Bára

Jediný co ti poradim je klid (a to fakt neni jednoduchý) a hrooozně moc trpělivosti (s tim mám ještě občas trochu problém, ale každá netrpělivost to posune o mnoho zpět-fakt mě vytočí když půl hodiny mě rve na vodítk jako magor, ale je potřeba to vydržet-cukání, rvaní k noze atd..to v tomhle případě jen zhoršilo). Taky si ve stresu nebrala maso. Teď mi prvně odhárala a vůbec sem jí 14 dní nepouštěla, protože mi ze strachu šla po lidech už preventivně-nekousla by, ale ježí se vrčí...teď už je to zas jak před háráním. Vidim drobný pokroky proti tomu jak šílela jako štěně, ale plachá je pořád, ve městě jí vůbec nepouštim navolno, protože by prostě utekla se někam skovat asi. TAkže KLID a TRPĚLIVOST. a nic si nedělej z hlášek o špatný socializaci. Přeju hodně sil.

Ahoj, to co popisuješ ohledně plachosti mi připomíná přesně mojí fenku-teď 13 měsíců. Nepíšu to na forum, protože nechci,aby tam zas začal někdo rejpat a hádat se. Od mala nemusela lidi, do půl roku sem z ní byla úplně zoufalá-každej víkend sme cestovali vlakem, MHD, chtěla sem psa doprovodného a asi 4 měsíce, možná dýl trvalo, než vůbec dokázala vejít do hospody, učila jsem jí to přes chlupatou kámošku. Stejně furt chtěla zdrhat, byla tam úplně vynervovaná...Na nádraží mě vyrvala opakovaně z vlaku na peron tak že sem to málem neustála...byla sem z ní dost zoufalá,ikdyž jinak je úžasná. RAdy typu že musím být vůdce smečky, dát jí jistotu, mi přišly trochuk ničemu-reaguje tak ikdyž má volno, nerjadši někam zmizet.