnat ve výprodeji levných knih ve větších městech. V paperbackovém vydání za směšných 40Kč. Určitě ji ještě seženete.

Já bych přidala ještě pár dalších knih, které rozhodně stojí za to, si přečíst. Nevím, jak těžko nebo snadno se budou shánět. Jsou to:

Stanley Coren - Co má pes na jazyku (etologie, reč psů atd)
Gwen Bailey - Výchova a výcvik (týká se hlavně štěňat)
John Fisher - Proč můj pes..? (etologie, proč pes dělá to co dělá, řešení problémů)
John Fisher - Pes to chápe jinak (etologie, jak rozumět psům, řešení problémů atd.)

Jinak samozřejmě knihy od Rogera Abrantese jsou také bezva, ale popravdě jsou psány až trošku moc vědecky.
Doporučuji zejména knihy Johna Fishera, ten dokáže vysvětlit a otevřít oči i pomaleji chápajícímu "kynologovi". :wink:

Mirka

K těm obranám. I při prosté sportovní kynologii pes většinou figuranta nejprve vyštěká a kousne teprve po povelu psovoda! Viděla bych to jako slušně dlouhý čas na to, aby se zvážila situace při případném útoku. A bezpředmětné není jistě ani to, že pes kousne pouze do předloktí, navíc netrhá a dobře vycvičený pes má zvládnutý i povel Pusť. Pirx šel dříve trochu i po nohách pod plentou, když byl revír moc dlouhý, ale důsledným nácvikem se pes zlepšuje.
I při výcviku obran se prohlubuje vazba psa na psovoda, to také není zanedbatelné. Rozhodně doporučuju :wink: Jen přeju hodně štěstí při výběru figuranta.
Bára

K seznamu knih bych rada doplnila jeste Eberharda Trumlera: Tykame si se psem..

Je to predevsim pro (budouci) majitele stenat, ale E.Trumler byl zakem Konrada Lorenze a verte mi, ze k psi etologii toho ma mnoho co rict...

Nicmene kniha je psana popularne naucnym stylem, takze i laik si v ni moc krasne pocte a kniha mu da spousty cennych informaci!!!

Dobrý den všem :P

Pes, ketrý to ustojí, jistě vyrovnaný je. Ale tato situace je pro psa velmi neobvyklá a jistě nepříjemná. Pokud psa soustavně na toto nebudete připravovat, téměř vždy bude "mírně udiven". Toto prověří pouze část povahy, a to tu, že pes na sebe nechá sahat. To přece není jediné kritérium pro dobrou povahu psa.

Jistě, i ZZO nebo ZOP je zkouška z výkonu, ale výkonu pouze jednostranně zaměřeného. Pes vám sice toto zvládnout může, pokud ale dupnete a on uteče, moc dobrou povahu zrovna nemá... Tyto zkoušky spíše hovoří o tom, kolik času věnoval a jak šikovný byl psovod, ne pes. S některými jde tato zkouška udělat dříve, s jinými po delší době. Po důkladné přípravě ji zvládne naprosto každý pes. Aby zkouška skutečně prověřila pracovní vlohy psa, měla by nutně obsahovat mimo poslušnosti i obranu a stopy. Toto sice každý pes nepotřebuje, ale patří to k tomu, co by měl každý pracovní pes zvládnout.

Co k tomu mám napsat? Nesouhlasím s vaším názorem jako celkem, vidím to spíš takto:
Pokud máte strach, že váš pes vyjede, právě proto byste obrany cvičit měla. Pes se tak stává mnohem více ovladatelným v krizových situacích a hlavně vy poznáte jeho. A proto budete vědět kdy a jak zareaguje. Právě tímto totiž předejdete nečekanému pokousání. A navíc, většina psů, která někoho pokousala, byli psi necvičení. Myslíte si, že pes se ZVV3 žere lidi na potkání? Právě naopak, je sebejistý a vy víte, jak se zachová. A kdyby se "nezachoval", stačí jedno slovo a uklidní se.

Pokud byste chtěla odstranit zkoušky povahy z bonitací, jak byste si potom, jako zájemce o všestraně nadaného psa vhodného na výcvik, vybírala štěně? Bez potíží by se vám mohlo stát, že by z něj vyrostl vytřepaný nerváček, se kterým byste nemohla ani na cvičiště, kde se střílí.

Pokud se vám zkoušky povah nelíbí, nemusíte na ně psa vůbec nijak chystat, to opravdu není vaše povinnost. Ale výsledek bude důležitý pro všechny, kteří by měli zájem o jeho štěňata. Vždyť chápu, není hezké vědět, že můj pes mne v krizové situaci třeba opustí. A nebo naopak považuje křičící dítě za hrozbu? Uvědomte si ten paradox. Zkoušky povahy zachovávají populaci povahu vhodnou a vyrovnanou. Jen tak poznáte, jestli otec či matka není nervák nebo strašpytel. To, že se psu nelíbí měřidlo, o tom nevypovídá.

I vyděšený psík se přípravou naučí nechat se změřit. Obranu nikdy nervově nezvládne. A jak byste bez zkoušky povahy rozlišila třeba známku Of (sangvinik - ovladatelný, vyrovnaný) od povahy Oh (dobrácký - méně dráždivý)? Pro vás jistě zanedbatelné. Pro toho, kdo hodlá se psem cvičit nebo ho mít pro svou obranu, je to velmi propastný rozdíl. Ale chování u měření by bylo prakticky nerozlišitelné.

Ale jakýkoli názor je přínosný. Odpověď na něj může vysvětlit mnohé, jak pisateli jednomu, tak druhému. A nebo třeba náhodnému čitateli. :wink:

Simona to napsala velmi pěkně ! Děkuji Vám, Simono, za tento příspěvek.
Já bych ještě jen dodala, že nejlepší způsob, jak prověřit povahu, tedy nervovou soustavu psa, je střídání vzruchu a útlumu. Pes, který se dokáže snadno vzrušit, ale má problém se následně uklidnit, je cholerik (trochu to zjednodušuji, ale nebudeme zde rozpitvávat všechny podrobnosti), pes, který se nevzruší vůbec, je podle dalších okolností flegmatik (bývá přátelský až netečný, nikdy bázlivý) nebo melancholik (bývá bázlivý). Jedině pes, kerému nedělá problém ze vzruchu přejít do klidu a po chvilce se chovat opět zcela normálně, je pes s povahou sangvinika - tedy to nejžádanější. V praxi samozřejmě neexistují čisté typy(nebo spíš vyjímečně), ale vzájemně se kombinují, proto i stupnice povahy u ČSV má víc jak pouhá 4 písmena.
Co je z toho důležité ale pro samotný chov - populace ČSV je velmi malá a nelze dělat selekci jen na samé jedince sangviniky (Of), vyřazeni jsou psi choleričtí (Oe), melancholičtí (Oa) a nejistí, kteří nenavazují kontakt (Ob). U ostatních povah je pak samozřejmě žádoucí správné zkombinování chovného páru, proto je třeba mít povahy dostatečně podrobně rozčleněné.

Co se týká měření, také ho nepovažuji za hodnověrnou prověrku povahy. Stačí úraz, který bude obnášet bolestivé ošetřování a jedinec bude v budoucnu minimálně na tuto tělesnou partii značně nedůtklivý (samozřejmě mohou existovat výjimky). Po vlku čsv totiž zdědili "sloní" paměť na negativní zážitky (to je vlastnost, která vlku pomohla přežít až do dnešních dnů) a jakákoli špatná zkušenost se u tohoto plemene odstraňuje velice těžko a zdlouhavě. A pak by byl výsledek takovéto "zkoušky" povahy velmi zkreslený.

Helena

obrany
 

Ahoj všem,
neměl jsem v úmyslu se do vaší debaty vůbec zapojovat, protože na toto téma mám vlastní názor, který tu ventilovat nebudu. Ovšem tato hláška mě málem zvedla ze židle. Dávám dohromady psy, kteří někoho napadli už dost dlouho, abych měl zcela jasno v tom, co měli za sebou a musím s tebou nesouhlasit. Docela dost psů, kteří napadli i vlastního pána, chodilo pravidelně na cvičák a dělali se s nimi aktivně obrany. Dokonce jsem dostal poměrně dost psů i se slušně okousaným vlastním rukávem, který tedy stejně vždy někomu věnuji. Za mlada jsem také figuroval a vím kteří psi se na tuto práci hodili a kteří ne. Nebezpečí pokousání totiž nepramení od psa, ale od jeho pána. Pokud mám já sám super psa, se kterým by se dali úspěšně odkousat i ZV3 nebo OPéčka, tak je všechno v pohodě, ale ten samý pes je v rukách nejistého psovoda s nižším sebevědomím vysloveně časovanou bombou. Proto nevidím žádný důvod k tomu, tlačit každého (i když dokonalého) psa do obran. Mohl by tak jedině zvýšit bilanci průšvihů ve zprávách, kterých je tam dost i bez toho. Zmíněné dvojici, kde psovod neví ani co je ZM natož ZV3, bude skutečně lépe vyhovovat alespoň slušná poslušnost bez obran.

Všechny zdravím.
Heleno, Simono, opravdu Vám připadá, že tento typ "zkoušek povahy" m objektivní vypovídací schopnost? Myslím si, že je nelogické, aby zkoušku povahy bylo možné natrénovat předem. Pak to není zkouška povahy, ale toho, co psa učím, jestli chodím na cvičák a tak. O povaze psa mi to nic neříká.
Souhlasím s Květou, že měření je pro psa velkou zatěžkávací zkouškou.
Ovladatelnost mohu psa naučit spolehlivě - i pro krizové situace - i bez obran. Znám pár psů různých plemen, kteří na cvičák chodí, cvičí obrany, ale klidně utečou za zvěří nebo za kočkou a ovladatelnost je v tahu.
Mám dva ČV a pokud se mě týká, měla bych v budoucnu zájem o štěňata po rodičích, kteří obrany nebyli nuceni cvičit. O tom to není. Jsem si jistá, mám vyzkoušeno konkrétními událostmi, že pokud je dobrý vztah mezi pánem a psem, i pes necvičený na obrany je ochoten svého pána bránit.
V dnešní době považuji za nejlepší řešení učit psa, že po člověku se vyletět za žádných okolností nesmí a do lidí se prostě nekouše.
Co se týká populace ČV, myslím, že je škoda, že v současném systému nemohou být uchovněni psi, jejichž majitelé odmítají cvičit obrany.
Podle informací, které jsem si našla, v ostatních zemích se povaha ČV touto formou nezkouší? Jak to tedy dělají tam? Jsou jejich psi labilní, neovladatelní atd.? Děkuji za odpověď.

Bydlím už rok v Belgii a za tu dobu jsem se setkala se slušným počtem místních (belgických, holandských nebo francouzských) československých vlčáků. A musím říct, že převážná většina z nich je naprosto povahově tragická.

Jsou to psi naprosto povahově nevyrovnaní, plaší a ustrašení, v některých případech naopak poměrně agresivní. Převažují ale ti ustrašení a bojácní. Takoví psi by v Čechách nebo na Slovensku nikdy neměli šanci projít povahovými testy. A neustáli by ani ono zmiňované měření. Vždyť jejich majitelé, kteří je třeba přivedou na výstavu, mají co dělat, aby je z výstavních klecí vytáhli ven a dovlekli do kruhu, tam je udržet a po posuzování je psi zase s očima navrch hlavy vlečou zpět ke klecím. Výstavní klece jsou k dispozici na každé výstavě a 99% čévéček v nich tráví celý den, protože z pobytu mimo klec ve výstavním ruchu mají prostě hrůzu!

Tito psi vetšinou nechodí na cvičák, majitelé je mají na zahradě jako mazlíka a maximálně s nima jdou někam na vodítku. Z vodítka je nepustí, protože by jim pes utekl. Socializace většinou mizerná až nulová. Obrany s nimi nikdo nedělá, neboť by psa nedostali na cvičák, od figuranta by utekl a ještě by přitom pokousal vlastního pána. Necvičí s nimi ani poslušnost, natož stopy nebo něco jiného. Někteří majitelé dokonce zastávají názor, že čévéčka se cvičit vůbec nedají, hodina výcviku je pro ně nezvládnutelná a další podobné bludy. Dokonce jsem už i slyšela, že pokud se čévéčko bojí, tak je to v pořádku, má přece v sobě vlka!

Čévéčko si tady pomalu ale jistě vypěstovává nálepku psa, se kterým se nedá nic dělat a které je naprosto k ničemu. Pak se každý diví, když já mohu se svými psy jít kamkoli, do restaurace, na náměstí když jsou trhy, do metra atd. A samozřejmě na cvičák. Moje starší fena cvičila obranu (nijak valně) a přesto je vůči lidem naprosto bezpečná, neožene se, ani když jí cizí děti šlapou na nohy, tahají za uši a píchají do nosu.

Pokud bychom se v Čechách vzdali testů povahy, pravděpodobně by to za čas vypadalo tak, jak tady "na Západě". No děkuju pěkně, to by byl konec našeho plemene.

ČSV je jednou plemeno pracovní a jako takové musí tedy k uchovnění projít svodem, bonitací a zkouškou povahy. Zkoušky povahy mají v ruzných podobách i ostatní plemena, nevím, proč by to naše o ni mělo být ochuzeno. Nebo snad chceme, aby se časem naši psi změnili v ustrašené chudáky, jaké tady potkávám? Pokud se někomu nechce cvičit na cvičáku a dělat obrany, tak si přece nemusí pořizovat pracovní plemeno? Na světě jsou desítky až stovky jiných plemen, ze kterých si lze vybrat.
Jestliže chci ale pracovního psa a chci na něm chovat, musím dodržet určitá pravidla.

Nejde přece říct, pořídím si štěně po rodičích, kteří nemuseli obrany dělat. Možná nemuseli, ale zkouškou povahou stejně museli projít, a to že jí prošli, o něčem svědčí. Profitovat na tom, že někdo si dal tu práci a připravil rodiče mého štěňěte na zkoušky povahy, ale pro svého psa a majitele jeho budoucích štěňat já to dělat nebudu, to je trochu zvláštní. Podle mě to svědčí o nezájmu udržet plemeno zdravé a psychicky normální.

A pro mě je normální, bude-li mě můj pes bránit před opilci a jinými pobudy. Proto ho mám. Až budu chtít, aby mě mohl na každém rohu nějaký trouba namlátit a okrást, tak si pořídím pudlíka.

Názory jsou od toho, aby se různily. Mirko, píšete, že máte psa z určitých důvodů. Já je mám proto, že mi s nimi je dobře, mám je pro potěšení svoje a doufám, že i jejich. S fenkou jsme byli jako se štěníkem na cvičáku celkem 3x a rychle jsme utekli, způsob zacházení se psy nám prostě neseděl. Přesto, i když umí měně povelů než cvičákoví psi, je v ovladatelnosti na srovnatelné, v některých případech i lepší úrovni.
Z Vašeho příspěvku vyplývá, že u zahraničních ČV je to v první řadě o socializaci, ne o cvičáku a obranách. Mimochodem, moje fenka svod v pohodě ustála, přestože cvičák viděla jako tříměsíční a ještě z rychlíku.

Pokud chce majitel zbonitovat psa,musí se prostě přizpůsobit určitým podmínkám.Pokud se mu podmínky nelíbí ať nebonituje.
ČSV nemá pro chovnost nutnou zkoušku z výkonu a pokud by se zrušila ještě zkouška povahy u "kolíku" můžem to rovnou zabalit a přeřadit ČSV z plemen pracovních do společenských.

Všem nespokojeným doporučuji navštívit bonitaci NO a detailně si prohlédnout jak vypadá jejich zkouška povah.
P.S. Má-li někdo lepší nápad,jak zbonitovat povahu u čévéček,může podat svůj návrh na konferenci.

Šediváku, já přece nemluvím o zrušení zkoušky povahy, jenom o její formě. Není přeci argument poukázat na to, že to jinde dělají také. Jinak se budeme určitě řídit Vaší radou a nebudeme bonitovat. Pro nás je důležitější pohodový pes než bonitace.

Mám z toho tady divný pocit. Zkouška povahy přece není o tom, dělat ze psů bestie, ale jen prověřit, jak se zachovají. Můžete psa na to připravit, ale také nemusíte. A podle toho, jak se zachová, buď chovný bude nebo ne.

Lidem, kteří se psem necvičí a nechtějí chovat, může být tato zkouška vysloveně ukradená. Copak jejich psům ublíží, když na ně jednou někdo zakřičí? Myslím, že ne. Tak proč se tolik rozčilují... je to jako kdybyste chtěli zrušit testy bezpečnosti aut. Jen proto, že některá pěkná se vyřadí? Pokud by zkoušky nebyly, byly by silnice skučně nebezpečným místem. Co chvíli by někomu mohla selhat brzda a auto někoho zabít.
Pro druhé je důležitá. Tak proč jim ji lidé, kteří s ní neslouhlasí, chtějí odpírat? Jen proto, že důvodu této zkoušky nerozumí?

HankoB, myslíte, že ta jedna zkouška ubere vašemu psu na pohodovosti? Naopak, až si po letech třeba budete brát dalšího, zaručí vám tato zkouška, že pejsek pohodový bude. Kdyby tu zkouška nebyla, tak si uvědomte, že váš pejsek by rozhodně nebyl takový, jaký je, ale mohl by to být plachý uzlíček nervů.
To byste si přála? Aby se váš pejsek bál lidí? Aby chtěl utéct, když na ulici něco bouchne (vystřelí)? Aby se vám strachem vysmekl z obojku a vletěl pod auto? Přála bych vám to zažít, pak byste mluvila jinak. A nebo na ČSV nadávala za jejich neschopnost?

Pro všechny odpůrce stávajících zkoušek: navrhněte jiné řešení, které by umělo rozdělit povahy tak jako teď.

Vidím, že se mi nepodařilo srozumitelně vysvětlit, na co se vlastně ptám. S tímto stylem zkoušky nestojí a nepadá to, jestli budoucí štěně bude nebo nebude pohodové, vždyť si přečtěte svoje odpovědi. Děkuji všem za odpovědi a Vaše názory, mějte se dobře a hlavně Vaši pejskové.

HankoB, přečetla jste si dobře můj příspěvek o tom, že nejlepším testem povahy je takový, kde se střídá vzruch a útlum? A že jedině podobnými testy lze rozlišit povahy, které v jistých situacích mohou vypadat na první pohled totožně? Já sice mohu psa na něco připravovat, ale zkušený posuzovatel pozná z řeči těla psa mnohem víc a prostě pes, který na to nemá "patrony", jako sangvinik nikdy nezareaguje. V dalším chovu by samozřejmě bylo žádoucí, aby alespoň jeden z rodičů byl vždy s povahou Of. Pokud chcete mít stoprocentně dobrácké plemeno bez jakékoli dráždivosti, musíte sáhnout někam hodně jinam. Ale toto je československý vlčák, přečtěte si, prosím, dobře jeho standard. Mrzí mě, když si lidé pořizují toto plemeno jen proto, že se jim líbí vzhledově, ale již nejsou schopni akceptovat jeho povahové rysy a pracovní zaměření.
Také si ještě jednou přečtěte, co jsem napsla o měření. Neplácám jen tak do větru, ale velmi dobře vím, o čem v tomto případě mluvím (čerpám z nejedné zkušenosti ze života).


To myslíte opravdu vážně? Asi toho moc nevíte nejen o obranách ale ani o ČSV. Už jste někdy nějakého viděla, který se nechal PŘINUTIT cvičit obranu? K obraně pes buď vlohy má nebo nemá a žádné čévéčko , které o obranu nemá ani za mák zájem k ní nepřinutíte, kdybyste se na hlavu stavěla. A pokud k ní vlohy má, tak je pravděpodobně předá dál a Vám to bude málo platné, že jste si vybrala štěně po rodičích, s kterými se nepracovalo. Spíš to bude ještě horší, protože tam bude opravdu problém poznat, co v těch psech je. Ale když se se psem cvičí, jeho vlohy na povrch vyplavou a upřímný majitel je nebude zkreslovat.


A tuhletu, s prominutím, hloupost jste, prosím Vás, vzala kde? Copak to někdy někdo někde napsal? Zkuste si přečíst např. článek PŘÍPRAVA PSA NA BONITACI na klubových stránkách.


Asi jsme se tady na Vás všichni sesypali jako sršáni, ale zkuste si nejprve získat více informací, než začnete něco odsuzovat.

Přeji všem pěkný den a méně adrenalinu :wink:

Helena

Jen drobná (a snad už závěrečná :o) ) poznámka. Z debaty je jasné, že si navzájem nerozumíme. Jedni tady mluví o výcviku psa, o tom, jak s ním trénují obrany a druzí o povaze psa.
Zkouška povahy je zcela něco jiného, než zkouška z výkonu. Zkouška z výkonu prověřuje, co se pes naučil a jakými dovednostmi vládne. Naproti tomu zkouška povahy by měla prověřit povahu psa, nikoliv jeho dovednosti. Proto by měla být taková, aby se prostě nedala natrénovat nebo naučit. Samozřejmě nic není dokonalé a ani zkouška povahy u ČsV nikoliv. Ale náhražky "kolíku" už byly zkoušeny (především v zahraničí) a dopadlo to velice tristně. "Kolík" je prostě zatím nejlepší, co bylo vymyšleno. Používají ho jiná plemena a používají ho už hodně desetiletí i ozbrojené složky při prověřování svých psů (tam se ale úder nenaznačuje ale skutečně se provede). Se psem nemusíte chodit cvičit obrany aby ustál "kolík". Pokud máte psa sebevědomého a vyrovnaného, tak zkoušku ustojí.
A co se týká měření - to přece není žádné prověření povahy psa ?!?!? Změřit by se v přítomnosti majitele měl nechat kterýkoliv pes, který je normálně vychován a nemá závažné psychické problémy. Samozřejmě bázliví a plaší psi neustojí ani to měření.

A ještě k Rudovi (Artemis). To, co napsal, by si měli přečíst všichni, nejen Ti, kteří se psem cvičí. Začít se psem cvičit obranu ve chvíli, kdy nemá přivolání ani základní poslušnost je prostě zadělávání si na problémy. Stejně tak jako snaha mít za každou cenu všestranného psa z jedince, který je nejistý nebo flegmatický. A jak Ruda napsal, nejhorší je výcvik psa s majitelem, který sám není psychicky v pořádku. A já bych dodal, nejen výcvik - nejhorší je, když majitelem ČsV je psychicky labilní člověk. Ale to není problém obran jako takových ale soudnosti a odpovědnosti majitelů a chovatelů ...

Heleno, mohu Vás ujistit, že všechno, co ve svém příspěvku uvádíte, jsem velmi pečlivě přečetla. Mohu jenom opakovat, že obě mluvíme o rozdílných věcech, znovu zdůrazňuji, že se mi určitě nepodařilo říct, o co mi jde. Vzhledem k tomu, že mám ČV velmi ráda nejenom kvůli jejich exteriéru, mám doma ČV, žiji s nimi. Ty s prominutím hlouposti, na které mě upozorňujete, mám od zkušených majitelů i chovatelů ČV, kteří nám doporučovali nácvik na svod a bonitaci s figurantem na cvičáku s tím, že bez toho asi těžko projdeme. Nesouhlasím s názorem, že mi zkouška tohoto typu zaručí v budoucnu pohodového štěníka/psa. To je o socializaci, výchově, o tom vzájemném poznání a důvěře.
Tímto se definitivně odhlašuji, ještě jednou přeji všem a jejich pejskůmˇ, aby se měli co nejlépe.

Neodpostím si ještě jednu poznámku. Co je to za nesmysl ? Žádného živého tvora přece nemusí nikdo učit bránit se. I pes, který nikdy cvičák neviděl, se v případě nutnosti obrátí proti člověku. To nemá s výcvikem obran nic společného.
Mluvíme tady o VÝCVIKU obran, nikoliv o výchově k agresivitě. Výcvik provádí trenér a provádí ho do začátku do konce (to je třeba zdůraznit). Pokud přijde k trenérovi člověk, který má labilního psa nebo je sám labilní, a chce cvičit obrany měl by ho tento odmítnout. Pokud to neudělá, není to trenér ale podvodník, který se za trenéra jen vydává. Ale takovéhle extrémy nejsou jen v kynologii. Své drahé auto, na které jste celý život šetřili, si taky dáváte opravit do servisu, o kterém víte, že to tam umějí a nikoliv k nějakému zámečníkovi, který vám jen slibuje, že to není problém opravit.
Odpůrci výcviku obran tu argumentují extrémy. Ze všech šetření a statistik vyplývá jasně, že více jak 99% psů, kteří pokousali člověka, žádný výcvik nikdy neprodělalo. Nejnebezpečnější jsou nesebevědomí, bázliví, plaší psi bez výcviku a výchovy nebo psi v rukou pomatenců ...

Ještě jednou Hance:
Možná to tu někdo napsal,ale psa, kterého učíte na "kolík" vůbec nemusíte cvičit v obranách a na cvičišti."Kolík" můžete nacvičit kdekoli v terénu a s kýmkoli,kdo nácvik kolíku zvládá.
(V obranách pes kouše do ochraného rukávu,mimo jiné,cvičí se k ovladatelnosti. A při "kolíku" se ověřuje,jak pes reaguje na cizího člověka klidně procházejícího a útočícího.Oboje 2 x po sobě,jednou s majitelem a podruhé bez.)
Někteří majitelé to nechájí osudu a nic netrénují.Vyrovnaný pes to zvládne.Někteří to trénují a třeba i tuto zkoušku opakují a i tak to pes nervově labilní nezvládne.

Já už nevím
 

I mě je s nimi dobře, mám je pro potěšení a pokud mě k tomu navíc ještě budou bránit a hlídat barák nebo byt, tím lépe. Na cvičák se obě holky těší a cvičit je baví. Rozhodně si tedy nemyslím, že by se u mě měly špatně.

To ale přece neznamená, že je špatně chodit na cvičák. Prostě jste narazila na nevyhovující cvičák, není nic jednoduššího, než se jít podívat jinam a najít si ten správný. Já dojíždím na cvičák 40 km, protože prostě v okolí bydliště nebyl vhodný cvičák. Ale pro ty psy to udělám.

No tak jestliže vaše fenka ustála svod bez cvičáku, co tady pořád řešíme? Je tedy jasné, že nemusí nutně cvičit obrany a i tak má šanci kolík zvládnout. Je to tedy o přístupu majitelů, výchově a vyrovnanosti psa. Nikoli o tom, jestli je zkouška špatná nebo dobrá. Kromě toho, není nic jednoduššího, než navrhnout zkoušku jinou. Doteďka ale nikdo nic lepšího nevymyslel a asi to o něčem svědčí.

Co se týče zahraničních ČSV, troufám si říct, že je to nejen o socializaci, ale i o cvičáku. A hlavně o tom, že bonitace se tu nedělají žádné, DKK se nerentgenuje, chová se na psech netypických, agresivních i ustrašených a jejich štěňata se prodávají za horentní sumy. Takhle to chcete dělat? Rozhodně ne vše, co je na Západě, je hodno našeho následování.