Samostatnost nejen v noci
 

Ahoj,
potřebovala bych, prosím, radu.
V neděli jsme si domu přinesli našeho mazlíka (7 týdnů), první noc byla katastrofa, kňučení, škrábání dveří, devastace pelechu, vytí,...
Nezbylo, než vzít karimatku a spacák a spát s ní v předsíni u pelechu. Dnešní noc jsem se obrnili trpělivostí a nechali jí v předsíni samotnou, ale o klidném spánku nemohla být řeč.
Máte někdo tip, jak drobečka naučit samostatnosti ? Nemluvím totiž o tom, že za dva týdny, až skončí dovolená, se musí jít do práce, abychom měli korunky na opravu zničených věcí :-D.

Díky za rady
Markéta

Ahoj,
u mojí fenky to bylo dost podobné. Doporučuji obrnit se trpělivostí, nedat na srdcervoucí kňučení atd. a opravdu důsledně trénovat samostatnost! Zkoušet nechat štěndo samotné nejprve krátce a pak čas prodlužovat.
Vím, že je to těžké. Byla jsem v téže situaci. Štěndo jsem si přivezla, 14dní jsem měla dovolenou,kdy jsme byly u rodičů, na horách u kamarádky apod. - štěndo bylo po většinu času s námi a pak jsem musela do práce. Již během 14dní dovolené byl problém, abych šla sama byť jen na toaletu apod.
Dodnes si vyčítám, že jsem samostatnost podcenila a nebyla jsem důslednější. Ale píši jen za sebe, mám své první čsv. Fena je vcelku hyperaktivní, temperamentní a opravdu velmi společenská. Hodně záleží, jakou povahu má Tvá fenka..
Klidně napiš na mail: [email protected]

Jani a Sofa

Naše fenka bude také pěkné kvítko, z vrhu je prvorozená, zvědavá, umanutá, trucovitá a k neutahání a fixovaná na člověka.
A ano osobní hygiena samostatně to nejde. Snažím se jí poctivě po každém usnutí odnášet na pelíšek, teď už se dvakrát podařilo, že v něm i sama usnula, tak doufám, že to může být první náznak úspěchu.

Myslím, že především by měl poradit chovatel štěněte. Ten by měl být prvotním a hlavním zdrojem informací a pomoci.

[quote=Pavel;359146]Myslím, že především by měl poradit chovatel štěněte.

V tom případě mi uniká smysl tohoto fóra. To neberte ve zlém, jen nechápu, proč téměř za každým dotazem se objeví poznámka, že by to měl dotyčný řešit primárně s chovatelem. Souhlasím, že chovatel je zdrojem prvotních informací, ale již naši předci věděli, že víc hlav víc ví.:roll:

Nepsal jsem, že se nemá psát sem. Ale určitě by bylo dobré nejprve se zeptat chovatele a jeho názor tady třeba tlumočit, aby se mohli diskutující vyjádřit nebo to doplnit.
Má skepse je bohužel podložena letitými smutnými zkušenostmi, že v 90% případů sem takové dotazy píší majitelé, kteří s chovatelem vůbec nekomunikují. Tím se nechci nikoho dotknout ...

[quote=Vlkodlak;359149]S tím souhlasím. Ono také, jiné zkušenosti bude mít chovatel-začátečník, který odchoval svůj první vrh, a jiné zkušenosti bude mít chovatel jenž chová třeba 20let a má doma 4psy. Vždy jsem se také jako první obracela na chovatele, ale v mnohém mi poradili právě ostatní chovatelé i majitelé. Každý má jiné zvíře s jinou povahou a tedy i jiné zkušenosti, co na ten který problém pomáhá. Nedivila bych se, jestli už se tazatelka svých chovatelů ptala.
Jani

Já jsem tedy první týden spala určitě se psem v obýváku (už proto, abychom co nejrychleji zvládli čůrání) a samostatnosti ho učila spíš přes den po kouskách, když byl třeba po venčení unavený. Řekla bych, že nechat štěně, které bylo doteď s fenou a sourozenci, třeba 8 hodin samotné v pro něj zatím cizím prostředí je trochu radikální postup. Mohlo by to vést naopak k nejistotě štěněte a následné nesamostatnosti. Chápu, že musíte za pár dní zpátky do práce, ale asi bych nejdřív budovala základní důvěru a samostatnost trénovala postupně a po malých dávkách. Alespoň mně se to vyplatilo a dneska mám psa, kterého mohu bez obav nechat kdekoliv od hotelu přes auto po přepravní vozík a vím, že tam bude v klidu, bez vytí nebo ničení.

Já teda hned první noc zavřela štěně do vyhrazeného pelíšku a i když řval jak tur, tak se nikoho nedovolal. Rozhodně jsme s ním ani jednu noc nespali. První byla katastrofa, lomcoval se vším, nadával, křičel, vyl, štěkal, vrčel, skoro se to nedalo snést. Druhou taky ještě řval, ale ne už tolik a pak už to bylo v pohodě. Nevstávala jsem k němu ani jednou ani na noční venčení, protože by si velmi rychle spojil, že když zafňuká, páníček přiběhne i ve tři ráno. Přijde na to, co potřebujete naučit dřív, jestli samotu nebo čůrání venku. Ono stejně když budete v práci, bude doma čůrat, než bude dost starý na to, aby to vydržel.
Máme ho doma čerstvě měsíc, není mu ani 11 týdnů. V noci ani nemukne, udělá tak jednu velkou loužičku na přebalovací plínku pro miminka, časem se sám naučí přes noc to vydržet (ještě před týdnem, dvěma, čůral docela dost, v závislosti na tom jak se budil - ale nikdy nebudil nás, teď už spinká skoro nepřetržitě). Vždy čeká dokud nevstaneme - což je přes týden v šest ráno a o víkendu třeba až o půl deváté. Ačkoliv dávno nespí, je opravdu tichounko jako myška a trpělivě čeká, až si pro něj přijdu.
Podotýkám, že jsme ho nikdy netrestali, ani za loužičky, ani za nářek, ale říkáme fuj nebo ne, nijak extra příkře, spíš jako když domlouváte malému dítěti, že to přeci hodné děti nedělají. Je šikovný. Když se doma vyčůrá, tak na přichystanou plínku, akorát ty hromádky, to zkrátka občas nevydrží (většinou musím přiznat).
Na záchodě a při sprchování jsem se napřed nezavírala, ale pak jsem zjistila, že to byla hrozná chyba, protože jakmile jsem se zavírat začala, spustil šílený jekot - zvykl si, že má otevřeno a může koukat.
Takže doporučuju všude se zavírat, štěně nechat v noci spát samotné a nic nedat na jeho volání, nesmí nabýt dojmu, že se dovolá, to je myslím základ, i když asi trochu krutý.
Určitě mu vyhradit prostor a kdykoliv usne, odnést ho do jeho pelíšku. Nenechat ho spát u Vás ani přes den, když ho vždy dáte na jeho místo, zvykne si, že je-li tam, má odpočívat a být klidný.
Opravdu se mi to osvědčilo. Máme šíleného křiklouna, ale samotu jsme zvládli velmi rychle.
A co se týče odchodu do práce, první týden a půl po skončení dovolené bylo řevu jako by ho na nože brali a to i přes to, že v noci byl stále klidný. Taky odmítal jíst dokud se nevrátím. Ale zvykl si, teď už ráno nenadává, hraje si s plyšákem a spokojeně všechno sní; je to třetí týden co chodím do práce.
Vydržte.
Na každého pejska možná platí něco trochu jiného - to co jsem napsala je má zkušenost s tím mým, asi by se zvládnutí samoty dalo ještě i urychlit, ale určitě by se dalo dost zbrzdit. Na to, že pes nemá ještě ani dva měsíce a celou noc ani nedutá a přes den je taky hodný (tedy nezbývá než doufat, sousedi si zatím nestežovali, bydlíme v řadovce) jsem opravdu spokojená, čekala jsem, že to bude mnohem horší.
Opravdu nedoporučuju s ním spát. Bude to pak vyžadovat. Důsledně ho odnášejte do pelíšku pokaždé když usne. Rychle se pak naučí tam i sám odbíhat, když bude unavený. Určitě by to mělo být klidné místo, kde bude moct nerušeně spát. Náš pes má rád co největší chlad a většinou si z pelíšku přeleze na kachličky, na kterých pelech leží. Ale jíný pejsek může mít raději teplo. Udělejte mu příjemný místo, kde se bude cítit dobře a bezpečně, na pár nocí si pořiďte špunty do uší a sousedům kupte čokoládu :)
Nám se to vyplatilo a Bran čím je starší, tím víc je rád za prostor, kde ho nikdo neruší. Pokud časem plánujete mít pejska venku, obávám se, že spát s ním by vám do budoucna mohlo přinést pěkné nadělení :)
Nu a namítne-li někdo, že Bran musí být hrozné čuně, když jsme k němu ani jednou v noci nevstávali, tak to není pravda, pokud udržujete čistotu a po psovi hned ráno uklidíte, sám od sebe to začne zadržovat co nejdýl to půjde. Dneska ráno když jsem se ve spěchu neumytá a neučesaná oblíkala na ranní procházku se začal hrbit na hromádku, ale hned si lehl a zadržoval to než vyrazíme. Opravdu šikulka.
Podotýkám, že i když nám už dvakrát utekl do celého bytu, zatímco jsme byli v práci, nic nezničil, krom jedné okousané knížky a ožužlané deky. A přitom páry a energie na to má až až :) Asi ale hodně záleží na tom, jaké mátě štěně. Náš je hodně do světa, sebevědomý a otevřený novým věcem.
K učení samoty určitě také patří vítání bez zbytečné přehršle emocí, které by mohly psa vystresovat. Štěnátka se bojí samoty, jsou životem závislá na tom, že jim dá někdo potravu a když budete příliš jásat, mohla by si třeba myslet, že Váš návrat je něco mimořádného a příště nemusí nastat. Ale správně by si mělo myslet, že o nic nejde, že tak to přeci chodí úplně normálně, páníček odejde na lov a štěník čeká v noře, než se vrátí s kořistí.
Ale možná taky plácám úplné nesmysly a vyšlo nám to náhodou.
Držím palce, aby se Váš pejsek naučil samostatnosti co nejdřív, pro klid Vás, jeho i sousedů :)

edit: vlastně jednou jsem s Branem spala v jednom pokoji, na návštěvě u rodičů :) bylo to milé, ráno se lekl štěkotu nějakého velkého psa a vlezl si za mnou vyděšeně do postele plyšáček jeden. Ale jinak spinká ukázkově sám :)

Souhlasim s Jazzinkou, je třeba si uvědomit, že takhle mladý štěně prostě někoho potřebuje a i v přírodě by to tak bylo. Já osobně bych rozhodně samostatnost trénoval v malých dávkách přes den (odchod z bytu) a nikoliv v noci. Vemte si co bude až skončí dovolená ... min 9 hodin denně v práci včetně cesty tam a zpět a pak cca 8 hodin spánku. To by znamenalo, že by váš pes byl defakto 17 hodin sám. Samostatnost když tam nejste je důležitá, osamělost když tam jste, je zbytečné odstrkování. Samozřejmě, klidně trénujte chvilkové odložení v chodbě (třeba kvůli budoucím návštěvám, úklidu, cokoliv), ale ne v noci. Já zastávám názor, že pes především potřebuje blízkost pána, i když třeba zrovna spí a tak nechávám psa spát odmalička s námi v ložnici a je klid. Na druhou stranu jsem podcenil tu samostatnost když jsem pryč a teď zato pykám :-) ... samozřejmě je to ale taky o povaze psa.
Možná vám poleze do postele a třeba tam i párkrát načůrá, ale rozhodně se všichni líp vyspíte. Pokud by náhodou chtěla v noci něco ničit (čemuž moc nevěřim), tak vás to vzbudí a můžete zasáhnout. Ale neni nic snazšího než si dát pelech vedle postele a v případě potřeby štěndo uklidnit.

K tomu co píše Anathema - ono se ještě uvidí, až se prcek rozkouká ... a nebo taky ne. Blahopřeju k tomu že Bran funguje líp než můj Dakouš, kterému je přes dva roky. Na můj vkus je tohle ale zbytečně drsný přístup, zvlášť co se týká venčení a nucení štěněte aby vydrželo co nejdýl samo od sebe. Jasně že když už to dál nejde, tak udělá loužičku, ale proč to šponovat - to neni zdravý. Takhle mladý štěndo potřebuje krmit 3x - 4x denně a stejně tak se potřebuje venčit a to i v noci (a venčit znamená venku). Stejně tak si štěně nechce (a nemělo by k tomu být nuceno) dělat pod sebe a nebo v bezprostřední blízkosti pelechu. Nevim kolik má Bran kolem jeho fleku místa na dělání loužiček, ale z toho co píšete se mi zdá, že moc místa nemá.

Já jsem zvolil pozvolný přístup a nelituju, i když mne to stálo a stojí pohodlí. Každá hodina strávená s pánem (a to i ve spánku) prohlubuje pouto a to je dobré pro následný výcvik a budování vztahu pán - pes. Pořizoval jsem si psa abych byl s nim a ne aby byl pes sám.

Ano, přiznávám - jsem ten typ co pustí psa do postele a v podstatě kamkoliv po bytě (když jsem doma - když nejsem, zamykám pracovnu a ložnici). Na záchodě i v koupelně se můžu zavřít, je mi to sice vyčteno, ale pak je klid. Z postele sleze sám, když si jdem lehnout atd. atd. Vývoj zkrátka nikam netlačim, spíš tak nějak pokud možno nenásilně směřuju.

Jasně že hodně záleží na jedinci. Není dobrá ani velká hysterie při sebemenším náznaku osamění ani příliš velká samostatnost a záliba v osamění. Máme dvě feny(matku s dcerou), k oběma jsme přistupovali stejně a každá má výrazný sklon k jedné z těch stran (každá k jiné!)
Jestli to Bran opravdu tak pěkně zvládnul se uvidí prostě časem.. ;-)

S uplně malým štěndem bych spala na zemi u jeho pelíšku aby si zvykl na své místo.

No ono to asi vyznělo tvrději, než to ve skutečnosti je. Bran má pro sebe celou koupelnu a kuchyň, všude jsou kachličky, v koupelně dokonce vyhřívané :D tak si může vybrat, kde bude spát. Není za zavřenými dveřmi, má místo nich dětskou ohrádku, co se dává před schody. kdybychom ho úplně zavřeli v malé místnosti, to by bylo opravdu hodně tvrdé.
Ale když jsem v práci nebo je noc, tak zkrátka sám je. Nicméně když se vrátím - probudím, věnuju se mu neustále, v podstatě vůbec neodpočívám a myslím, že co ho mám vypadám jako čarodějnice, protože na sebe nemám vůbec čas :lol: Když jsme doma, tak samozřejmě může všude, pobíhá nezřízeně po celém bytě, na procházky chodíme třikrát denně - ráno, po práci a před spaním a dohromady jsou to určitě 3 hodiny v ulicích / lese. Jinak ještě občas chodí na zahradu, ale protože tam bude brzy v kotci, tak ho tam zatím nenecháváme až tak volně lítat, aby mu to pak nebylo líto (ale v kotci bude jen na noc a po čas práce a to už od jara, tedy si opravdu musí zvyknout být v tu dobu sám. jinak bude stále s námi, nepořizovali jsme si pejska, aby žil celý život někde zavřený :))
Na vztahu se snažíme intenzivně pracovat, ale nechceme si být vzájemně otroky a extrémní závislost myslím není známkou dobrého vztahu, spíš naopak, jak v mezilidských, tak v mezipsích vztazích.
Bran od nás určitě není izolovaný ani není k ničemu nucený násilím. Jak říkám, nemuseli jsme ho zatím za nic trestat (běžné fuj a ne nepočítám - ale docela podřizujeme, když moc divočí). Uvidíme, co se z něj bude klubat dál, ale snad je spokojený, vypadá pořád vesele a když je sám, hraje si s balónky nebo loví plyšáky, dokonce ještě neohlodal ani kuchyňskou linku, ani futra, ani dveře, které jsou mezi koupelnou a kuchyní stále dokořán a tak stále k dispozici.
A čůrat nebo kakat může kdykoliv chce, opravdu ho za to netrestáme, jen po něm chceme, aby čůral na určené místo - plínku - a to dodržuje. Sám od sebe se snaží, i když je to asi pomalejší, než kdybych s ním během noci pořád běhala ven, ale pak by byl přes den, co jsem v práci asi stresovaný, že se mu hrozně chce a nikdo s ním ven nejde. To je otázka no, co je pak šponování, asi záleží na úhlu pohledu.
Každý pes stojí pohodlí, zvlášť tak veliký a svérázný. Ale to přeci neznamená, že by neměl mít žádné hranice, všichni přeci nějaké máme :)

U nás nebylo na výběr-štěně přišlo v době (čekala jsem na něj), kdy jsem si nemohla vzít dovolenou (jen v případě životní nutnosti-to má pak pes přednost před vším), takže jsem si jí přinesla a druhý den hned byla sama doma. Ze začátku šílené scény při odchodu, cpala se se mnou, vybíhala ze dveří,skákala na okno, rvala žaluzie, ale jak jsem nekompromisně odešla, tak šla spát s výrazem "no tak nic no". Pan domácí mi hlásil, že je celou dobu ticho-aby taky ne, když po vyspinkání doma pracovala:twisted:. Odmalička dosud bydlíme v jedné místnosti, velmi často spíme v jedné posteli, občas na výletech i na zemi v jednom spacáku (má svůj, ale můj je samozřejmě lepší, tak ho zkouší zabrat) a se samotou neni problém, že by vyla-spíš když se nudí, tak začne ničit, ale to jen pokud ji nechám dlouho samotnou nebo málo vyběhám. TAkže je to asi pes od psa.

Ještě bych ráda objasnila, proč se tak důsledně snažím o samostatnost.
Můj předchozí pejsek byl několik svých posledních let slepý a vážně nemocný.
Stal se na mě skutečně závislým, veškeré hranice co za zdraví měl byly smazány, pejsek se z venku přesunul natrvalo domů, spal se mnou v posteli a celý můj život byl stritně podřízen jen jemu. Krom jiného byl také závislý na inzulínu, tedy s tím souviselo striktní dodržování času krmení, píchnutí injekce a pak dvě až tři hodiny čekání, jestli se nedostaví hypoglykemie. její cukrovka byla kolísavá, navíc na inzulín špatně reagovala, nebylo možné stanovit jednotnou dávku inzulínu, tedy jsme se s šokem potýkali poměrně často. Tolikrát jsem se bála, že mi umře v náruči nebo se nedostane z komatu... tři roky jsem nemohla po práci jinam než za ní, zajet si někam na dovolenou, jít do kina, všechno se krylo s časem krmení a možnosti šoku, inzulín musí být v lednici, tedy dovolená do přírody nehrozila, něco si pro sebe koupit, cokoliv si dovolit, to neexistovalo, protože veškeré peníze šly jen na Nellinku, která měsíčně stála opravdu hodně peněz a caninzulín byla ta nejnižší položka. (na ten lidský inzulín byla alergická).
Toho psa jsem nadevše milovala a i když už je rok a půl mrtvý, často se mi o něm zdá a myslela jsem si, že už si nikdy žádného jiného nepořídím, protože tím, jak jsem veškerý svůj život vyjma pracovní doby zasvětila jen jemu, s jeho odchodem se ten život stal nesmírně prázdným a najednou jsem nevěděla co s ním. Ale nahradit ho jiným psem, je jako skočit do jiného vztahu jen proto, aby jste zapomněl na předchozí. Byl to zkrátka opravdový přítel, kamarádka. Stejně jako se ona stala závislou na mě, stala jsem se postupně já závislá na ní.

Ale co tím chci říct. Touto závislostí nejvíc ze všech trpěl pes, ne já.
Nellinka byla o samotě nesmírně nešťastná. Když se jí krátily dny, došlo to až tak daleko, že mě málem vyrazili z práce, protože jsem je trávila s ní, aniž bych hleděla na to, jestli mi dovolenou schváili nebo ne. Nemohla jsem ji opustit. Byly to šílené dny.

Třeba namítnete, že jsem ji měla utratit, ale ona se radovala z každého sluníčka, z každé procházky a brát jí život jen proto, že byla ocelovými okovy, když ho s lékařskou péčí mohla žít velmi dlouho témeř plnohodnotně? Kdy pak poznáte, že je čas život opravdu ukončit? :(
Prostě jen pak nedokázala být sama, ačkoliv předtím byla zvyklá žít na zahradě a dovnitř natož do postele nikdy nesměla. Samota ji ničila. Nikdy předtím jsem neviděla psa v hluboké depresi.

Nechci aby byl můj pes samotou stejně nebo jen z poloviny nešťastný. Rozhodně nejde o to, že bych se pro něj nechtěla obětovat. Někdy se může všechno tak přetočit a člověk tomu zlému prostě nezabrání. Snažím se jen předejít neštěstí svého pejska, které jsem zažila dřív a kdybych cítila, že je to na něj příliš, určitě zvolním. Záleží zkrátka na tom, jaký ten pejsek je. Tlačit na pilu určitě nemá smysl, ale ve štěněčím období se ignorace nočního povyku snad za tlačení na pilu považovat ani nedá, je to čirá sebezáchova s ohledem na budoucnost - sebe i psa.
Některým věcem se předejít nedá. Ale proti ledasčemu se dá obrnit.


Tak to gratuluju, že jste to tak pěkně zvládli :) jak říkáš, je to asi pejsek od pejska. Současný přítel by psa v posteli nesnesl, takže i kdybych si to časem rozmyslela, neklaplo by to (stejně do postele lezeme po žebřinách, spíme těsně po střechou - tam by za náma pes nevylezl) ale v létě na čundrech si spaní na jednom mechovém polštáři určitě vychutnáme mnohokrát :) ale jinak... já se prostě té závislosti na neustálé přítomnosti člověka/psa bojím :(

Chichi,tak z pohledu chovatelky:
Tak jak to pojala Anathema s Branem je velmi dobry pristup. Muzu jen a jen doporucit. Bohuzel vsichni stenici z tohoto vrhu jsou extremne zavisli a hlucni a vypocitavi a velmi dobre vi, jak si majitele obmotat kolem prstu (geny po mamince a babicce). A tak me budili jako malinci skritci vytim (a jinyma moooc fajn zvukama) uprostred noci, kdyz si vzpomneli, ze je nuda v Brne. Tady tohle vymrcovani lze bohuzel zvladnout jenom radikalnim resenim - vubec neslo o stres ze samoty, ale o proste vymysleni. No a jak to dopadlo s maminkou? Nebyli jsme dostatecne tvrdi, a uz se nam bude cely zbytek zivota valet v posteli (prestoze do sesti let byla jen v kotci, a po prvnim vrhu jsme to ukocirovali zpatky do kotce).
ps:byli jsme na navsteve u Brana, Bran se sel vycurat na plinku a sam si sel lehnout do kuchyne, kdyz byl unaveny..Chapete to?!:shock: Asi neni nas...nebo co..:lol:

Podle mě učit samostatnost je potřeba!!!, kor u těch "našich".
Některým to jakoby vůbec nejde a jiným to naopak až překvapivě rychle sedí, jen jsem chtěla upozornit na to že i tady právě muže být zakopaný pes, že ten dotyčný je až moc řekněme samotářský a nikoho jiného nepotřebuje nebo krom úzkého okruhu. Ale Bran prostě může být šikulín! :p

Třeba je to jen klid před bouří :shock::) ale děkujeme, Branovi ráno povím, že dostal pochvalu, už spinká :)

Jak tak poslouchám tak to mám asi rozmazlený :-)
Obě chodí i k záchodu, když musím :-) - jó pokud nejsou hódně unavené, tak je z pelechu nebo válendy nikdo nezvedne, ale odejít někam a nechat je na zahradě nehrozí. S tou samotou je to fakt horší já mám práci z domu, do druhé je ráno a večer beru sebou - chodí volně po zahradě, nebo doma - na noc do kotce. Ze začátku jsem spávala s ní aby si zvykla - že tam se spinká, papá a ospočívá, že sranda a hraní je pak s paničkou venku - to nám pomohlo. Potom jsem se snažila utahat co to šlo a pak dát s velkou kostí do boudy. Zvkla si dobře ale i teď (15 měsíců) mívá záchvaty kňučení štěkání atd. Nevím co s ní - ničeho se nebojí, ví, že tam má být, že se tam odpočívá a že si pro ni ráno zase příjdu. Prostě si asi vymýšlí a bude ji to muset přejít její maminu to taky přešlo a je absolutně zvyklá na kotec - i kdybych ji tam potřebovala dát na den tak ví, že tam se odpočívá.
Nám pomohly syrové hovězí klouby - výborná zábava klidně i na 3 dny. Ale u toho malého štěněte bych to opravdu začala zkoušet po kratších chvílích a fakt mu dát něco na zabavení a když třeba vychytáš dobu jak dlouho dokáže vydržet a pochválíš ho a pustíš v okamžiku kdy je ještě v klidu tak je to podle mě úplně nej. Já takto zavírala štěně po procházce s nějakou mlskou vydřžela cca hodinku a pak se začala nudit - tak sem ji zavčas pustila a moc chválila, časem jsem to začala prodlužovat, samozřejmě bez kňourání, stýskání a štěkání (také ničení) se to nezvládne :-) Hlavně jak píšeš pustit v největší mele je chyba jsou moc chytří a ví, že si nás (náš příchod) dokáží vymrčet, vím o čem mluvíš, toto kňučení taky moc "psychicky" nezvládám :-)

....tak po babičce říkáš...:rock_3:twisted::roll:
Jani a Sofušín

Když jsem měla 14 dní dovolené, tak jsme přes den - právě jak píšeš:) - zvykali po troškách na dlouhou denní samotu, napřed půl hodiny, pak hodinu, pak hodinu a půl... a celkově jsme ten den pojali hodně v klidu a naopak odpoledne řádili. Myslím, že si navykl, že doba k nezřízenému bláznění je odpoledne a večer a přes den když jsem v práci snad tolik nevyvádí, o víkendu je docela umírněný a dopoledne většinou prospí. Na samotu přes den určitě zvykat po troškách, to rozhodně souhlasím :), těch 14 dní dovolené bylo z mého pohledu hodně důležitých. Kdo to zvládne bez nich, tak klobouk dolů.
Jinak jak je napsáno výše, pokud štěník řve, ignorovat a počkat až se zklidní, i kdyby řval půl hodiny v kuse. Pustit až po tom, co je hodný (pozor na krátké pauzy ve vytí, kdy jen čeká, jestli přijde odezva a někoho se dovolal, náš je měl tak 3-5 minutové).
Většinou řvou fakt z nudy! :) A když zjistí, že se nikoho nedořvou, najdou si jinou zábavu a odvyknou si. Ale je potřeba to důsledně dodržet, jinak se budou dovolávat kdo ví jak dlouho. Pes přítelovy maminky se jí dovolal vždycky když chtěl (když byla doma), přispěchala kdykoliv kníknul - otevřít dveře tam či tam, vzít na balkón, podrbat, cokoliv, kamkoliv. A pak řval úplně celý den, když byla v práci. Každý den, nepřetřžitě, pěna u huby, hysterie, sousedi naštvaní a bylo to tak 16let v kuse, dokud neumřel. A samozřejmě respekt neměl k nikomu, poslušnost nulová, protože pánem byl on, když panička dělala všechno na co si písknul. Strašlivý pes :) naprostý odstrašující příklad :D

Štěněcí nářek je hodně těžké vydržet. Vzpomínám si, že jsme Rakšu jako štěníka zavřeli v kotci a to bylo šílené co následovalo: ňafání, vytí, kvílení, kňučení, nárazy o mříže, připadala jsem si jak Herodes.
Navíc hlavně okolní sousedi na to ještě dlouho vzpomínali, co to bylo za nářek, co jsme jí to chudince prováděli, že to slyšeli až do obýváku...:)

Většinou řvou fakt z nudy! :) A když zjistí, že se nikoho nedořvou, najdou si jinou zábavu a odvyknou si. Ale je potřeba to důsledně dodržet, jinak se budou dovolávat kdo ví jak dlouho.

Jsou to potvory přizpůsobivý8) A páníci to možná řeší víc než ti pesani. Napřed jako maličká sama doma-vyjímečně se stalo, že sem jí musela nechat i 11 hodin - obložila jsem ji žrádlem a šla jsem od 8 týdenního štěněte. Celej den jsem nestála za nic (ale mám práci jinak ideální pro "vlčí" život, takže kvůli jednomu extrémnímu dni to nestálo za vyhazov:rock_3), šla sem domu z hrůzou, co tam najdu-loužičky i hromádky všude, rozmatlané po spacáku i koberci, rozkousané všechno na co se dostala a u dveří mě výtala bestie s hrdým výrazem "to jsem byla šikovná co? Vidíš jak jsem pracovala?" Pak jsme přišli o bydlení, chvilku jsme bydleli v kotci (obě:p), pak já na ubytovně a bestie musela být venku, jen párkrát slabě zkusila zakňourat a pak šla spát se známým výrazem "no tak nic, no:o(" Já ten kotec nesla hůř než ona. U svojí bestie mám zkušenost, že pokud se tvářim, jako že se jedná o naprosto samozřejmou věc, nepárám se s ní a strčim jí do kotce, do transportní přepravky nebo do auta s povelem čekej a odejdu, tak ona maximálně vyjeveně kouká a pak čeká. Život jí naučil a nemám pocit, že by ji to v tomto směru nějak negativně poznamenalo-akorát si potom výrazně užívá, když je ve "svojí" stabilní noře doma-v místě trvalého bydliště. Ale to já taky. Možná, že kdybych měla čas a podmínky navykat jí postupně, byly by scény větší, takhle jsem prostě povolit nemohla a je klid. Najaře pude asi zas na chvíli do kotce, ale už se toho tolik nebojim jako poprvé-prostě jí tam strčim, budeš tady, čekej, čau. Když jí to podám jednoznačně, tak to neřeší. Kéž by se nám takhle dařily i jiné stránky výchovy:roll:. Takže pokud je Bran plánován na noc do kotce, nepřipadá mi nijak kruté odmala ho nepouštět do ložnice. Spíš je to o tom, jak to chce majitel v budoucnu. Pro mě ložnice bez psa není úplná;-)

[quote=yzengrin;359152]S chovatelkou samozřejmě v kontaktu jsme, je to chovatel začátečník s prvním vrhem této rasy. Samo, že jsme dostali spousty rad, ale spíše do budoucna, pro ten samotný začátek moc ne.
Každopádně tento chat pojímám stylem: víc hlav více ví. Všem také moc děkuji za poznatky a rady, pomáhají mi.

Abych doplnila průběh dnešní, třetí, noci. Řádila jen cca 3 hodiny a pak byl klid, jasně padlo pár loužiček a jedna hromádka, ale snaží se na plínku. Nijak zatím netrestáme, chápeme, že tohle ještě ovládat moc nemůže.

Určitě to chce čas. Já dlouho uvažovala, zda feny nechávat doma či venku (mám obě možnosti). - zvolila jsem variantu kotce - pouze na noc (v zimě cca 22:00 - 7:00, v létě podobně někdy i kratší) a na dobu nezbytně nutnou - doktor, zubař atd, ale to je většinou jeden z nás doma, takže ani to se nestává. Na silvestra jsem je měla doma ani jedna z nás se nevyspala, chodili, bylo jim v cca 15-17 °C vedro - chodila funěla a největší problém byl když se něco venku šustlo a ony to nemohli přes zavřené dveře zkontrolovat a odehnat :-) Když nejsou veliké mrazy spí na střeše boudy - spokojené, že jim není vedro a mají přehled, taky mě občas mrzelo, že nemohli být u postele, ale ačkoliv občac v kotci zaplače - doma nevydrží. Přes den se vyvalí doma na "posteli" spíše taková jejich válenda a chrní třeba celé dopoledne - mezitím lítají po zahradě - když je léto tak se sluní venku nebo na chdbě na dlažbě. myslím, že tento styl jim vyhovuje. I když o víkendu občas spíme do 9-ti takže se proběhnou po zahradě a jsou ještě na tu hoďku dvě k nám domů :-)odpočívat. neříkám, že to není příjemné pomuchlat se v posteli. Ale zlatý kotec - bezpečné místo a klid, když je nemůžu mít pod kontrolou.

Anathema:
Jojo, pro mne to vyznělo dost tvrdě, ale pokud má tolik prostoru jak se píše, už to tak zle nevypadá, ale na oddělování psa vnoci se můj názor nemění. My používali inkontinenční podložky, jedna v ložnici, jedna v obyváku a on si na ně rychle sám začal chodit. Jen když byla louže velká, tak to podložka nepobrala a steklo to. Bobiky se snažil dělat taky tam, ale jak se vždycky postavil na podložku tak aby nestál ve chcankách, tak to často trefil těsně vedle, což bylo zvlášť výživný v období průjmů :-). Když povyrostl, nastal s podložkama (70x90cm) jiný problém - čůral z výšky a dost se to rozstřikovalo okolo.

Co se týká řevu přes den - kvůli sousedům to trochu sleduju a momentálně to mám vyřešený tak, že mám dva Skype účty a ráno pustim v obyváku PC s mikrofonem a když ho chci zkontrolovat, tak si prostě z práce zavolám na domácí Skype a poslouchám. Když řve, tak to kontroluju čas od času, když je relativní klid, jsem připojenej celej den a pustim si přes to muziku - nevnímám šum z mikrofonu, ale mám přehled když začne opravdu vyvádět.

To že je Dakouš hysterka, to je bohužel zřejmý. Vůbec nepomáhají povely, řev, tresty ani ignorace. Když je doma sám, a nelíbí se mu to, dokáže řvát celej den - nejdřív dvě hodiny v kuse a střídavě hrabe lino u dveří a pak pokračuje v různých intervalech až do večera a můžu ho ignorovat jak chci. Tohle ale dělá jak kdy. Někdy vydrží týden vklidu, ale když ho něco vyvede z konceptu, je řev hned. Typická situace - minulý víkend jsme si dovolili s přítelkyní v sobotu odpoledne odjet na 2,5 hod do Ikey a to já jel nejdřív k babičce a přítelkyni jen pak vyzvednul před domem, abychom neodcházeli oba najednou. Stejně strhnul kus lina a celou dobu řval. Teď je blbý období, přítelkyně je doma a když přes den potřebuje odejít ... je řev. Klid bývá v podstatě jen když je situace standardní - ráno odchod první přítelkyně, pak já venčení, cca hodinka se psem doma na krmení a než se po prochajdě zklidní, a pak já odchod do práce. Pokud zkrátim procházku nebo odejdu dřív či pozdějí, většinou se to neobejde bez hysteráku.

Každopádně trénink samostatnosti přes den jsem snad tolik nepodcenil - 14 dnů jsem měl dovolenou, pak jsem týden pracoval doma (tady asi byla chyba, že jsem ho na odchody v téhle době nezvykal). Pak jsem začal chodit do práce a v poledne jezdil venčit, po dalších měsících jsem poledne začal vypouštět. Mám zato, že ve starém bytě už takovej bordel nedělal, ale obnovilo se to po přestěhování do nového. Už je to víc jak půl roku, cizí pachy už tu snad nejsou, ale úplně vklidu je jen když jsme doma. To si prostě někam lehne a chrní a je spokojenej, že nás má blízko.

Já bych jen ještě malou poznámku, ono to teď určitě vypadá, že Bran perfektně seká latinu a poslouchá jako hodinky, no to by byla mylná domněnka:p je to paličatá potvora, která musí mít vždycky poslední slovo, alespoň naprázdno cvaknout zubama ve vzduchu, když mu zakážu něco kousat, atd. Všude první, machírky machírky a hlavně ta paličatost, ta je tedy až příslovečná. Normální chlupatý tyran to je :D

Ufff ... aspoň v něčem se neliší :-). Jsem zvědavej jakou bude mít Bran na svodu povahu, když je tak klidnej a rychle si zvykl. Ja jsem to měl podobně s Agyrem (i když ten teda ničil věci) a byl Oh.

Teda mám pocit, že naše zvíře je Branova kopie. I podle webovek, to jsem měla pocit, že čtu o naší raubířce.
Poslední slovo, to je ono. Když jí něco zakážu, tak si stjně musí udělat něco natruc, buď si do mě kousnout, nebo kousnout do zakázaného, cvaknout cubama ve vzduchu a nebo sebou brutálně křísnout o zem :). Je to mazec a zkouška mých nervů.

Ještě jeden dotaz bych měla, tak abych ohlídala vyčůrání venku, tak to znamená venčení co půl hodiny. Většina lidí uvádí, že jejich mazel zvládá tak hodinu. Je pravda, že Ari hodně moc pije. Usíná tak na cca 15 minut, pak musíme okamžitě ven, pak deset minut hraní, spánek a zase venčení. Měli jste to stejně ?

Jinak super stránky, dodávají mi sílu, je tu spousta hodnotných informací. Ale hlavně vidím, že v tom nejsme sami :-D

Asi to neni u každýho stejný, ale pokud hodně pije, tak to nebude zas tak nenormální a fenky pokud se nepletu potřebují častěji, aspoň v tomhle věku .... my jsme Dakoušovi ze srandy říkali "průtokový ohřívač vody" :-)

Jééé děkuju :) to jsem ráda, že jsou někomu k něčemu dobré :)

Nu a ohledně svodu, na to jsem taky zvědavá. On Bran zas tak klidný není. Je jen docela samostatný :rock_3 především je ale zvědavý a umíněný, nové podněty vždycky hlasitě okomentuje, do všeho a všechny štípe nebo se rovnou na plno zakusuje a čím víc "oběť" zařve JAŮŮŮ, tím víc mu zasvítí očička nadšením. První co nás čeká je víkend v Jevišovicích a kdo ví, co se nám z toho raubíře do svodu vyklube za dáreček :roll:;-)
Už teď ale můžeme říct, že bude velmi dominantní a nejspíš nebojácný a uštěkaný (na čv). Snad mu vydrží poslušnost a moc se s odrůstáním nezjančí, ale nejspíš zjančí...:x:D (chlubíme se, už umí sedni, lehni - kdo ví, na jak dlouho)
Na Duo Cacib v Brně se nadšeně a přátelsky vrhal na všechna dospělá čvčka v hloučku u kruhu, snad mu vydrží tento vstřícný duch vůči jiným psům i do budoucna, ale vzhledem k nekonečné snaze dělat ramena a všechny povalit okamžitě na záda v to moc nevěřím:twisted:.
No ale nebudeme malovat čerta na zeď, zatím je plyšový, hodný a veselý (až na chvíle, kdy si urputným a necitlivým chňapáním vynucuje pozornost).